Chci tě po hlase

Článková invaze? :)

---

Tenhle týden byl náročný, naštěstí jsem si tu jeho náročnost odbyla během víkendu, pondělí a úterý a získala jsem dva ohromné dny s Tomem. Víkendy doma a co nejvíc chvil s ním, to je přesně to, co mě dělá šťastnou, z čeho čerpám energii na zkoušky a práci a co mě nutí dívat se dopředu a těšit se, když je mi mizerně.

Víkend doma jsem si opravdu užila jako už dlouho. V pátek mě na nádraží vyzvedla NKS s bráchou, jeli jsme k nám a probrali jsme v naší velké kuchyni všechny důležité věci, u stolu, všichni 4 sourozenci konečně zase jednou pohromadě. Potřebuju je, všechny tři.

Třešničkou bylo skypování s Tomem. Jen by mě zajímalo, proč mě telefonování někdy tak baví, rozveseluje a mám z něj skvělý pocit, jako třeba ten den ve vlaku, a jindy mi to zase vůbec nejde, jako třeba zrovna ten večer.

V sobotu jsem se opravdu chtěla učit, ale navzdory tomu, že jsem se probudila docela brzo, z postele jsem se stejně dostala až kolem jedenácté a než jsem se umyla, oblíkla (a ne že by mě nebavilo chodit jen v tričku a kalhotkách, když všude kolem domu máme lešení plné dělníků :D), dala prát prádlo a rozhodla se jít učit, už mě brácha se ségrou táhli do kuchyně, protože hlavním bodem dne bylo pečení medovníku což je složitý, dlouhý proces, který chápeme jen my. :D Hádky končící záchvatem smíchu a ségra jedoucí do Lidlu na koloběžce snad mluví za vše.

Aby toho nebylo málo, přimotali se do toho naši, máma mi ukradla notebook a několik hodin strávila psaním si s T. ohledně (aspoň doufám, ještě jsem neměla odvahu najít si to v historii :D) naší nové televize. :D Do toho jsem ještě (sama! autem!)dojela vyzvednout NKS a už jsme byli v plném počtu. Kromě medovníku jsme ještě vyrobili dip na nachosky a mojito. Chtěli jsme to mít stylové, ale chyběla nám jedna obrovská nádoba a dlouhá brčka, takže jsme použili vázu a několik brček přilepených izolepou k sobě. No, navzdory tomu, že vlastně nikdo mojito moc nemusíme a než člověk z vázy dlouhým brčkem něco dostal, musel to tahat až z paty, dopadlo to skvěle a hlavně jsme se bavili. :D

Pak jsem ještě chvilku záviděla mé sestře silně pubertální záchvaty smíchu, ale dostali jsme ji do postele a my tři velcí se konečně mohli uvelebit u hororu. Zvládli jsme Paranormal activity 2, Insidious (u kterého jsem tu trapnou část zaspala, jsem skvělá :D) a s NKS jsme nakonec ve velké posteli usnuly u pohádky Na vlásku. Celou noc z nás padaly tak skvělé hlášky, že si teď na žádnou z nich nemůžu vzpomenout, ale užili jsme si to opravdu moc. :)

V neděli jsem samozřejmě měla komplex z toho, že nic neumím, že je všechno na nic, že musím do Prahy a že mám před sebou celé nechutné zkouškové. Dokonce jsem se dokázala jen tak z ničeho nic rozeřvat u oběda... Ještě že vůbec nejsem přecitlivělá. :D

Každopádně v pondělí jsem si napsala jednu zkoušku a jeden zápočet, v úterý další zkoušku, odpoledne jsem se jenom dozvěděla, že jsem to všechno udělala a jako bonus jsem zjistila, že mám i zápočet z fyziky. A tak jsem ve druháku a ty tři zkoušky, co mě ještě čekají, mě teda nemusí tak moc stresovat. :)

Protože je Tom skvělý, vůbec jsem ho v úterý neprobudila telefonem a vůbec nebyl pak protivný, šel se mnou v úterý odpoledne do školy pro výsledky zkoušky z anorgány. Musel se tak seznámit s mými spolužačkami, ale naštěstí jsem se necítila nijak v ohrožení. Moc jsem nevnímala, co mi říkaly, protože nejpodstatnější pro mě bylo to, co jsem zaslechla, když si myslely, že jsem pryč a neslyším je. :D Aaaano, záviděly mi, a jak! :D Radši jsem ho ale stejně za chvilku poslala pryč, protože člověk nikdy neví, kdy se objeví nějaká chemička v úzké sukni, podpatcích a v motorkářské bundě, žejo. :) A byl to dobrý tah, protože zatímco já jsem si vybojovala velice škaredé éčko (ale hlavně že to mám, neasi), drahý vykouzlil luxusní večeři a já se po několika dnech pořádně najedla, což sice moc nechtěl pochopit můj žaludek, ale co, zvykne si.

No a když všichni spolubydlící z Palmovky zmizeli, my se konečně po milion letech viděli ze záporné vzdálenosti. :D A večer film, ze kterého jsme stejně nic neměli.. :D A společné usínání.

Ráno jsem probudila právníka, aby se začal učit na zkoušku, kterou ten den psal (a samozřejmě napsal, jako všechny ostatní, a tak je i jeho úspěšnost 100%) a zmizela jsem do práce. Venku bylo zase tak krásně, že se nám odpoledne vůbec nechtělo spát a válet se v posteli, takže jsme včas sbalili deku a vyrazili do naší oblíbené Stromovky. Jelikož jsem tu akci plánovala já, nemůže se nikdo divit, že jsme jeli asi o 10 zastávek tramvají dál, než bylo nutné, a sotva jsme si lehli na sluníčko, skoro se upekli, přesunuli se do stínu, lehli si a začali upadat do příjemného polospánku, už jsem musela na tělák. Tělocvična se naštěstí nachází hned vedle Stromovky (proto jsme tam taky jeli) a já jsem se pomocí mého vypravěčského talentu a drobné pomoci třetí strany dokázala vymluvit z poslední hodiny, dostala jsem zápočet a vrátila se k Tomovi, který před školou čekal, kdyby to náhodou takhle dopadlo. :D A přemluvila jsem ho, abychom se vrátili zpátky do Stromovky, protože to tam asi miluju. Našli jsme další hezké místo a tam jsme se už jenom váleli, povídali si, tulili se, pozorovali letadla, vráno-havrano-koso-straky, brouky v mých botách, milion psů a děti, co hrály na schovku a vůbec neuměly pikat (to je prostě jasná věc, že se musí na konci říct "Před pikolou, za pikolou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát, UŽ JDUUUU!" nebo snad ne??), bylo nádherně a všichni lidé v okruhu 100 km museli cítit, jak jsme zamilovaní.:)

A večer nás čekalo kino na Čerňáku, Rychle a zběsile 5. Sexy chlapi, auta, ve kterých (v kterémkoliv!) bych se aspoň jednou chtěla nechat svézt a tak, no fakt se mi to líbilo, což asi nikdo nečekal.:D A asi určitě se mi to líbilo víc než Czechmade man s Budařem. Rozhodně už se ale nikdy nebudeme přesouvat na jiná místa v sále, než kam máme zakoupené lístky, v domnění, že tam moc lidí nebude, protože následující půl hodinu pořád někdo přicházel a Tom celou dobu upřeně pozoroval všechny naše potencionální vyhazovače. Já jsem si samozřejmě ihned po zhasnutí v sále (udělala bych to i za světla, ale asi by se se mnou fakt rozešel :D) vybalila večeři zakoupenou v McD a začala se cpát. Jediné, co mě štvalo, byl fakt, že kdyby někdo přišel na ta naše místa, musela bych všechno to jídlo zase schovat, posbírat všechny svoje věci a přesunovat se jinam. :D V půlce filmu mi ještě v sále začala být docela dost zima, ale dostala jsem jeho mikinu.:)

Po filmu následovala procházka přes parkoviště, a jak bylo teplo, cítila jsem dovolenou a noční zastávku na benzince během cesty k moři... Strašně mi to chybí.

Taky jsme běželi na metro a to už byl opravdu vrchol mé aktivity ten den.:) Takže sprcha a společné usínání, on přitulený ke mně- moje nejoblíbenější usínací poloha. :)

Ve čtvrtek jsem musela do školy a on taky, ale doma byl dřív a dal mi půlku svého oběda, než jsem musela zase utíkat do práce. Nezasloužím si ho. :)

Jinak v práci je to skvělé, dneska jsem měla na telefonu 80letou operní zpěvačku s vyznamenáním na Praze 7 (což mi během 30minutového hovoru asi 100x zopakovala), která si nakonec vzala ještě moje jméno, aby si na mě stěžovala, přestože jsme přes všechna úskalí (za které mohla samozřejmě ona!) úspěšně nahlásili škodnou událost na jejím autě. :D Hold s někým, kdo neví, kde má najít své rodné číslo, je komunikace opravdu těžká. :D A to ani nemluvím o tom, že mi musela hledat a diktovat číslo karoserie. :D

Dnešní cesta vlakem domů byla taky skvělá. Mám to naplánováno tak, že v práci končím 16:05 a 16:17 mi jede vlak domů. Takže stihnu doběhnout na nádraží, vyzvednout krosnu v úschovně, naskočit do narvaného vlaku a až do Pardubic stát/sedět v uličce, protože není šance najít volné místo a i v uličkách je narváno. Představte si ještě tu saunu tam, když je horko jako dneska. Tohle vážně miluju.

O půl deváté večer jsem tedy byla v pořádku doma, a abych se ještě protáhla, vzala jsem asi o hodinu později ven psa. Když jsem se procházela cestou, kde jednu stranu chodníku lemuje vysoký plot tenisových kurtů, který bych nepřelezla ani já :D, a druhou stranu zase řeka, začala jsem mít docela strach. Vlezla jsem tam přes nějaké zátarasy, protože je tam teď zákaz vstupu, nikde ani noha a myšlenky na to, že je to asi rok, co přesně tam znásilnili nějakou holku. Nakonec jsem se bála tak, že jsem se ani neotáčela, jestli za mnou někdo jde, abych nemusela utíkat a aby se za mnou radši připlížil a rovnou mě zabil. :D Opakovala jsem si, jaký jsem strašný debil, že se tam cpu, když už je úplná tma, nadávala si, proč s sebou aspoň všude nenosím ten pepřák a bylo mi skvěle. :D Taková romantická noční procházka. Nejsem pořád zvyklá, že už se mnou nechodí ten obrovský černý čtyřnohý bodyguard, který by mě určitě bránil, ale jenom ta malinká potvora, která by určitě utekla dřív než já. :)

Dobrou s kobrou,

Killi*