Tančím, když se nedíváš

Napsal, že přijede, a přijel. Dal mi pusu a zase jsem si mohla oddechnout, že vážně existuje a já si ho nevymyslela. Přivezl mi pečivo a jogurt a pomeranče, válel se se mnou v malé kolejní posteli a koukal na seriál, přikrýval mě peřinou a vařil mi čaj. V duchu jsem zvedala oči ke stropu, když jsem otevřela okno a on ho šel po mě otevřít líp. Nemohl najít ponožky a sprchoval se mým sprchovým gelem. Už ví, proč jsem prý tak hebká. Chtěl objednat pizzu a řekl té paní dole na vrátnici, jaké chceme bagety, místo mě. Dobrovolně mi nechal tu hezčí. Drželi jsme se za ruce, když jsme šli přes chodbu, a já se cítila tak strašně krásně a chtěla jsem zastavit čas a taky potkat co nejvíc lidí, aby mi záviděli, i když jsem byla rozcuchaná, v teplákách, flekatém tričku a s kruhy pod očima. Chtěla jsem zmrzlinu, ale vzpomněla jsem si na to až teď, i když jsem nemocná. Ale vlastně už nejsem, jenom jsem zas chvilku nemohla mluvit, ale to jsem se jenom málo snažila. Oloupal mi pomeranč, vzrušoval mě, líbal na krku a šeptal do ucha, že mě miluje. Spal, když jsem se učila biologii, a byl roztomilý, když se probudil. Minutu před zvoněním budíku. Objedná kola a vydělá spoustu peněz. Rozesmíval mě a hladil. Já jsem roz a on košný, nebo naopak? Odjede mi na víkend domů. A pořád měl pocit, že holky od vedle už přišly. A směje se, když neumím být potichu. Golfo- tulení odpoledne. Nejkrásnější. Nechci, aby to někdy skončilo. A nevím, jak je to možné. Jak můžu být tak strašně moc zamilovaná? Hloupá, blonďatá, naivní, ale zamilovaná. Nejvíc ze všech.

Drzý čert*