29. prosince 2014

Mám budík na sedmou, i když jdu do práce až od 12, protože toho musím spoustu zařídit. Třeba nakoupit stopadesát tisíc věcí, upéct Míša řezy a meruňkový koláč, uložit peníze v bance, informovat Toma o sněhové situaci v Praze a tak. V práci je to blbý. Jsou nařízené přesčasy, takže mají velkou radost, když chci na zítřek volno. Umím to načasovat. :D Nějak to přežiju, nakoupím dalších stopadesát tisíc věcí a konečně hurá domů, kde už čeká Tom. Muuuuuuuuuu. Příjemně mě zdržuje od všeho, co musím nutně udělat, jako sbalit se, nachystat svačiny, a tak. :D Zítra nás čeká velký výlet. Musíme jít brzo spát, protože budík bude zvonit ve 04:30. Jdeme spát o půl dvanácté. :D

Killi

Mám to poslední dobou tak, že když jsme spolu, tak věřím všemu. Jemu, sobě, nám, budoucnosti, všemu. Ale když jsem sama, tak občas nevěřím ničemu. Neumím si s tím moc poradit. A snažím se dělat, že to není.