Dejte si facku!

Dokonalý včerejšek, dokonalý večer, dokonalá noc, dokonalé ráno, dokonalé dopoledne.

Ale co z toho, hm?

---

Ta angličtina nejde. Potřebuju se dneska dostat aspoň k desítce. Aha. Jsem u šestky a umírám, historie Austrálie nemůže najít žádné volné místo v mozkové kapacitě. Nestíhám. A už nemůžu. Tajně šmíruju na fejsbuku přes bratrův profil, jak se postupně všichni od nás z gymplu radujou, že to už mají za sebou.

Za týden touhle dobou buď euforie nebo těžký pád na hubu.

Dopis z přírodovědné fakulty z UPOLu. Uznávám, asi tak půlsekundová naděje,že si to třeba rozmysleli. Ale nějak rostu z naivity. Takže co mi píšou? Posunutí přijímacích zkoušek už na 8:00, příští pondělí. Aha. Jo, úplně v klidu se můžu dostat na osm do Olomouce, že. Navíc, když nemám tušení, kde tu fakultu hledat. Jak tam pojedu, vlakem? V kolik budu vstávat, tak v pět? To pak ten výkon bude stát za to, rozhodně. Ale aspoň budu moct ten neúspěch na něco svádět. Né že bych si nevěřila. Tesco u nás prý přijímá, takže to vidím na jasnou kariéru. Hvězdnou kariéru. Mou vysněnou. Doplňování zboží do konce života. Možná se dopracuju až k pokladně... Kolik rohlíků, deset? Píp, píp, píp. Díky Bohu za pesimismus. I'm lovin' it.

A co dál, když jsme se tak rozjeli?

Jen tak ze zvyku a pro kontrolu naladím qip na modrou kytku. Nevím, asi mi nefunguje neviditelnost pro všechny. Okamžitý vzkaz, jestli bych prý mohla na mail poslat všechny maturitní otázky do angličtiny. Ahanadruhou. Naprosto přirozený mi přijde systém "já ti pošlu zsv, ty mi pošleš angličtinu" a podobně, který jsem praktikovala s několika spolužáky a který nám skvěle klapal aspokojenost byla na obou stranách. A to mám teď jako někomu, kdo mi v životě s ničím nepomohl (spíš právě naopak), poslat 25 vypracovaných otázek, za kterými je milion hodin práce? Navíc ta očividná zodpovědnost, blížíme se ke konci svaťáku..! Ale stejně, ok. Kdyby to byl aspoň někdo... Někdo, kdo si nevzpomene, že existuju, jen v případě, že něco potřebuje do školy. Ja nevim, jsem sobec nebo co? Vadí mi to! Připadat si využívaná, nebo jak to zase popsat. Nojo, když jde o školu, tak jsem dobrá.

Ok, přeháním to. Jsem po dlouhé době (:D) opět přecitlivělá.

Ale stejně. Nejsem na svém počítači, ale v posteli s mamčiným notebookem, takže nepošlu. Sorry, tvůj boj.

A teď ještě hokejové čtvrtfinále s Finy. Prohráváme 1:0 po druhé třetině. Trapný finský gól v první minutě. A tak. Ani řvát se mi nechce. Jááárda Jááágr, tududududum. Hm.

"Ale s tou Eiffelovkou kecáš!"

-"Nekecám, tu jsem zdědil po dědovi..."

"A co s ní budeš dělat?"

-"Ji prodám a koupím si motorků! Hektolitrá!"

Chci se smát, bolí mě záda a když zavřu oči, tak cítím moře.

Sklony mít špatnou náladu i kvůli absolutním nesmyslům.

Zkreslený pocit, že naši hokejisé dneska pořád leží na zemi?

Tak gól. No konečně, ty kráso.

K.

A asi zase nevim, koho budu volit.

Chci to nadšení posledních týdnů, prosím, prosím, prosím.

Šedá mlha všude kolem. Co mi zas je...?!

---

Tyjooo. Jestli je tu někdo na facku, tak jedině já.  Proč mi to dneska nejde...

---

abrakadabra*

/odmaturovat/