5. prosince 2014

Kdž jsem se v noci probudila se zimnicí, horečkou a bolestí v krku, přišlo mi, že to není možné, že se i to zdá. A ono ne. Ráno bylo všechno mnohem horší, nepamatuju si, kdy mi bylo naposled takhle zle. Poté, co jsem na záchodě nechala celý svůj obsah žaludku, jsem se nechala Andělem uložit zpátky do postele. Uvařil mi čaj, nechal spolknout ibalgin, zakázal mi jet vlakem domů a musel do práce. Nebyla jsem doma tři týdny, takže jsem byla opravdu velmi odhodlaná, že domů odjedu za každou cenu. Zrušila jsem směnu v práci a začala plánovat útěk. :D Nicméně, moje rozumná maminka mě v tom rozhodně nepodpořila a nepodlehla ani mým vzlykům "Já chci domůůů" do telefonu a přesvědčila mě, že musím zůstat ležet. Achjo. Celý den jsem prospala. Tom, přestože měl jet domů a vézt další tři lidi, všechno zrušil a zůstal se mnou. Nakoupil spoustu jídla, přivezl novou televizi, rozesmíval mě a byl prostě se mnou... Kašlu na všechno, na všechny divné pocity, pochybnosti a myšlenky, co mě občas napadají. Je nejlepší, můžu se na něho spolehnout a věřím mu. Má mě rád. Jsem nejšťastnější holka na světě. Protože můžu být jeho. A protože moc chci.

Killi