Mozkotřesení

Trochu fňukám. Přes den je to fajn, ale takhle večer... tak mě nechte.

---

Úžasná. Pořád dokola.

Pražáckej článek, tak bacha hele. Mám za sebou šestitýdenní turnus anorganických laborek, nevyhodili mě a jednou škodou jsou rifle prožraný koncentrovanou sírovkou. A dneska jsme vyráběli minium a povedlo se to jenom 2 lidem z asi 20 a já jedním z nich jsem byla já! A asistent mi asi třikrát řekl, že to mám nádherný a že by to tak mělo vypadat a pořád mi to chodil okukovat. Asi skrytý talent. :D Tak třeba to zmírnilo ty trapasy, jako když jsem na něho vysypala půlminutovej monolog a on mi pak jenom v klidu řekl, že mi nerozuměl ani slovo, protože mám přes obličej ochranný štít. Nebo když jsem kahan zapalovala 2 sirkama a on se ptal proč. Vysvětlila mu to tím, že se strašně bojim ohně a že tou první bych to asi nestihla a spálilo by mě to. Vůbec se mi nesmál. :D A tak. A tak jsem šla snad včera naposled spát o půl jedný proto, že jsem dodělávala protokoly. A taky jsme byly jedinej stůl, který nic neplatil a měl všechno v pořádku. A paní laborantka se mě ptala, jestli jsem včera byla na zumbě, že jí strašně připomínám jednu holku. No nebyla jsem, i když bych chtěla! Ale nemám čas. A taky říkala, že nejhorší chlap je ukecanej chlap. A to není pravda, Tom je taková kecka a stejně ho mám tak ráda. A rozhovory s holkama byly dneska skoro tak fajn jako na gymplu. Ten stejnej humor a sex ve všem a tak.

(nadšení, že jsme to zvládly)

"Přežily jsme laborky!"

-"Asi to oslavím nějakou pěknou diferenciální rovnicí."

--"A já anorgánou dvojkou."

(neměly jsme papírkové utěrky, ale vytáhla jsem svých pět balíčků papírových kapesníků a bylo dobře :D)

"Ty jsou všechny tvoje?"

-"No, když jsem už třetí týden pořád nějak nachlazená..."

--"Kdo ví z čeho... Venku už je teplo..."

-"Na to je ještě zima..."

--"Na to není nikdy zima, u toho se zahřeješ."

(antikoncepční prášky o polední pauze)

-"Mňam! Sakra já chci taky!"

(náš spolužák, co studoval v Německu a má hlas jako gay, má vlastní ochranné brýle!)

-"Nezapomněl si vrátit brýle? Máš je na hlavě!"

-"Nene, ty jsou moje. Ty mám ze západní Evropy."

--"Kde udělali soudruzi z NDR chybu..."

Prý je na mě strašně moc vidět, že jsem zamilovaná. A prý mi to sluší. Už nevim, co jim na to říkat.:) A pak všechny tři obdivovaly, jak jsem strašně vysoká, když jsem se po celým dnu konečně přestala hrbit a narovnala se. Trošku závidim M., která chodí s naším spolužákem. I když mi to přijde trochu divný a není poznat, že by ji měl rád... Ale může ji obejmout zezadu a dát ji pusu klidně milionkrát za den. A taky mám asi oči vyladěný na líbající se páry, dneska. V metru, ve frontě k bankomatu, v obchodě, na jezdicích schodech, všude. A já už nejsem zlá a strašně to všem přeju, i když je mi smutno na druhou. A když je tak hezky, tak na Vyšehradě mám pokaždý strašnou chuť vystoupit z metra a jít si tam stoupnout na tu zídku a koukat se na Prahu s mít na očích sluneční brýle a mít jen tak radost. Jenže na to nemám čas. Ale na přemýšlení nad tím, jak moc smutno mi je, na to mám času dost vždycky. A dneska v parku před školou běhal nádherný flat a mně bylo od toho víkendu zatím úplně největší prázdno, po něm. Až tak moc, že mě to překvapilo, že jsem se nemohla nadechnout a srdce mi chtělo opustit hrudník.

Celý pondělí jsem přežila jen díky tomu, že jsem se těšila na naše úterý a vymýšlela, co si musim sbalit, co si obleču, co se musim stihnout naučit, že si musim umýt vlasy a fightovat s žiletkou a psala si seznam věcí, co mu musim říct, a tak. Jenže Anděl je nemocnej, tak jel dneska domů, takže příští úterý, takže 12 dní bez něj, takže jsem statečná a zítra půjdu na telák, abych měla míň času na přemýšlení nad svým multidimenzionálním smutnem. 2 písemky z dvojkovejch předmětů, zaškolení v práci a nemocnej Tom a o víkendu definitivní stěhovaní, no je toho na mě trošku moc a skoro bych se radši nudila. Ať jsou prázdniny. Za chvilku to bude už rok, co se hloupě směju a myslím jenom na něj. Nejhezčí rok ze všech..

Jsem tak strašně zamilovaná.. I když jedu v kupé s kudrnatým, brýlatým, milým a moc hezkým studentem FAMU, i když mi prodavači ve fast foodech dávají slevy, i když by neměli a i když nezávisle na sobě potkám 2 kluky z gymplu, co mě ve Valmezu snad nikdy nepozdravili a o jednom ani nevím jak se jmenuje, ale stejně se na mě usmívají, pozdraví mě a skoro to vypadá, že mají radost, že mě vidí, i když ve fyzice sedím se spolužákem, co má neustálou potřebu se ke mě naklánět a na něco se ptát.... Tak jsem stejně pořád myšlenkama s ním, tulím se k němu, těším se na něj a chybí mi a tohle všechno jde úplně mimo mě a uvědomuju si to až zpětně.

Mám prst rozežraný kyselinou dusičnou a vlasy mi smrdí, jako bych si je myla amoniakem. V metru ze mě museli mít radost. Těším se na pátek, až budu doma a s ní a všechno bude o něco lepší, než je teď. Vlastně o moc. Potřebuju si ji přestěhovat do Prahy a seznámit ji s někým, kdo si ji zaslouží. Protože ona je moje druhá polovina, protože my jsme puzzle, ty vole od srdce a zmrzlina bez lžičky a třešně a bezová šťáva a cedulky na hlavě. NKS!

Chci domů.:(

Potřebuju jenom ležet v posteli a povídat si a nebýt tu sama.

Koupila jsem si jablečnej džus a mlíko, který zas do konce týdne nestihnu vypít.

Potřebuju nějak získat asi tak tunu energie. A vyspat se a donutit se k diferenciálnim rovnicím.

A čtu Druhý krátký život Bree Tannerové od Meyerové a jsem naštvaná, že mi to NKS půjčila, protože to je skvělé a protože to probouzí mou neexistující fantazii a protože jsem se ve vlaku dočetla jen k první líbací scéně a stejně jsem po jejím třetím přečtení měla pocit, že musím okamžitě napsat pornoromán. Baf.

Ale jak řekla NKS:

"Cestu do Alp si nepamatuju- četla sjem Bree. Cestu z Alp si nepamatuju, četla jsem Hostitele." :D Je to prostě skvělé.

Nevidět všechno černě. Ve velký posteli mi nebude smutno, nastěhuju si tam ségru. A psa.

Přijeďte mi někdo umýt nádobí a v neděli mi připomeňte, ať si přivezu utěrku.

Killi