4. prosince 2014

Měla jsem trošku skeptickou představu ohledně našeho chemického vánočního večírku a nejspíš to dopadlo podle očekávání. Zábavné mi to přišlo až po třetí dvojce bílého vína. Hm. :D Ne, bylo to fajn, třeba když pan profesor 80+ vytáhl tahací harmoniku a fakt válel. To bylo nejlepší z celého večera. Asi osm nás pak čekalo na tramvaj, tak se bavíte, smějete, krom spolužáků a jedné doktorandkyje tam i paní docentka, které byste stále rádi dali pěstí, protože jí oprava zkouškového testu trvala tři týdny. A zápis známky do indexu další tři. :D Ale tak jo. Nevím čemu vděčím za tak vytrvalou a opravdu celovečerní společnost, milion vtipů, lichotky, úsměvy, lehtání, šťouchání, achjo. Jsem už na to stará? :D Není Tomáš jako Tomáš. :D Jsem na tebe milá, ale nedávám ti žádnou blbou naději. :) Takže, s čistým svědomím i přes významné pohledy mých spolužaček. :D Byla jsem hrozně ráda za odvoz domů autem.

Killi