Majáles 2011

Protože jsem poslední, kdo o něm ještě nepsal, mám dneska chvilku čas a Tom je moc daleko na to, abych tu chvilku strávila tulením nebo nečím podobným a rozhodně lepším než nesmyslným psaním. :)

Tento článek má výborný předpoklad k tomu, aby se v něm vyskytovaly věty, které mají podmět i přísudek! :D

Hm, tak teď mi do pokoje oknem přiletělo něco, co má křídla, spoustu končetin a dělá to divné zvuky, a nikdo mi to asi nezabije, tak to s těmi přísudky asi nebude zas tak žhavé.

Cože jsem to chtěla? Jo, Majáles. :)

---

Byl to asi nejhezčí prodloužený víkend v životě, nebo rozhodně ten z těch TOP 5 nejlepších, přičemž na ty další 4 si nemůžu vzpomenout. Bylo to tak neskutečně moc zamilované, že jestli to dočtete do konce, začnete se rozpouštět a budete mít místo mozku karamel. Tak pozor.

Začalo to tím, že jsem si ve čtvrtek užila školu od 9 do 11, zašla jsem si do menzy na oběd, sbalila si na koleji věci a nastěhovala se na 4 dny na Palmovku. Trvalo mi to sice o hodinu dýl, než bylo v plánu, ale to proto, že jsem se zasekla u hokejového studia na ČT4, takže budiž mi odpuštěno ve jménu reprezentace. :)

A protože rozhodně nejsme ten typ páru, který by se celé dny jenom válel v posteli navzdory nejhezčímu jarnímu počasí, vyrazili jsme ven a rozhodli se zavraždit zbytek dne nakupováním.

(Právě se mi podařilo zabít to mnohonohé okřídlené zvíře a jeho zbytek mám rozmáznutý na zdi asi tak v úrovni očí. Kdybych se toho tak moc neštítila a byla bych zlomyslná, hodila bych to spolubydlící do postele.)

A byly to nákupy rozhodně úspěšné, i když ze začátku to tak nevypadalo. A já si nemůžu stěžovat, protože i když se mi za ten rok velice zúžil seznam věcí, které si můžu koupit a než si něco sama koupím, musím alespoň 30 minut přemýšlet, jestli se mu to bude líbit, tak Tom i v tomto ohledu nemá chybu, čeká se mnou ve frontě na kabinky, objektivně hodnotí, jestli mi to sluší, nosí mi jiné velikosti, ptá se prodavačů na jiné velikosti, reklamuje moje oblečení, hádá se s prodavači a líbá se se mnou v kabinkách. :) A taky mě utěšuje, že určitě seženeme mou velikost podprsenky/bot. :D

Večer si příliš nepamatuju, ale tipovala bych to na večeři, cenzuru, film a spánek. :D

Sladký spánek a ještě sladší probouzení, když jsem se v deset probrala sama v pokoji a drahého jsem rozespalá následně našla už vzhůru v kuchyni, ale ještě si mě odvedl zpátky do postele, takže jsem se nakonec probouzela přitulená k němu, chichi. Miluju naše rána bez budíku.

Po ranní dávce tulení a mazlení jsme se nasnídali a odjeli obdivovat nákupní centrum Harfa. Tam jsme stihli jen dvě věci- obdivovat hrající si děti (Klukuuuu to nemůžeš jezdit tam když tam někdo je!!! :) ) a zlikvidovat všechny zásoby tamějšího Gatu. Ale jsme ještě krásnější, než jsme byli, a jestli na nás před tím někdo měl, tak teď už nikdo nemá šanci. No a už nebyl čas, museli jsme jet rychle zpátky na palmovku, najíst se, sbalit se a vyrazit na Majáles 2011. Počasí stejně božské jako loni, běh na tramvaj bez pádu, cesta v horku a narvané tramvaji náročná a procházka Stromovkou, než jsme se dostali na místo, se mu zdála delší než loni. Od našeho loňského seznámení jsme tam nebyli.:)

Našli jsme to, dostali jsme náramek, ochranka mě opět nechtěla ošahávat, prohledali jeho batoh a byli jsme tam, po roce opět na místě činu. Protože T-mobile se snaží, měli jsme úschovnu zdarma, cěhož jsme rádi využili a pak už se cpali na první koncert- UDG.

Kluci byli zase skvělí a já už se teď těším, až je naživo uslyším potřetí. Rozproudili publikum, byli vtipní, bubeník, kterého znám z valmezu, kde jsme ho s NKS potkaly na záchodech, byl stále stejně ultrasexy a my jsme zpívali a skákali.

Potom jsme roztáhli deku poblíž stage, kde zrovna vystupovali Sunflower caravan, od kterých sice neznám ani jednu písničku a ani nezahráli žádnou Tomovu oblíbenou, ale k našemu válení se na sluníčku to byla výborná kulisa. Když skončili, začali jsme obcházet nekonečné množství stánků a rozhodovali se, co si dáme. Protože jsme na facku, když máme přiliš mnoho možností na výběr, tak já jsem skončila s hot dogem a Tom měl gyros, ale oba jsme byli spokojení. Snažil se nám to sice zkazit securiťák, který nám nedovolil vynést jídlo z areálu a užít si večeři trošku mimo dav, ale vytáhli jsme naši deku a užili si to i tak.:) Jako bonus jsem dostala ještě zmrzlinu a už jsme mířili na další koncerty. Divokej Bill, který nezahrál ani jednu písničku z těch, co znám, a pak přeběhnutí na Mig21. Macháček svůj loňský výkon nepokořil, a tak potřetí už je asi vidět nepotřebuju a docela mě mrzelo, že jsme radši nezůstali na Billa.

(Hmyz na stěně pohybuje jednou svou končetinou!)

Potom už jsem se konečně dočkala Michala Malátného a Chinasek, poprvé naživo. A líbili se mi moc, zazpívala jsem si všechny písničky a asi poprvé v životě z mých úst vyšlo slovo ču*ák a rozhodně to stálo za to, i když opakovat to nebudu. :D Někteří to stejně zvládají i za mě. :)

Na závěr jsme se přesunuli k velké obrazovce, kde se promítalo právě probíhající hokejové utkání Česko- Slovensko, užili jsme si poslední třetinu a výhru, trošku jsme si zafandili a mohli si jít vychutnat poslední koncert- Charlie Straight, dokonce někdě ze třetí řady. Sice už mi byla docela velká zima a lehce mě iritovali lidé, co se snažili dostat dopředu a rvali se skrz dav a všechno jim bylo jedno. Ale koncert se povedl, nakonec jsme si ještě zaskákali a extra úzké džíny frontmana se mnou opravdu nic nedělaly. :)

Ještě jsme si dali studené jídlo, proběhli se mořem plastových kelímků a vydali se na noční tramvaj. Lavičky a stromy jsou na stejném místě jako loni, jenom loni nebyla taková zima, nebo jsme spíš nešli zpátky tak pozdě. :) Tramvaj přijela, odezla nás, přežili jsme i bez pepřáku a úspěšně jsme se dostali do sprchy a následně do postele. A já jsem mohla usnout a nemít strach, že mi to bude další rok vyčítáno.:D Bylo to skvělé, nemůžu se rozhodnout, jestli byli lepší UDG nebo Chinaski, nedostali jsme zásah pivem, neslyšeli jsme ani jednu písničku od Tatabojs a nepotkali jsme nikoho nebezpečně známého. Můj drahý mě prostě ubráni před veškerým festivalovým nebezpečím.:) Akorát majálesový král z VŠE byl trochu debil, ale co už.

Ranní probouzení tentokrát opravdu společně a cenzurovaně, a pak tak trochu překvapení, že Morf neodjel a vstává s námi. :D No co, stejně už slyšeli všichni všechno a vidět mě bez trička klidně může, vždyť je to jako plavky a ne že bych s tímhle měla nějaký vnitřní problém. :D

Zabili jsme čas zbytečným výletem do Galerie Fénix, ale aspoň jsem zas viděla v Praze něco nového, Anděl koupil kytku paní fallenové ke dni matek, takový je skvělý, prošli jsme se kolem Vltavy, která k mému velkému překvapení opravdu teče kolem Allianz, a už jsme mířili na večeři. S paní fallenovou a Milanem. Bylo to fajn jako vždycky, měla jsem asi nejlepší pizzu v životě, rozdělila jsem se s mým skvělým přítelem navzdory tomu, že on mi ochutnat svých těstovin nedal, ale je fakt, že jich měl málo, tak teda dobře. :) A po večeři nás čekaly ještě jedny horké maliny a dvě lžičky a všichni 4 jsme skončili na terase s vínem a povídali si, bylo teplo a všechno bylo dokonalé.

Když jsme se vrátili na Palmovku, dopili jsme ještě naše víno, k tomu nachos i s dipem a pak oooobrovská cenzura, film 127 hodin (neviděla jsem ani kousek toho, jak si amputuje ruku, takový jsem srab) a spánek.

V neděli jsme zase vyrazili na Petřín, užít si jaro, sebe, teplo, zmrzlinu, romantiku a sebe. Bylo to nádherné, našli jsme Strahovské koleje, nešli na rozhlednu a bylo nám krásně. Pak už nás ale čekal jenom hokej a hodinové tulení loučení, jako bychom se už nikdy neměli vidět. Jsem přecitlivělá trubka, ale nenadělám s tím nic, prostě to tak mám.

Myslím na něj pořád, mám ho plnou hlavu, jsem zamilovaná a nepřestává to. A nepřestane to. Nikdo cizí, nikdo třetí to nemůže zničit. Je to náš poklad, je to neviditelné něco, co máme, co cítíme, co nás nutí se neustále mačkat na sebe, líbat, objímat, tulit, mazlit, hladit... Miluju a neumím si představit, že by to nemělo být napořád. S nikým jiným se necítím tak, jako s ním. I kdybych s ním měla být 50 let v kuse zavřená v jedné místnosti, stejně bych ho neměla dost, stejně by se mi od něj nechtělo. Chci s ním být pořád, všechno je mi málo. Chybí mi hned, když se rozloučíme a když za ním jedu, chci zrychlovat metro a mít dech na to vybíhat všechny schody. :D Hlavně ať už do něj můžu zabořit nos, ať už mě obejme a ať už mě nikdy nepustí. Protože tohle naše kouzlo nesmí zmizet.

I kdyby to mělo být napořád, nebude mi to stačit. Je to můj princ a šašek v jedné osobě, je to geniální kecka a říká mi Beruško a Lásko, je neuvěřitelně sexy, ví, co mám ráda, dělá mi obědy, píše, že mu chybím, zamyká za mnou dveře a prý mě taky miluje.

Navždy a ještě dýl. Prosím!!!