Tátova holka

Nevím, co je na tom to nejlepší.

To, jak přestávám dýchat pokaždé, když se nebezpečně blížíme k soupeřově brance?

To, jak ničím svoje hlasivky po každé proměněné šanci?

To, jak dokonale slovo GÓL zní?

Ten pocit ukřivděnosti a nespravedlnosti pokaždé, když není odpískaný jasný faul na našeho hráče?

Ta uvolňující se euforie, když máme vítězství v kapse a ubíhá posledních deset vteřin zápasu?

Ta hrdost, když se zvedá česká vlajka a stadionem se nese česká hymna- nejkrásnější na světě?

Ten pocit zadostiučinění, když se naši nebojí a jdou odhodlaně do bitky?

Ty vulgarismy na stranu rozhodčích, když nám hovada faulují brankáře?

To nadšení z kouzelných gólů v oslabení?

Ta viditelná nádhera, když hráč ujede všem ostatním a dá si sólový gól?

Ta rychlost, akce, spontánnost?

Ty namakané sexy korby s chráničema všude?

Ta jejich roztomilá jednoduchost, když poskytují rozhovory?

Ten nikdy se neusmívající Růžička s typickou žvýkačkou?

Ten nepřekonatelný pocit vítězství?

Ta škodolibost, když protihráči nedokáží skrýt rozčarování z prohry?

Ty trefné a pohotové hlášky komentátorů?

Ten neovladatelný úsměv po každém "Výborně Vokoun!" ?

Ten fanouškovský sbor skandující jako jeden muž?

Ten Jáááárda Jáááágr?

Ta hrdost na naši malou zemi a na to, že jsem taky ČEŠKA!!!

Miluju hokej.

K.

-psáno v naprosté euforii po vítězství nad zlou Kanadou-

Kdo neskáče není Čech! 

vlastenec jako Prahaaa :D

Achjo. Moje slabost pro hromadné bitky...! :)

Se*u na maturu i na povodně, stanu se profesionálním hokejovým fanouškem.

Grrrrrr!

---

"Já jsem hlavně zvědavý, jak dopadne ten fanoušek." xD