29. července 2014

Sice konečně vyfasuju bílé oblečení a antistatické boty, ale to nic nemění na tom, že opět celý den čtu a čtu předpisy v kanceláři, zaměstnanci se mi smějí, dvakrát se ztratím, mám zaměstnaneckou ID kartu, ale kvůli něčemu mi nelze dle šéfa zprovoznit přístupy, takže i do šatny někdo musí chodit se mnou, abych se dostala tam a ven. Mám pocit, že všechny obtěžuju. U oběda si brečím do jídla a nechci tam být. Až tak statečná jsem. :D Dospěj.

Killi