26. listopadu 2014

Byl to hrozný den, od rána v laborce, od čtyř ještě přednáška z farmakoekonomiky, měla jsem toho dost. Ale tak moc jsem se těšila na večer. Z přednášky jsem utekla dřív. Běžela jsem na metro, byla mi hrozná zima, ale debilně jsem se usmívala, protože mě napadlo, co mu řeknu, než otevře ten dárek. A jak se bude tvářit. Rychle jsem ještě v Dejvicíc sháněla balící papír. Takový, aby nebyl vánoční. A spěchala jsem domů, abych stihla všechno nachystat. Aby to byl hezký večer. V hlavně jsem si ještě rychle přehrávala, jestli mám všechno, co potřebuju pro večeři, jestli se chladí šampus, jestli stihnu zabalit dárek, zapálit svíčky a nachystat večeři dřív, než se vrátí z práce. Když jsem vystoupila z metra, přečetla jsem si zprávu, že nebude večeřet. Ok, nic divného, když k obědu sežral dvě porce špaget. :D Ale já jsem se ho odpoledne ptala, jestli to nechce zrušit. Dárek mu můžu dát v pátek na oslavě jako všichni ostatní. Nemusíme to slavit. Ale on to nezrušil, nechal mě to dál plánovat a těšit se z toho. No, přišla jsem domů, mrtvá hlady, protože jsem celý den nejedla nic jiného než housku ke svačině, a začala teda řešit, co bude. Mám balit dárek nebo mu ho dám až v pátek, mám chystat jídlo jen pro sebe, mám vůbec cokoliv dělat. Prý jak chceš. Jako by to byly moje narozeniny. :D Ok, velký podíl na tom měl můj hlad, únava a tma, ale když něco plánujete a těšíte se na to a pak se to začne z ničeho nic sypat, člověka to naštve. Byla jsem tak vyčerpaná z toho, jak jsem se celý den snažila přemýšlet za nás oba, že mě fakt naštvala ta jeho sobeckost a rozhodování jen za sebe. Takže jsem se na všechno vykašlala, převlíkla se a šla jsem běhat. Nasraná, ubrečená, s pocitem, že bych měla mít výčitky, že jsem na něj naštvaná, zvlášť když mi došlo, že běžím v botech od něj nebo když jsem bežěla kolem auta, které mi koupil. Idiot! :D Běžela jsem, byla zima, hořely mi plíce ale trochu to pomohlo. Doma jsem si nalila víno a dala si vanu s extra porcí pěny. Když jsem mu nedovolila, aby se ke mě přidal, urazil se (jeho nejlepší vlastnost) a už jsme spolu nepromluvili. Díval se na fotbal a já se snažila nebrečet nahlas. Už nikdy nikdy nikdy nebudu plánovat nic hezkého, když o to nestojí! Stejně se přitulil, když šel spát. A já jsem ho nechala.

Killi