17. prosince 2014

Místo abych se učila na zítřejší zápočet, půlku dne jsem se poflakovala doma, druhou půlku dne jsem lítala po Praze a závěr patřil poslední přednášce z nejnudnějšího, nejzbytečnějšího a nejprotivnějšího předmětu všech dob - farmakoekonomie. :D Tom měl vánoční večírek v práci, takže večer jsem se učila, což mi moc nešlo, a od půl jedné se snažila usnout - bez většího úspěchu. Byl zpátky divný pocit, jedna zpochybňovačská myšlenka za druhou, no prostě mozek se rozjel naplno a odmítal mě nechat spát. Když se to konečně povedlo, tak jsem se vzbudila asi po půl hodině a to už se mi chtělo pomalu vzteky brečet. Naštěstí mi Anděl zrovna napsal, že je na cestě domů, tak jsem na něho počkala, ujistila svou hlavičku, že je všechno v pořádku, přitulila jsem se, utěšila ho, že i když vypil od každého druhu alkoholu něco, ráno už mu bude určitě líp :D, poslechla jsem si zážitky z celého večera, nak teré jsem se těšila, nechala ho usnout, poslechla si pána, jak táhne pod okny popelnici ve čtyři ráno po zámecké dlažbě, a s pocitem, že jsem opravdu úplně v bezpečí, jsem konečně usnula. Abych v šest vstávala a od osmi už psala zápočet. :D

Killi