Give me a reason

Nenapíšu a nenapíšu, je to tak. Jsem zlá a sobecká a měli by mi ten blog sebrat, když nechci svým voyerům z Valmezu, Prachatic, Přelouče, Brna a okolí (a několika dalším výjimkám) poskytnout pravidelnou dávku informací. Tak se omlouvám, jestli to pomůže.

---

Mám se fajn, je mi skvěle, nejsem zdravý duch ve zfetovanym těle a nejsem těhotná, nečekám ani jedno ani šest dětí a svatba pravděpodobně taky nebude letos. Bludišťáka ale posílám Lindě nelindě, protože velkou novinkou (alespoň pro nás) je, že máme byt a bydlíme spolu. Bližší informace si prosimvás přečtěte na fallenfotu, protože v tom článku je asi tak všechno, co bych chtěla říct k tomuto tématu, a navíc má ještě správnou interpunkci, což je opravdu podezřelé, ale jinak si to přeberte, jak je vám libo.

Společné bydlení mě zatím baví a snad to ještě pár let vydrží, protože ten byt miluju, a to tam ještě nemám svoji nástěnku s fotkami a na zdi nám nevisí plakát Manhattan, takže co teprve potom! Ve stejném vchodě jako my bydlí paní, která má afgánského chrta, který je úplně ACH a jinak v každém bytě v okolí musí mít minimálně tři psy na osobu, protože kdykoliv se v kuchyni koukám skrz žaluzie z nejdokonalejšího okna v celém našem bytě, vidím jenom samé pejskaře.

Zkouškové mám dávno za sebou, poslední zkoušku jsem měla 20. ledna a od té doby se flákám. Nejsem skvělá a úžasná a chytrá, protože jsem udělala zkoušek jenom šest a sedmou organickou chemii II si beru s sebou do letního semestru, aby se mi po tom zimním nestýskalo. A taky proto, že jsem debil, nedostala jsem zápočet a tak jsem ke zkoušce teď nemohla. Achjo. A taky trošku proto, že cvičící byl arogantní a sebestředný kretén, ale nechci se vymlouvat, že! Ale i přesto mám teď v létě naprosto rozkošný rozvrh, který mi umožňuje studovat i pracovat, vracet se domů každý den v rozumnou dobu a doma být už v pátek o půl páté odpoledne! Možná se smějete, ale po roce, kdy jsem domů přijížděla každý pátek nejdřív o půl deváté večer a nakolej se 3x týdne vracela v 8 večer, je to prostě největší výhra. A nevadí mi, že proto musím každý den vstávat na osm.

Ale už mě ta zima štve. Lyžovat jsem nebyla a asi to letos ani nevypadá, venku je buď zima nebo teplo, sníh taje a všude je hnusná břečka, lidi jsou líní v takovém počasí chodit pešky, vytáhnou svoje 30 let staré auta, které mají najeto 10 000 km, a pak bourají na parkovišti nové bmw a audi a mercedesy. A mě pak volají jednak ti vystresovaní 80letí sváteční řidiči, jednak ti namyšlení a protivní majitelé drahých aut, a když mi takových lidí zavolá 50 za 6 hodin v práci, chci, aby všichni přišli o řidičáky a začali jezdit na kole nebo na koních nebo zkusili dojít těch 300 metrů do lidlu na nákup pešky! Tak. Ať už je jaro prosím pěkně.

Jediná dobrá věc na zimě je bruslení na Lipně, kde jsme byli s Tomem minulý víkend a bylo to boží a měli tam horké maliny, což je asi nejlepší pití na světě. Další dobrou věcí jsou plesy, protože letos trhám rekord a byla jsem už na čtyřech, cha. Jednoznačně vede náš lidovecký, který byl první, byli jsme na něm v silné sestavě, byla skvělá hudba, jídlo, pití, kapela, lidi, prostory, zážitky a vůbec, nemělo to chybu. Další v pořadí byly náš gymplácký, maturák v Prachaticích a pak ples ágéčka v Kroměříži, který byl včera a zařadil se na druhé místo. Zážitky jsou bohužel nejen stěží publikovatelné, ale taky se mi vybavujou postupně. Každopádně ve mně vodka asi probouzí hluboce skrytou kleptomanii, protože jinak nevím, kde se v mé igelitce vzalo asi 6 plastových baněk na stromeček, příborový nůž… na důmyslné kradení květinové výzdoby si ale pamatuju moc dobře. Brácha a Toncek jsou skvělí tanečníci, takže můžu jenom děkovat za nejlepší polku v životě a za to, že jsem tomu tanci konečně přišla na chuť a že je vlastně super. Skvělým nápadem Vendy jsme si vydělali docela dost peněz tím, že jsme v ranních hodinách sbírali opuštěné skleničky od vín, na které byla u baru záloha 10 korun. Zašlápnutá noha bolí pěkně, ale nesouhlasím, že by ty záprstní kůstky nebo cože byly zlomené, to by přece bolelo víc, žejo… A nevyhráli jsme koloběžku ani zájezd do svaté země pro jednu osobu, za to 3 kila luštěnin a odhrnovač sněhu, se kterým jsme se po plese táhli do nonstop, kde jsme čekali na příjezd vlaku a kde byla nejprotivnější obsluha všech dob, a následně vlakem se 4 přestupy o půl páté ráno až domů. Do postele jsme se dostali v půl sedmé a probuzení ve dvě odpoledne bylo přinejmenším zvláštní. Ale opět- chci být tak skvělá máma, jako je ta moje, a chci svým dětem vařit česnečku, až budou mít za sebou podobně náročnou akci.

Nicméně, nijak špatně mi nebylo a není, protože Klárka těžké kocoviny nemívá. Jen jsem unavená jako štěně, mám přemýšlivou náladu, nevím, na co mám chuť, když jsem se šla projít s obludou, nějaký hajzl najel autem až ke kraji silnice, aby mě ohodil břečkou a prostě mám takový ten den, kdy zrovna nemám pocit, že mi svět leží u nohou.

Konečně jsem viděla Občanský průkaz a je to dobrý film, jenom jsem těsně po skončení měla chuť otevřít okno a řvát, že ku*va děkuju za revoluci a za to, že jsem ten režim nezažila, i když hippiesák bych byla skvělý.

Nojoo, já vím, že na to čekáte... Miluju ho a miluju ho strašně moc a nejvíc ho miluju, když ráno vstávám do školy po tom, co jsem předchozí večer usnula u filmu, a on se ráno přitulí a řekne "Achjoo, já jsem chtěl seeex..." :-D

Mám se hezky a život není nuda, když mám kolem sebe nejlepší lidi, jaké si můžu přát.

K.