I'm just a dreamer who dreams of better days...*

Mám slabost pro název tohoto článku.

Právě jsem viděla skvělý romantický film, který téměř vůbec nebyl sladký ale dokonale sexistický. Takže padám na hubu, opět. A klesám níž, až někam na dno Mariánského příkopu, kde se zahrabu, abych se sebou už nikdy nemusela být.

Nenávidím své sny, vysoké vzdušné zámky a představy o dokonalosti. Teď by stačil jediný náznak, jediná- a klidně hodně laciná- myšlenka a já bych to všechno smetla ze stolu. Bez problému.

Jsem chytřejší než loni. Nebo hloupější. Jak pro koho... a vím, že tohle bylo nechutné klišé (navzdory ještě nechutnější pravdě uvnitř).

Ano, KRIZE.

Ale ráno bude všechno jinak. To ta noc, pomalé/smutné/romantické písničky a ten film!

---

Pojďme řešitjiné mé problémy, které také nikoho nezajímají, ale internet umí krásně předstírat, že ano.

Tak třeba škola.

Co to byl dneska za den, pořád nemůžu pochopit. Nějaké erupce na Slunci o velikosti maximum na druhou. (Chtěla jsem použít nějaké vtipné přirovnání, ale když jsem začala uvažovat, jak velké by ty erupce musely být, aby vypadaly velké i vzhledem k rozměrům Slunce, zjistila jsem, že asi neznám dost velkých věcí. A vlastně mám jen mlhavou představu o tom, co jsou to erupce.)

První hodinu byla angličtina. Super. Luxusně těžká písemka z maturitního okruhu English literature a ta profesorka nemůže sedět u katery jako všichni normální a navzdory profesi psychicky stále relativně vyrovnaní kolegové, ona si s naprostou samozřejmostí sedne do lavice přede mne a ještě čelem do třídy, takže můj obličej byl od jejího vzdálený asi tak metr. Ano, neopsala jsem ani čárku a opravdu nevím, jak mám definovat nerýmovaný jamb, který používal Shakespeare ve svých divadelních hrách, nebo co to bylo! Vždyť to nevím ani česky! I am so sorry!!!

Poté ZSV. Přísahám, že před každou hodinou jsem si ty zápisy aspoň přečetla, kdyby náhodou chtěla zkoušet zrovna mě. Opravdu, před každou hodinou. Ale před tou dnešní ne. Do osmi jsem byla na tréninku, dvě hodiny jsem tvořila/přepisovala/tiskla nějaké texty na jolku, pak se snažila naučit tu anglickou literaturu a o půl jedné jsem umřela. Takže ne, tentokrát prostě nebyl čas.

Nejdříve profesorův dotaz na MIrka, jestli byl zkoušený. Kdyby byl Mirek gentleman a měl by se mnou aspoň špetku soucitu (už jen za to, že díky mě si koupil kravatu s bažanty na stužkovák!), neřekl by, že byl zkoušený jako první z celé třídy, ale šel by tam a dostal nejhůř dvojku, protože je na tyhle věci přirozeně inteligentní. Jenže on řekl to, co řekl a samozřejmě jsem byla zkoušená já! Nemohla jsem říct ani to ohrané "Já jsem to věděla, že půjdu!", protože jsem to nevěděla! A tak jsem tam šla, se svým sešitem v rozkladu a se studijním deníkem s obrázkem králíka. Něco jsem věděla, okecala jsem, co se dalo, řekla jsem, že Eckhart byl Angličan (těsně vedle- Němec) a spletla jsem si slova magie a mystika. Uhrála jsem to na trojku, ale byla jsem v totálním rozkladu a místo mozku mám asi seno. Každopádně mu vůbec nebylo divné, že mám ze všech písemek jedničku a u zkoušení nic nevím, že! A moje- opravdu upřímná- výmluva na jolku ho rozesmála. Milé :D. A to jsem mu na stužkováku řekla, že jeho hodiny jsou skvělé.

(Jo, já vím, že on nemůže za to, že jsem se nestihla naučit, ale prostě, trojka ze ZSV a to z toho chci maturovat... :/.)

Mimochodem, stužkovák byl boží a fotky třeba TADY. Někde mne tam třeba i najdete.

V matice jsem sice dostala 2- z písemky, kterou bych označila jako opravdu přehnaně těžkou, ale pak jsem málem dostala za pět kvůli toho, že jsem neměla domácí úkol (asi tak 2 roky úkoly nekontrolovala ,ale dneska prostě musí!). Naštěstí se to nějak zakecalo nebo cože. Někde kilometr ode mě asi prošlo štěstí a vzpomnělo si na mě!

Pak čeština. Profesorka přišla psychicky unavená z předchozí hodiny se svou třídou (nějaký její žák nemá od března omluvenou absenci, borec :D), já jsem se nad něčím pousmála a opět jsem nezústala zapomenuta! Prý se nemám smát a nic nevím o životě. Díky.

V biologii jsem celých 45 minut psala mmsku Radi (miluju vodafoňáckých 77 mmsek měsíčně zdarma! do jedné se mi vleze asi 6 zpráv, huhuuu!) a snažila se neusnout. Takový světlejší bod dne.

A ve fránině to bylo vtipné, neměla jsem učebnice, dělali jsme poslech, ničemu jsem nerozuměla, prostě kretén imbecil hadra.

Oběd se dal jíst, áčko opět mělo něco proti všemu, co jsem navrhla na jolku, přednáška v semináři ZSV byla navzdory očekávání nudná a uspávající... A tak.

Po vyučování schůzka ohledně jolky, jde to pomalu, je to založené na kompromisech, ale nakonec to vypadá, že když všichni chceme, tak se domluvíme a bude to dobré a možná hodně dobré. Věřím tomu. Docela dost. Fakt se mi líbí, jak se to zatím vyvíjí. Nelíbí se mi jenom hlavní plakát, co bude viset ve škole nad schody, ale to není moje starost.

Zítra nejdu do školy, mám ortodontické volno. A zatímco tady datluju nesmysly, mohla jsem zpracovat alespoň půlku nějaké maturitní otázky. Nebo vymyslet téma seminární práce do ZSV, protože nemám ani nápad, natož nějaké rozdělané zpracování. A to to mám hned po Vánocích odevzdat. A to samé v chemii, ale tam alespoň znám téma a mám zpracovaný pokus. Do toho se učit do všech dalších předmětů a po víkendech ještě hrotit přijímačky na výšku. Vůbec toho nemám MOC!!!

Náš momentální život je rozdělen na dvě části: PŘED jolkou a PO jolce.

A jinak se mám skvěle. Dýchám, jím, spím a když iž mě všechno deptá, vypadnu ven s psiskama. A na nic jiného už prostě nemám čas.

Miluju ty procházky, když už je tma a já procházím parkem u nemocnice a skrz stromy koukám na nemocnici, na ty svítící okna ve všech patrech a zase jenom sním. O bílých pláštích a injekčních stříkačkách.

A nenávidím podnapilé chlapy co se mi snaží v co nejtěsnějším kontaktu sdělit, že mám moc hezké psy. Vždycky si vzpomenu na to, že vůbec neumím utíkat.

Mám novou čepici a jsem do ní zamilovaná.

*I hate flowers in my head!!!

Dobrou noc, Killinková :)