A místo podpisu vetkl tři tečky na lýtka

Tak moc jsem se na ten víkend tešila a tak moc jsem si ho užila, že se mi teď ani trochu nechce veřit, že už je zase pondělí, zase další týden, zase škola, zase práce, zase každodenní (a hlavně večerní) stýskání.

:)

---

Minulý týden byl na facku, písemka z farmakologie, písemka z organiky II a ještě anglická prezentace před celou třídou... Nebýt toho světla v tunelu v podobně čtvrtku a následujících 3 dnů, asi umřu ufňukáním. :)

Jenže jsem skvělá, všechno jsem to vydržela a ve čtvrtek odpoledne už jsem nedočkavě odpočítávala minuty do 18:05, kdy můžu vypadnout z té obrovské nepříjemné Allianz budovy (která mě ovšem neskutečně dobře platí :D). A dočkala jsem se, pípla si odchod přesně v 18:05:01, chvilku vyhlížela Toma u Hiltonu, dostala pusu, nasoukala se ke Švambimu do auta a hurá na jih, se zastávkou v mekáči! :)

Nečekaně jsem cestou samozřejmě usnula, ani fakt, že řídí Švambi, tomu nemohl zabránit... A už jsme doma. Pořádně se přivítat s Ritchiskem, sprcha a do postele, tulit se a koukat na House a mačkat se a být konečně spolu.

Volný pátek byl maximálně odpočinkový, dlouho jsme spali, dlouho jsme se tulili a mazlili a váleli se po sobě, spoustu času jsem bohužel zabila vytvářením protokolu z fyziky, jenže to je prostě smutný příběh. Mám 2 spolupracovnice, jedna schopnější než druhá, takže celý 14stránkový protkol jsem udělala sama, přičemž jedna se k tomu nevyjádřila vůbec a druhá mi opravila zaokrouhlení jednoho výsledku. :D To je vám prostě z toho všeho docela smutno. :D Naštěstí má Tom nějakou novou hru, tak mu to nevadilo, a ještě mi tím nejroztomilejším hlasem říkal, že jsem mumíšek a že jsem straaašně přemýšlela... To bych pak skoro klidně dělala protkoly do konce života, kdyby mi to říkal pořád. :)

Ale nebojte, nebyli jsme celý den zavření doma. Byli jsme na procházce s neskutečně rychle rostoucí a strašně chytrou obludou, která už venku neknučí a poslouchá a strašně se snaží. Bude z něho skvělý pes, už teď je to vidět. A hlavně! jsme byli vyvenčit Bergíska. :) Já tu motorku tak miluju! Už mě skoro vůbec nepřekvapí, jak je velká, když vlezu do garáže, vím, co mám dělat, kdybychom potkali policajty a na asfaltu už se skoro nikdy nebojím. Jenže je podzim a podzim znamená enduro (nebo motokros, ale na ten mě ještě nikdy nevzal, tak si myslím, že si ho vymyslel) a enduro znamená nové zážitky. :D Nejdřív jsme jeli na louku, abych závodníkovi udělala nějaké fotky, a snad se to povedlo, teda aspoˇn podle toho, jak byl nadšený. A tak tam kolem mě jezdil, zvedal se na zadní a bahno stříkalo a já jsem cvakala a cvakala, což teda není žádné velké umění, když vám na krk pověsí nastavenou a připravenou zrcadlovku, ale bavilo mě to strašně. A to nejlepší přišlo nakonec, snad k tomu ani nemám co říct, tady máte fotku:

To bylo něco tak úžasného, že jízda domů na té mokré motorce vám byla úplně jedno. :) Chro.

Každopádně k té jízdě domů se ještě vrátím. Že to se mnou zvedl na zadní, a dokonce 2x, i když jsem poprvé ječela fakt asi nejvíc co umím, protože jsem se fakt strašně lekla... :D to by nebylo tak strašné. Ale pak se zeptal, jestli má jet zpátky po asfaltu nebo enduro. No, a protože asfalt už znám, tak jsem naivně odpověděla, že enduro. Aha! Najednou jsme hned sjeli z cesty na nějakou louku a už když jsme jeli po té trávě do kopce, myslela jsem, že to nepřežiju. Jenže to jsem netušila, že to najednou vezmem rovnou do úplného totálního opravdického hustého lesa a pojedem mezi těmi stromy, jako fakt, fakt, fakt v lese! To bylo tak strašné, tak úžasné a prostě tak šílené, že chci ještě, prosím prosím prosím. :D Ale bála jsem se hrozně a dýchala jsem tak, jako když mě loni poprvé svezl. :D

ten text!

V sobotu jsme toho stihli spoustu. Došli jsme až k pomníku Žižky a jeho bitvy u Sudoměře, kde chyběly informační tabule, takže si Tom musel několik historických údajů vymyslet. :D Kvůli mým zvídavým otázkám provedl chabý pokus nechat mě opuštěnou v tamějším odpadkovém koši, ale jsem už velká holka, takže mě nepřesvědčil, že v té popelnici je kino. :)

Po procházce kolem napuštěných a vypuštěných rybníků jsme ještě navštívli Kestřany, abychom jim pochválili golfový trávníček, a pak už byly na řadě babičky. Nejdřív mi bylo konečně představeno panství v Jiníně, které Tom jednou zdědí a budeme tam společně bydlet, jezdit s traktorem, krmit slepice a chovat králíky a tak. :D Dostali jsme asi tuni jídla. Potom už jsme mířili do Strakonic, kde jsem byli objednaní na veeři, takže další tuna jídla, chlebíčky, řízek a hranolky a štrůdl a uf. :) Zdeněk mi řekl, jak to doopravdy bylo s tou Žižkovou bitvou a my jsme spokojeně mohli odjet do Písku, což byl hlavní bod našeho sobotního programu. V divadle tam měl koncert náš nejoblíbenější interpret Tomáš Klus a jeho kolega Jirka Kučerovský. :)

GPSka v chytrém telefonu nás bezpečně dovedla na místo, zaparkovali jsme a už jsme se byli uvnitř a zažili jsme... no, pro mě asi jeden z nejlepších koncertů, na kterém jsem kdy byla. To bylo neskutečné vystoupení, kluci jsou úžasně sehraní, vtipní, Jirka je na můj vkus moc hubený, ale Klus je Klus. :) Nepochopím, jak někdo může být schopný 4 minuty v kuse jen tak zpatra rýmovat. Jeho imrpovizace neměly chybu, pohotově reagoval na všechny a na všechno, odzpíval skoro 3 hodinový koncert a nakonci si právem zasloužil potlesk ve stoje. Těžko se to popisuje, ale komu jsem Kluse ukázala, všem se líbil. Brácha se naučil jeho písničky na kytaru, takže kdekoliv teď večer sedíme a máme kytaru po ruce, Klus je vždycky na místě a texty známe celá rodina. Neumím si představit, že by jeho písničky někoho nezaujaly (vždyť už kvůli té dokonalé češtině!), ale pokud přece, jeho improvizace na koncertech musí dostat všechny.

Maximálně jsme si to užili a dočkali jsme se i autogramů od obou kluků, můj rebel ukradl z podia playlist, což těžce nesla paní managerka, ale co, stejně nám akorát záviděla, že je stará a protivná a my mladí a krasní. :D

A hurááá domů, do sprchy, do postele a spinkat, po náročném dni! :)

A protože v sobotu jsme málo jedli :D, tak abychom to dohnali, jeli jsme v neděli na oběd do Březí k tátovi. Myslím, že mi o víkendu musely narůst dva další žaludky, jinak nevím. :D A krásně jsme se prošli, potkali jsme slečnu, která byla do Toma nešťastně zamilovaná, protože někdo je moc vybíravý, ale moc to nechápu, kde byl problém, když byla blond! :))

Skoro bych zapomněla, že jsem tam i zpátky řídila a potkala jsem houkající sanitku a zařadila sjem dvojku místo čtyřky a odbočila doprava, když říkal doleva, a tak. I když jsem naprosto a asi definitivně neschopná, stejně je nejhodnější a říká, že jsem šikovná a že mi to jde. To se pak nikdo nemůže divit, že ho miluju. :)

Doma jsme se ještě dlooouho tulili, ale pak už byl konec skvělého víkendu a museli jsme se sbalit a zamířit zpátky do Prahy. Kdyby tak stejně rychle utíkaly ty dny, kdy jsem bez něj...

Je mi s ním nádherně a pořád se směju a nic mě netrápí. Už skoro rok a půl jsme spolu (joo, to záleží na tom, od čeho to chcete spočítat :D) a pořád se nehádáme. A už si na to zvykl, tak je to dobře. :D Jsem šťastná a připadám si s ním vyjímečně a princeznovsky a jsem nejpyšnější, když jdeme a on mě drží za ruku a všichni to v idí, že je můj a že jsem jeho. Všichni ho mají rádi a s kýmkoli mluvím, tak se na něho zeptá, od všech ho neustále musím pozdravovat a když přijedu domů bez něj, tak musím vysvětlovat proč. Achjo. :)

K Vánocům jsme si dali dovolenou ve Vídni, kam se už strašně těšim. Jednak jsem ten nikdy nebyla, jednak jsem takový hotel asi neviděla ani zvenku, pokud bude vážně všechno tak, jako na těch fotkách, ale hlavně budeme 4 dny jenom spolu.

No a jak teď vidím, že je to kolem samý debil, o to víc si uvědomuju, jaké mám štěstí, že si mě našel.

S ním je všechno v pořádku, s ním jsem v bezpečí, s ním se směju i pláču a on mě má stejně rád pořád.

Opravdu nemám tušení, kým bych bez něj byla, kde bych byla, co bych dělala... Ztracená.

Dává všemu smysl. Anděl. :)

(A tak se těším na čtvrtek do divadla a nemyslím na to, že mě zase čeká víkend bez něho.)

Killi*