I can kiss away the pain?

Tak tu sedím naprosto zdevastovaná dnešním ubohým dnem a přemýšlím, kde najdu tlačítko restart. Mačkala bych ho možná tak dlouho, dokud by se čas neposunul o rok zpět.

Možná. Protože jsou tu některé zážitky, které bych nedala. Hm.

---

Jsem v háji. Jakože úplně a totálně a celkově. Za prvé- ano, opravdu se mi kryjou přijímačky na UK i Masárnu. Tak jako?! Jak to mají zařízené? Jak to můžou dopustit?! To si na mně vylévají svůj konkurenční vztek nebo cože? Děkuju!!! Budu žádat o náhradní termín na Karlovce. Musím si vymyslet operaci mozku nebo tak něco, aby mi to dovolili. Srším štěstím, vidíte? Ale teď to horší- za druhé- přišel dopis i z Olomouce. A co? Ne, nevezmou mě bez přijímaček. Mají moc zájemců, takže upravili podmínky pro prominutí zkoušek a já se do průměru 1,5 nevlezu s biologií (díky naší třídní, díky mně, díky erupcím na Slunci, díky globálnímu oteplování, díky politické situaci v Afghánistánu a díky všem, komu jsem řekla, ať si tam pošlou přihlášku, že je to supr jistota). Takže... Je to špatné. Nemám žádnou jistotu, čekají mně jedny přijímačky navíc, asi se nikam nedostanu a skončím na jazykovce, s brigádou v Kauflandu. Sebevražda?

No, tak doufám, že teď tady pár škodolibých vetřelců cítí jakýsi pocit zadostiučinění a mnou si ruce a dokonce si možná spokojeně začínají pískat. 

Rádo se stalo.

Když jsem to dneska oznámila taťkovi a dodala jsem, že jsem jaksi v pr*eli, řekl jenom: "No, musíš se učit." Díky!!! Díky za tolik projeveného soucitu a podpory!!! Skvělá rada! Vytisknu si ji a zarámuju! Nechám si ji vytetovat na čelo! Napsat na tričko!

xDDDD Zoufalé záchvaty smíchu mě udržují naživu.

Já vím, to mám za to, že jsem byla v poslední době tak šťastná. Vyčerpala jsem povolený limit.

A protože mám spoustu volného času a maturuju až za tři týdny, vzala jsem za Barču všechny dnešní tréninky. Luxus. Jediným pozitivem myslím je, že jsem vybila přebytečnou energii (moment, já jsem někdy nějakou měla?) a nebudu teď tolik myslet na blbosti.  Doufám. Hm. No, rozhodně to bylo o hubu. Ale fajn, zvládnu to. Zvládnu být milá, i když bych všem těm dětem ráda omlátila skočky o hlavu, chvilkama. Zvládnu zopakovat stokrát jednu věc a zvládnu je pochválit, když udělají něco, měli udělat sice už dávno, ale stejně. Ale když si na trénink sedmnáctka přivede boyfrienda a když zrovna neběhá, tak se tam klidně líbají, sedí vedle sebe, drží se za ruce, opírá se o něj a tak?! Jako sorry, ale UK je v Praze, takže žádná zamilovanost na mých trénincích. Jako by to nestačilo ve škole! Projít chodbou je sebevražda, protože ty páry jsou všude. Všude! V-š-u-d-e. Nesnáším je. Jsem zlá. A prosazuju teorii "Když nemůžu já, tak vy taky ne!" A ano, jsem sobec a tak.

A ještě ke všemu mi byla děsná zima a měla jsem žízeň a teď umírám a teče mi z nosu a vůbec. Myslím, že budu zítra nemocná a vykašlu se na školu. Stejně potřebuju trochu hnout s tím učením. 

Hlavně, že tu teď ale sedím... no. Bez kalhot.

Ale jinak to bylo dneska vážně super. Dopoledne sms dávka pozitivní energie a moc hezká krize (já vím, že tam ta ironie nejde vidět), k tomu déšť, hlad, odhlášený oběd, doma žádné jídlo, vařící bratr, ale na mě nezbylo. Jupíííí.

Přežívám jen díky velkým přestávkám s NKS v jídelně a andělským sklonům na qipu.

Ale něco jsem dneska dokázala. Vybalila jsem tašku z víkendu. Rychlost, já vím. Jsem hvězda. A zjistila jsem, že mi trošku voní tričkou Prahou. Tak se těším do postele.

You can take my breath away.

Killinková*

P.S.: Andělé asi vidí modré kytky. :)

P.P.S.: A já umírám hlady, jůů!

Veverka ve Stromovce a holubi, které jsem vůbec nepronásledovala, všude možně.

A ještě! :D Asi deset lidí mi dneska řeklo, že máme hezké tablo. Takže ano, už máme tablo. A ano, je docela hezké. A ano, nesnáším svou fotku. xD