11. listopadu 2014

Můj nejskvělejší muž úspěšně obhájil svou diplomou práci a tak už je to oficiální, chodím s právníkem. Opravdickým. S právníkem, který si může napsat Mgr. na zvonek. Hahaaa! Jo, jsem na něj pyšná. Ku*evsky pyšná!

No, a večer šel za klukama na fotbal. Doma se zastavil asi na 30 sekund, aby se převlékl, a požádal mě, abych mu uvařila brambory (a prý pověsila oblek, ale to si myslím, že jen chtěl říct :D). Já jsem, bohužel, byla právě v zápalu tvoření prezentace na zítřejší generálku na SVK, takže jsem mu to odkývala a vypustila tuto pro mě v té chvíli absolutně zbytečnou informaci z hlavy. Udělala jsem si večeři, udělala jsem mu dort, šla jsem si lehnout, usnula jsem. Pozdě večer se vrátil, napůl jsem se probudila a tak usilovně, jak jen to šlo, jsem přemýšlela, proč se na mě tak dívá, zatímco si zuřivě drhne zuby kartáčkem, proč se teď rozhodl uklízet si oblek, když jindy se mu tu oblečení válí, dokud ho já neuklidím, a co tak usilovně hledá v lednici. Asi brambory. :D No, když se ani nepřitulil a usnul, probudil se můj mozek naplno a začal mi vymýšlet samé lepší teorie, co se asi stalo, na což navázaly myšlenky typu kam se odstěhuju, když se rozejdeme a kolik kilo asi po rozchodu zhubnu. :D Až ráno mi řekl, že se naštval kvůli těm bramborům. :D

Killi