And longer if I can
Abyste si nemysleli, že jsme se rozešli. :))
Ne že by nebylo o čem psát a ne že by mě to nebavilo. Vlastně mi to neskutečně moc chybí. A světu chybí drby o tom, jak to spolu máme. A jeho egu chybí číst si o tom, jak je skvělý. Pane Bože, ne, jeho egu rozhodně nic nechybí. :D
Jediným důvodem téhle totální neaktivity je fakt, že na tohle virtuální deníčkování nemám čas. Studuju, pracuju, nakupuju, uklízím, vařím, peru, peču,cvičím, miluju, fňukám, tulím se, brečím u filmů, šukám... Ano, musela jsem to napsat. :D Stále mě to baví. A to slovo taky. Ne, nejsem na pubertu moc stará! Víte co, vezmeme to postupně.
Studuju. A brzo už to budu mít za sebou. Momentálně mám za sebou úspěšně složenou nejtěžší zkoušku semestru, na kterou jsem se po fakt dlouhé době učila mnohem víc, než mám ve zvyku, a je to skvělý pocit. Fakt jsem si to zasloužila a fakt to nebylo vůbecanitrochu lehký. Bylo mi to jasný už od září, že to bude peklo. Vybrala jsem si totiž takový hezký obor, že sem tam nám některý nehezký předmět přednáší rovnou na 1. lékařské fakultě. V prváku Biologie člověka ej kej ej genetika do největších detailů a první zkouška, ze které jsem byla vyhozena. To se nezapomíná. :D Největší nervy z druhého pokusu a musel tam jít se mnou Tom a divím se, že se na mě tenkrát nevykašlal, chodili jsme spolu sotva půl roku, měl na krku státnice, a místo toho, aby se se mnou rozešel (tenkrát by to měl ještě jednoduchý), tak mě pak vzal na oběd a nakupovat boty. Oddychla jsem si a říkala si, že do té jejich budovy na Albertově už v životě nevkročím. Ani jsem nemrkla a byla tu fyziologie! Nicméně, generace přednášejících byla o něco mladší, než stoletá Mudr. Berta z genetiky, takže zvládli uspořádat zkoušku na naší škole a nemuseli jsme na Albertov. No, bylo to peklo, ale naštěstí test na abcd, který jsem nějakým zázrakem natipovala na C a nemusela jsem na ústní přezkoušení. Ale pro zapsání známky jsem musela - hádejte kam - na Albertov! Nevadí. Pak byl chvilku klid a až teď, ve čtvrťáku, to opět přišlo. Farmakologie a přednášky na Albertově. Povinná docházka ve středu od 8 ráno. 3 hodiny nudy. Přednášející doktor neumí česky a mluví anglicko-indicko-česko-nijak. Peklo. Ale ta zkouška byla nakonec tak strašně moc příjemně probíhající, že jsem ochotná vzít Albertov na milost (pod podmínkou, že už tam opravdu nikdy nebudu muset znova; upřímně, kdybych chtěla studovat medicínu, šla bych na ty přijímačky i podruhé, potřetí nebo počtvrté a ne jen jednou a bez mozku a čerstvě zamilovaná :D ). Možná to bylo tím, že jsem se fakt poctivě učila. Možná bych to měla praktikovat častěji. Ale možná je to nebezpečné. Každopádně, abych před sebou neměla tři týdny prázdnin, jdu si příští týden opravit jedno E, a pak budu mít 2 týdny prázdnin (= budu chodit do práce a nebudu se muset nic učit). Poprvé, poprvé za své vysokoškolské studium, mám v zimním zkouškovém VOLNO. Upřímně doufám, že je mezi námi ještě někdo, aspoň medici! :D, kdo nemá po zkouškách. Měla bych z toho celkem škodolibě dobrý pocit, udělejte mi radost...
No, a taky mě stále neomrzel můj Bc. titul. :D
Právník stále dává všechny zkoušky na první pokus, už se ani moc nestresuje, má téma diplomky a je strašný machr v práci a až tu školu v létě dodělá, všichni se o něho porvou. Protože je děsně chytrý a sluší mu oblek. A košile. A košile s vyhrnutými rukávy. A rozepnutá košile. A svlečená košile. Hmmmm... :D
Pracuju. Stále na tom stejném místě, stále zvedám telefony, stále mě to neba, ale stále mi fakt dobře platí a stále je to jediný důvod, proč to dělám. Ano, ráda bych dělala něco aspoň trošku více ve svém oboru, ale bohužel ne zadarmo, protože to mi nájem nezaplatí. A taky mi to nesplatí nový notebook, který mi Anděl koupil, protože je blázen a má mě asi rád a bál se, že když si ho koupím až v roce 2014, tak se na záruční nesmysly bude vztahovat až ten nový občanský zákoník a to by mohlo být blbý z d§vod§, které už si nepamatuju, protože se mě moc netýkají, protože nechodím věci reklamovat. Protože nejsem konfliktní typ, rozbrečela bych se tam a taky... od toho snad chodím s právníkem, neasi. :) No takže už tři roky pracuju a ještě mě nevyhodili a dokud to půjde, tak tam zůstanu, protože ty peníze jsou prostě fajn a můžu si díky nim jezdit na všechny výlety a dovolený a tak. Vzhledem k tomu, že letos je v plánu Rumunsko, Alpy a moře = 3 dovolený, nevítě někdo ještě o nějaké další brigádě, kterou bych mohla dělat třeba v noci? :D
Nakupuju, uklízím, vařím, peru, peču. Jinými slovy se starám o to, aby náš byt, ve kterém kromě mě a Toma bydlí další dva kluci, nedospěl do stavu, že by se sám sbalil a odešel po svých vlastních plesnivých nožičkách. :D Ne, tak zlé to není, teď během zkouškového pořádek pokulhává, ale jinak se fakt snažím udržovat to tu hezké a čisté a útulné a voňavé. A kluci občas třeba vynesou koš, vyklidí myčku... Tom pověsí prádlo... Nestěžuju si. :D Miluju náš byt a jsem tady už stejně doma jako ve Valmezu a je to skvělé. Co se vaření a pečení týče, teď jsem se trošku zasekla, protože Anděl začal jíst zdravě, takže nemůžu vařit rajskou a péct mufiny s nutelou. A trvá to něco málo přes týden a mě už fakt chybí jeho "To je nejlepší jídlo, jaké jsem kdy jedl!" a "Můžeš mi to vařit každý den?" :))) Ale jinak už jsem fakt na vdávání a konečně jsem si troufla koupit hovězí maso na steaky. Byly boží. A kdyby vás zajímalo, jaká jsem kariéristka, tak když uklidím celý byt a uvařím večeři, mám mnohem lepší pocit než po složených státnicích. :D
Jednoduše mám jedinou špatnou vlastnost - nežehlím a rozhodně s tím neplánuju začínat. :D
Cvičím. A to je opravdová novinka. Vzhledem k mému celoživotnímu odporu k pohybu a organizovanému pohybu obzvlášť je to pomalu něco jako zázrak. Začalo to tím, že mě Barča párkrát ve Valmezu vytáhla na Alpining a já jsem to přežila a zjistila jsem, že by bylo možná fajn něco dělat.Začala jsem chodit tedy na alpining v Praze. Jenže, minulýt týden, když jsem se tam po Vánocích konečně dokopala a nemusela akutně učit, byla lekce obsazená. Koupila jsem si místo toho spontánně vstup do fitka a rovnou i pernamentku, když už jsem byla v ráži. Nepoznávám se. :D Takže můj plán je jednou týdně alpining a jednou týdně fitko nebo bazén. Prosím, ať mi to vydrží. Asi ani nechci hubnout, nějak mě naučil, že se mám ráda a občas si i přijdu hezká. Miluju svoje prsa. I zadek. :D Potřebuju tedy, aby to mělo jediný efekt - vydžet víc nahoře! :D
A když už jsem u toho sportovního tématu - za! 13! dní! začíná! zimní! olympiáda! v! Sochi! Neumím vyjádřit, jak neskutečně moc se těším. Po čtyřech letech zase ráj na zemi. U televize. :D U každých OH si říkám, co asi bude za 4 roky. Co budu dělat, kde budu, s kým... Před čtyřmi lety, během zimní olympiády ve Vancouvru, jsem už sice věděla, že Tom existuje, ale vůbec jsem ho neznala. A on o mě nevěděl vůbec. Vypracovávala jsem maturitní otázky a měla jsem svou skupinku skvělých dětí a jejich čtyřnohách parťáků na cvičáku. A Raďa k nám ráno chodila koukat na hokej, táta nám záviděl a musel do práce a my si psali omluvenky na první hodiny, abychom utkání viděli až do konce. Sáblíková byla neporazitelná. A Záhrobská získala medaili během koncertu Kryštof, na kterém jsme byly s Terkou a Kačkou. Byla jsem úplně stejná a přitom úplně někde jinde. V úplně jiném světě. Byla jsem šťastná, ale nebyla jsem celá, kompletní. Chyběl mi, vždycky. Jen neměl žádnou konkrétní skutečnou podobu. Po olympiádě se tak nějak všechno dalo do pohybu. O necelé 2 měsíce později.. Ne, nevěřím na lásku na první pohled, je to nemožné. Ale já do něj byla už během druhého večera, co si se mnou psal, neodvolatelně zamilovaná. A to jsme se vůbec neviděli. :)
Brečím u filmů. A poslední dobou jsem na to měla extra štěstí. Víte, jsem citlivka, ale jsem taky náročný divák. Filmy se mi prostě většinou nelíbí. Žádné. :D Je těžké pro mě něco vybrat a je těžké vydržet se se mnou na něco koukat. A tak mne film k slzám jen tak nedožene (oukej, na jednu věc jsem možná nečekaně háklivá - když umře pes!:D). Ale po novém roce jsme měli s Tomem štěstí na dva opravdu povedené a totálně rozkopávající, takže kdybyste chtěli inspiraci, co vidět: http://www.csfd.cz/film/312352-lasky-cas/ a http://www.csfd.cz/film/299783-ted-a-tady/ .
And longer if I can <3
Je to neuvěřitelné a je to už taková doba, ale miluju ho, pořád, a nehodlám přestávat. Je důvod, proč ráno vstávám z postele, i proč v ní zůstávám a tulím se k němu. Je důvod, proč přemýšlím nad zítřkem a mnohem dál. Proč se každý den těším, až budeme večer spolu doma. Jsme spolu takovou dobu, že jsem nám zakázala to číslo vyslovovat, protože mě děsí. Ale když mně je s ním tak dokonale. Jsem s ním v bezpečí. Nic není problém a všechno je možné a všechno má smysl. Já vím, že jsou to všechno klišé, jenže co jiného říct, když to tak prostě je. Dělá mi ze života pohádku a jestli se někdy budu muset vracet do reality, nebude to vůbec nic hezkého. :) Na světě může být všechno špatně, ale on bude vždycky to nejlepší, co mě mohlo potkat. A i kdyby to tak nebylo, je mi to jedno. Miluju, když mi vypráví, na jakém případu pracuje a co musí koupit na motorky a je tak vážný. Když můžu ležet v posteli a dívat se, jak se oblíká do práce a myslet jen na to, jak mu tu košili zase rozepínám. Když pokaždé, když přemýšlím, co udělat k večeři, mi na otázku, na co má chuť, odpoví: "Na tebe." :)) Miluju, že tak dobře ví, co mám ráda, a je v tom neskutečně dobrý. :D Klidně mu pak odpustím, že si ze mě vlastně v jednom kuse dělá srandu a nic nemyslí vážně a před usnutím mě přesvědčuje (opravdu vytrvale :D), že jsem to přece byla já, s kým byl v pražské ZOO. Ne, nebyla. :D Je blázen, že si mě vybral, ale udělal to a já se teď sakra snažím, aby toho nemusel litovat. A vlastně mě to baví. :) Být jen jeho. Být lepší, než všechny ostatní.
Tak už jen vydržet a dál si přát, aby to moje brunetkovské puzzle bylo konečně taky šťastné a spokojené a zamilované na 101%, protože si to nikdo nezaslouží víc, nikomu to víc nepřeju a protože ji za žádnou cenu nikdy nepřestanu milovat, i když jsme od sebe stovky kilometrů daleko. A pak, pak už mě čeká jen jedna velká Nirvána. :D
Tak vidíte, pořád stejná. Nikdy nevyrostu. :)
Killi
Komentáře
Okomentovat