Vyřízená
Mám takový dojem, že tady někdo dlouho neslyšel, jak jsem strašně zamilovaná!
Vím, že nepíšu, jenže zkuste se vžít do mé situace. Do situace člověka, který má místo mozku cukrovou vatu! :)
Mám se fajn a kdybych zrovna nebyla na cestě Z Prachatic, bylo by mi určitě skvěle. Jenže logicky, když se vědomě od někoho, kdo dává smysl všemu, co dělám, vzdaluju, nemůžu se cítit dobře, i když se na víkend na Moravě neuvěřitelně těším. Tak to prostě je. Ale aspoň jsem nebrečela, když jsme se loučili. Třeba dospívám. :D
Bylo to nejlepších a nejkratších 6 dní, jaké si vůbec můžete představit. Nebo nemůžete. :) Z Valmezu jsem vyjížděla v pátek v jednu odpoledne prázdným vlakem se zásuvkou na notebook!, učila jsem blondýnku otevírat dveře a skoro nepřetržitě jsem sjížděla druhou sérii The Vampire diaries (do toho ještě znova čtu Twilight sagu a s donutila jsem Toma vidět všechny tři filmové díly… chce někdo kousnout? :)). V Praze jsem byla trošku zmatená novými jízdenkami - tak moc, že jsem na hlavním nádraží rozsypala drobné na zem přímo před automatem na jízdenky a za mnou samozřejmě fronta. Pak už jsem se ale bez problému dostala na Anděla, nastoupila jsem na bus a vychutnala si dvouhodinovou cestu plnou kolon ve stoje. V Prachaticích už na mě čekal Tom a protože jsme se víc než týden neviděli a tak strašně moc se nám stýskalo, tak jsem se jenom přivítala s paní fallenovou a Milanem, hodila jsem tašky za dveře a uuuž jsme jeli meganem na vybrané opuštěné místečko pozorovat západ slunce, jenže o slunce samozřejmě vůbec nešlo a prostě miluju megana ještě víc a skore 3:0 a romantika, tma a zamlžená okýnka. Skvělé tousty tří chutí (niva!!) a už ani nevím jaký film. :)
V sobotu jsme měli v plánu jet supermotovat do Volar, ale počasí bylo proti, a tak to nakonec byla rodinná sobota s návštěvou babičky (koláčků a chlebíčků a dortu) a nějakých slavností na strakonickém hradě. Dostala jsem razítko na ruku, dali jsme si nejlepší pražené mandle a ještě jsem Toma zatáhla do voňavého antikvariátu, ze kterého jsem si za pár korun odnesla Máchu, Nezvala, Dickense a Myrera. Večer pak byla grilovačka v Prachaticích u Zuzky, kde jsme se jediní my dva koupali v bazénu. Sedmihvězdičková metaxa, broskvová, bílý rum a nejdřív hladový a pak opilý Tom, takže od kobylky mě zachraňoval Vojta, který měl nejlepší maso. :D Pak jsem chvilku byla zlá přítelkyně a nedovolila jsem drahému ani město ani nějakou "fakt strašně hezkou" lavičku, což bylo vzhledem k průběhu celého zbytku noci opravdu moc dobře. :D A odměnou mi byl jeho hodný týden. :D
Celou neděli jsme se váleli v posteli, protože i když mi bylo o moc líp než Tomovi, úplně v pohodě jsem taky nebyla a vrcholem dne bylo, že jsme se odhodlali vstát a jet si koupit do Lidlu něco k večeři. A tam jsem samozřejmě nenamalovaná, neučesaná, unavená a v džínách prožraných koncentrovanou kyselinou sírovou musela potkat slečnu Ex. :) Nicméně Lild stále stojí na svém místě a my jsme měli k večeři luxusní česnekovou pomazánku, která mě palí ještě teď, když si na ni vzpomenu. :D Na miláčkovu radu jsem jednohubky zapila studeným mlékem, což úplně nezkousnul můj žaludek, takže radši rychle spinkat, stabilizovaná poloha zachrání všechno.
V pondělí nás zase přivítal déšť, tak jsme se dlouho dlouho dlouho váleli v posteli, snídali, zase se váleli, až jsme se rozhodli jít na procházku do obchodu, což se zvrtlo a prošli jsme celé krásné Prachatice, opět jsem neocenila krásu budovy jejich gymplu a zbytek dne jsme byli mumíšek nejvyššího stupně a mumíšek čekatel, smáli jsme se, blbli jsme a jedli maliny plněné borůvkama, tak jak to mají mumíšci rádi a dokonce z nás ani paní fallenová neudělala mumíškovou marmeládu. :) K večeru jsme ještě protáhli Husaberga a já jsem vyzkoušela úplně novou a doopravdickou a moji vlastní helmu, kterou jsem od Toma dostala k svátku. Je nejkrásnější a hlavně moje, moje, moje. Jsem na ni tak pyšná, že jsem si ji chtěla odvézt do VM, ale musela jsem uznat, že by to bylo zbytečné a hlavně bych jí mohla třeba cestou nějak zničit. A to teda ne! :) Moc hezky se do ní křičí a zpívá. :D
V úterý jsme byli akční, takže hurá na výlet a že jsme toho stihli spoustu! Nejdřív na zámek Kratochvíle, obdivovat zahrady a práci místního zahradníka, spící labutě a neplatit vstupné. Totéž na zámku Hluboká nad Vltavou, kde jsem před 3 lety byla, ale úmyslně jsem to zamlčela. :D Dostala jsem zmrzlinu už při výstupu nahoru a nakonec jsme si zašli na romantický oběd do restaurace v podzámčí, kde Anděl asertivně vybojoval volný (a nejlepší) stůl na terase. Výborný oběd nezkazila ani šnečí rychlost servírek, tak jsme si dali ještě horké maliny se 2 lžičkama a odcházeli nejspokojenější. :) Na zámku zakoupené pohledy pro obě babičky jsem cestou dolů zredukovala na jeden, takže jsme museli jeden ještě dokoupit ve městě; trubka. Na obou zámcích jsme vynechali prohlídku, protože Tom mi to o těch kamnech a obrazech odvykládal líp než průvodce. :D A ještě bych ráda podotkla, že trasu Prachatice- Hluboká jsem vlastnoručně odřídila, taková jsem skvělá… Donutila jsem sice megana vydávat ošklivé zvuky a skákat, ale aspoň mi to nikde nechcíplo. A opravdu mi vadí, když jedu rychle a ještě mě někdo předjíždí! :D A konečně jsme dorazili do Českých Budějovic, kde by chtěl žít každý. :D Město fontánek a vodotrysků, divných holek a nejošklivějších placených wc. :D Mají tam autobusové nádraží na střeše obchoďáku, skvělé palačinky s nutelou a největší náměstí v ČR. A já jsem tam konečně taky byla! Nezapomenutelná byla také návštěva Černé věže, kam všichni chodí, tak tedy říkám, že jsem tam byla. :D Po dlouhém vybírání jsme koupili dárek k narozeninám pro naši Lůcu, našli auto v podzemní garáži a uťapkaní jsme jeli domů. K večeři byly nejlepší lasagne paní fallenové a usnuli jsme u Aut.
Ve středu jsme byli na výstavě fotek, které nás moc nevzaly, potkali jsme Lucku, kterou teda už snad v září poznám, až ji potkám v Praze, a která mi nemilou informací trochu nasadila brokuka do hlavy alias kolik zpráv mi asi drahý fejsbůk zapomněl doručit? :D Dala jsem si tři kopečky zmrzliny u Kamila a doma jsme pak večeřeli, koukali na Prostřeno a vařili pudink a jeli zpátky do města pro placky.
A čtvrtek. Vstávali jsme v 7 ráno… Achjo, kdyby mě vždycky budil Tom a vždycky tak jako dneska, tak slibuju, že už mi vstávání nikdy nebude vadit. Nasnídali jsme se, já jsem se sbalila, Tom se vynervoval na nejvyšší možnou úroveň a jeli jsme do strakonic, pujčit si motorku, na které se dá jet ve dvou a daleko. Já vím, že víte, že motorkáři jsou sexy, takže tím vás nebudu zatěžovat. Bylo to skvělé, projeli jsme během chvilky půlku České republiky, obědvali jsme u Lipna s nádherným výhledem, jeli jsme rychlostí 180 km/h, byli jsme v Rožmberku, v Krumlově a měli jsme skoro pořád výhled a nikdo nebyl rychlejší než my a vůbec, motorkaaa! A už aby byla taková taky jeho. Mám ráda berga, supermoto a Volary, ale taky se ráda vozím a bojím a zpívám si do helmy (mojí vlastní!). A bylo to lepší než centrifuga! :D No a najednou někdo posunul čas a už jsme byli v Prachaticích, rozloučit se s paní fallenovou a pak domů, do garáže, do Strakonic, vrátit motorku, odvézt mě na autobus, poslední tulení a držení mumíška a poslední pusa a ještě a ještě jedna a konec.
A tak mi už teď chybí, a to jsem bez něj teprv pár hodin. Jsem závislá, jenže zkuste si nebýt! Když jsme spolu, tak kolem sebe neprojdeme bez tulení, mazlení, pusinkování a tak, pořád jsme na sebe nalepení a nějak si neumím představit, že by nás to přestalo bavit. Když jsem s ním, tak mám TEN pocit bezpečí, jistoty, pocit, že tohle jsem já a že to jinak být ani nemůže. Že k němu asi patřím? A on ke mně? A jestli to takhle nemá být napořád, tak ať je to aspoň co nejdýl, protože ještě vážně nemám dost. S ním je to opravdové. A i když mám neustále pocit, že víc už zamilovaná být nemůžu, tak každý večer, když jsem unavená a říkám nesmysly a on se mi směje, vím, že ho mám zase ještě radši než včera a nechápu, jak je to vůbec možné. A jak to, že v tom nejsem sama, když se se mnou nikdy nevyspí, když se k němu tulím i ve spaní a když ho neumím jedináčkovsky litovat a milion dalších věcí.
Jsem šťastná a chci tím všechny nakazit. A chci ho líbat na krku a zabořit mu nos do vlasů a vdechovat tu vůni co nejhlouběji. Ať to nezmizí, ať to nepřestane, ať si pořád myslí, že jsem skvělá, a já třeba do té doby začnu být. Zblázním se z toho. Z něho. :)
Killinková
Komentáře
Okomentovat