5. dubna 2014

Se*u na jednu větu. :D

V sobotu má podle předpovědi pršet, ale k naší radosti se budíme do nejkrásnějšího počasí celého výletu. Po stejně královské snídani jako předchozí den se vydáváme na horu Gellért, na jejíž úpatí dojedeme metrem až od hotelu. :) Cesta nahoru není dlouhá, ale po cestě je spousta krásných vyhlídek a čím výš jsme, tím hezčí jsou, takže se fotíme na každé a trochu se nám to protáhne. :D Nahoře je slavná socha Svobody, která dohlíží na celé město a pevnost Citadela, dovnitř se nám tentokrát ale moc nechce, takže prohlídku oželíme a radši si užíváme sluníčko v parku. Když sejdeme z kopce zpátky dolů, navštívíme ještě slavné lázně Gellért fürdő, respektive vejdeme dovnitř a po zjištění, že jen zapůjčení ručníku stojí v přepočtu 100 Kč, zase vyjdeme ven s tím, že jsme stejně na lázně ještě mladí. :D Ale koupání tam určitě bude stát za to, takže třeba jednou. :) Přejdeme Alžbětin most a už jsem u Centrální tržnice, kterou máme v plánu navštívit už před odjezdem sem. Dvoupatrový trh s nádherným ovocem, zeleninou, typickými klobáskami a dalšími uzeninami, masem, vajíčky, papričkami a různým kořením je úžasný, takže nakupujeme pro sebe i domů. A protože je centrální tržnice je stanice metra na lince, která vede až k našemu hotelu, pohodlně si vše zase odvážíme domů. Tam se nezdržíme a vyražíme ještě na lehčí oběd - poprvé to není nic místního ale zavítáme do Burger kingu. Nicméně vybíráme si burgery, které u nás v Praze nemají v nabídce a jdeme si vše sníst do parku, který jsme objevili nedaleko hotelu už první večer. Protože je hezky a nám to sluší a v parku je klid, nafotíme spoustu fotek a pak už se vracíme na pokoj. Odpočíváme a čerpáme síly na náš poslední večer, kdy si chceme užít noční Budapešť. A povede se - byla by škoda, nevidět třeba Řetězový most krásně nasvícený. Po procházkou centrem a hledání, kde si dáme poslední večeři - chceme, aby to stálo za to, takže není divu, že z jedné utečeme, jakmile vidíme špinavý ubrus a dostaneme do rukou upatlané jídlení lístky :D - se nakonec vrácíme do italské/středomořské restaurace, která nám padla do okna hned na začátku večera. Díky Tomovu dokonalému orientačnímu smyslu se k ní dokážeme vrátit a je dobře, že jsme to nevzdali. Obsluha je skvělá, jídlo je neskutečně výborné, jak jinak. :) Dáváme si tradiční maďarský guláš, což jak předem víme, není guláš, jak ho známe my (ten se nazývá perkelt! :D), ale taková gulášová polévka. Servírka mě 2x upozorní, ať jsem opatrná, že paprička, která je k němu servírována, je opravdu pálivá, ale protože jsme na pikantní jídla celkem zvyklí a máme je rádi, zvládnu to statečně a bez problémů. :)) Protože už na sobě ale začínám cítit ten gurmánský víkend, jako hlavní chod volím těstoviny s pinkatním salámem, rajčatovou omáčkou, parmezánem a čerstvou rukolou - skvělá volba. Tom si dává steak s grilovaným feta sýrem a olivovým krémem, taky moc dobré, a no a jako dezert neodoláme brownies a palačinkám s nutelou, banánem a zmrzlinou. :D K tomu růžové víno... No, opravdu pohádka, restauraci doporučuju jak nejvíc můžu a doufám, že až se do města podívám příště, ještě bude na svém místě. :) A pak už se vydáváme do hotelu užít si poslední noc, v metru zkušeně naučíme Maďary, jak se v jejich automatech kupují jízdenky, a další nádherný den je za námi. :)

Killi