20. prosince 2014

Nejkrásnější probuzení, plnohodnotný spánek asi do půl desáté, extra bohatá snídaně, celý byt jen sami pro sebe... Ne, lepší začátek dne nemůže být. :) Posloucháme Jelena (což je důležité, protože Tomovi se do paměti vryjou dva verše, které pak celý den zpívá a v některých situacích je to supervtipné :D) a chystáme se na vánoční procházku do centra. Tam potkáváme několik nádherných československých vlčáků, kteří způsobují, že se dav radši rozestupuje, konečně se fotíme na Staromáku se stromem :D, dáváme si svařák a dostáváme ekologické kapesníčky zdarma. :D Na Václaváku nakupujeme poslední dárky, na námrepu přijde na řadu trdelník a pak už hurá do Nowaco obchodu koupit lososa na večer a nějaký dobrý sýr. Jaké překvapení, když tam dojdeme o půl třetí a čteme, že měli jen do dvou... Všechno špatně, jsem kráva, hroutí se mi svět, Vánoce nebudou a tak. :) Naštěstí ale, i když si to vůbec nezasloužím, chodím s nejlepším a nejschopnějším klukem na světě, takže během dvaceti minut máme lososa (od Nowaca :D) a sýr z Formaggerie a Vánoce jsou zachráněny!!! :) Tak ještě koupit colu, plzeň a hurá domů. Tam koukáme na hokej a pomalu se začínáme chystat na Štedrý večer, Tom připravuje lososa, já prostírám stůl, stromeček je nazdobený, dárky už pod ním leží, hoří svíčky, na balkóně svítí světýlka, hrajou koledy... Cítíte tu vánoční atmosféru? Letos jsme to dotáhli k úplné dokonalosti, byl to Štedrý večer se vším všudy. Byly to páté a nejhezčí vánoce, které jsme spolu oslavili. Losos byl vynikající, salát se mi taky celkem povedl, večeře teda nakonec neměla chybu. A pak přišly na řadu dárky. Kromě auta, které jsem dostala s předstihem už na podzim, jsem dostala dvě kuchařky, z nich jednu jsem si moc přála a Tom to ani nevěděl, nálepku začátečník na auto a jednu vtipnou historku k tomu ("To je vaše první auto?" :D :D), hru na xbox - Londýnské olympijské hry (!!!) a to nejlepší ze všeho- lístky na vánoční vyprodaný koncert Chinaski v Lucerně, který měl být už zítráááá!!! Anděl je mistr světa v dávání dárků, achjo, kéž bych já byla aspoň vítěz okresního přeboru. :) Jeden příklad za všechny - měla jsem ze sebe radost, koupila jsem mu Sherlocka dvojku v blu ray, protože si pamatuju, jak jsme na tom byli v roce 2011 v kině a on z toho byl strašně moc nadšený a prohlásil, že si to musí v blu ray jednou pořídit. Prostě takový dárek, co měl mít spíš tu citovou hodnotu, chápete. :D A když už konečně máme xbox, který blu ray umí přehrávat... Umí přece, žejo, jsem si tím jistá jako ničím. A navíc máme super novou televizi, no prostě bude to parádní. No, tak rozbalujem - jee, Sherlock, to je super; můžeme si to přehrát na xboxu!; miláčku, já myslím, že to xbox neumí, jenom playstation; ne, určitě to umí! jdu to vygooglovat, sakra, fakt to neumí, no tak to jsem kráva; nee, to nevadí, nebuď smutná, je to krásný dárek, koupíme si na to přehrávač... :D Jakože teď už se tomu celkem směju, ale v tu chvíli mi to bylo tak strašně moc líto a tak moc jsem se nesnášela! No, přestávám myslet a začínám si každou věc, co mě napadne, ověřovat, protože další dny (a hlavně podobně krásné) už ničit nechci. :D Znovu opakuju, ještě, že chodím s nejlepším klukem na světě. Sice nechápu, že to má ještě pořád zapotřebí, ale prostě mám asi štěstí. :)

No, když jsme měli dárky rozbaleny a přesvědčil mě, že se nemusím trápit tím, že jsem úplně blbá, večer mohl slavnostně pokračovat. :D Vyzkoušeli jsme mojí novou skvělou olympijskou hru, pak jsem nachystala film (Sam doma :) ) a Tom občerstvení (sýry, klobása, víno, chipsy, mmmm, vánoce :D), já jsem začala vykládat a vykládat a vykládat nějaké nesmysly, protože už jsem byla příjemně ošampíčkovaná a ovíněná a tak nějak jsme usnuli a ukončili náš pátý štědrý den, který potvrdil, že Tom je to nejlepší, co mě v životě potkalo a já jsem idiot, ale aspoň mi to občas sluší. :D

Miluju ho. Miluju ho tak moc, že když si to občas uvědomím, všechno se ve mě sevře a nemůžu se nadechnout. Cítím se s ním v bezpečí. Když jsme spolu, mám pocit, že je všechno v pořádku. Pořád mi mění svět k lepšímu. Rozesmívá mě, chce mě, zvyšuje mi sebevědomí. Stará se o mě. Je vždycky první myšlenkou, když se ráno probudím. Je se mnou, když ho potřebuju a i když ho odstrkuju. Vydrží se mnou, i když jsem protivná a chovám se iracionálně, když řeším nesmysly. Jsme spolu dlouho, ale pořád říká, že mě miluje, takovým způsobem, že prostě víte, že to tak myslí. Jo, občas o všem pochybuju, protože mě to děsí. Protože někdy nemám tolik jistoty, kolik bych si přála. Někdy v říjnu 2010 jsem napsala, že lítám vysoko a kdybych spadla, hodně by to bolelo, ale stejně by to všechno stálo za to. Teď, o 4 roky a 2 měsíce později, si vůbec nejsem jistá, jestli bych ten pád přežila. Ale pořád jsem si jistá, že by to za to stálo. Nevzdala bych se jediného dne, jediné vzpomínky, ničeho. Je to nejlepší, co mě potkalo. Měla jsem vždycky skvělý život, ale on dal všemu smysl. Posunul všechno na úplně jinou úroveň. A co mě děsí nejvíc? Že si opravdu přeju, aby to bylo napořád. Upřímně a nejvíc ze všecho si přeju, abych už navždy mohla být nejdůležitější osobou v jeho životě.

Věřím, že neexistuje žádná cesta, na které bych ho dokázala nemilovat.

Killi

Nenech se. <3