24. července 2014

Chvilku mám pocit, že už jsem byla statečná dost dlouho (2 dny :D), a tak už mám právo začít fňukat. Chvilku se zas přesvědčuju, že to bude v pohodě. A stejně je celkovej dojem prostě takový, že to musím vydržet.

Což je prostě v konečným důsledku stejně blbý. Je mi.. Bože, kolik mi je? :D Je mi 23, jsem krásná a sexy a chytrá a mám prázdniny, takže se chci válet na pláži, u bazénu, kdekoliv, jezdit na výlety, cpát se zmrzlinou a dobrým jídlem a pitím, nemít žádné starosti, opalovat se a být ještě nesnesitelněji úžasnější, než jsem, chci si prostě užívat. A občas zajít do práce, abych na to měla peníze. Rozhodně mě nebaví celé prádzniny trávit kadý den 8 hodin v práci, abych si mohla vzít na 3 týdny v srpnu dovolenou, kterou strávím na neplacené povinné školní praxi. V Opavě. To je prostě všechno špatně. A nebaví mě to. Chci dělat co chci a ne co musím. Kdyby to byl týden, tak fajn. To by se dalo přežít. Nemusela bych tomu všechno přizpůsobovat, nemusela bych kvůli tomu zbytek léta trávit v práci, abych mohla třeba zaplatit nájem, mohla bych si aspoň na chviličku užít taky léto. Ale ne, prostě tři pošahané týdny. To je skoro měsíc! Všechny následující dlouhý letní večery zabiju tím, že budu v sedm chodit spát, abych mohla v pět vstávat na vlak. A když to vydržím a budu to mít za sebou, Tom se tak akorát začne učit na státnice. Takže mám pocit, že z léta nic nemám a vyhlídky jsou příšerné. To se skoro ani nemůžete divit, že se mi z toho chce brečet. Ok, možná že kvůli tomu teď trošku řvu. :-D Štve mě, že z toho léta nic nemám. Jen víkendy. Ty si teda zatím snad užívám co to jde a jsou to jediné světlé body, ale stejně. I pracující lidé mají v létě dovolenou A já nemám nic, jen víkendy. A co se dá za víkend stihnout. Jedině něco v okolí Valmezu, Šenova, Prachatic nebo Prahy. Dobře, tím se mi možná pokryje většina republiky. :-D Ale nejsou to většinou akce, které bych nezvládla během roku. Neuýívám si léto. Nemám prádzniny, i když jsem zkoušky dokončila v rekordním čase a od 16. června školu nemusím řešit. Až na tu praxi. Která může za veškeré mé neštěstí. :D Jsem chudáček, litujte mě. Já-chci-léto! Chci se někam podívat, chci k moři nebo na hory a chci to na dýl, než na sobotu a neděli. Chci prostě na chvilku vypnout a odpočinout si, protože si to zasloužím. Na dýl, než na sobotu a neděli. Nejbližsí záchytný bod je, hmm.. Jo, tři dny, Karlovy Vary, penzion pod hradem Loket. V říjnu. Dárek k výročí. Tak tam se třeba fakt těším. I když to víkend nebude jen proto, že už je mají obsazené. Jenže mi nepřijde ok, těšit se v červenci na říjen. :D Tak jo, jdu se sbalit, na tři týdny. Na takovou dobu jsem od prázdnin po prváku Prahu neopustila. Co takhle myslet na něco pozitivního? Třeba na to, že jsem si musela koupit měsíční metro, i když ho využiju jenom týden. :D Nebo na to, že se zítra potáhnu s taškou jako kráva a nikdo mi s ní nepomůže. A ve vlaku mi ji určitě nikdo nedá nahoru. Jsem rozmazelná. :D A chci opravdické léto.

A to vám ani nepíšu, jak se bojím té praxe a jak mě to stresuje.

Tohle léto je prostě na hovno.

Aneb třetí den bez něj.

Killi

A abych na dnešku našla aspoň nějakou pozitivní věc - moje prsa byla dneska extrémě sexy a hezká, nevím proč. Několikrát za den jsem se musela dívat sama sobě do výstřihu. :)