Play it sexy!

Oficiálně jsem nemocná, neoficiálně umírám.

---

Přeháním, samozřejmě. Už si ani nepamatuju, kdy jsem naposled byla nemocná. Moje imunita má ale očividně perfektně vyvinutý smysl pro humor, takže jakkoliv je jindy neprůstřelná, příslo jí jako dobrý nápad, nechat teď na chvilku mé tělo ovládat odpornými a zlomyslnými viry. Teď= na začátku zkouškového. A tak je mi střídavě horko a zima, do krku jsou mi zevnitř zapichovány miliony špendlíků, brzo asi vykašlu plíce, bolí mě břicho, svaly, klouby, mozkové buňky, červené krvinky a některé bíle už taky. Potvory! 

Ale taky si to trochu užívám. Třeba se koukám na jeden Big bang theory díl za druhým, jsem nejšťastnější, že je Penny konečne s Leonardem (tak moc jsem jim to přála!), cpu se polomáčenýma a je mi fuk, že mi teď chutnají trochu jako PVC, a chvilku se směju a chvilku brečím a nemusim si to moc vyčítat

Ale taky jsem ještě víc debil než jindy. Třeba jsem v metru na nástupišti a zjišťovala, jestli musim jet metrem vpravo nebo vlevo. Jenže podle té velké cedule to vpravo jelo směr A- Můstek a vlevo směr C- Florenc. A já se strašně rozčilovala a nevěděla, co dělat, protože jsem přece potřebovala na béčko! A trvalo to asi dvě minuty, než mi došlo, že na béčku přece jsem, nikde přestupovat nemusim a jedu rovnou na Palmovku. Achjo! A nebo jsem si v lékárně koupila první prášky, které jsem vzala do ruky (snižuje horečku, tlumí bolest v krku, uvolňuje ucpaný nos a vedlejší nonsí dutiny, tlumí bolesti, proti únavě a malátnosti, při chřipce a nachlazení, přírodní látka na odkašlávání, + vitamín C... no prostě přesně to, co jsem potřebovala, univerzální lék na všechno :D), ale už jsem si nepřečetla, že mám těch tablet brát 8 denně a v krabičce je jich jenom 12, takže to nemám ani na dva dny. :D Tak hlavně, že jsem si vystála tu frontu v lékárně a dala za to osmdesát korun.

Tak si říkám, že by byla velká náhoda, kdybych ten dnešní zápočet napsala.

A tak jsem nemocná a mám přesně sedm dní na 50 otázek z biologie člověka, než půjdu hrdě skládat další zkoušku. Nestíhám, ale stresovat začnu až zítra.

Ještě, že je Tom tak skvělý, hodný a ideální přítel. Nechal mě ležet v posteli, sbalil mi věci, dal mi navíc paralen a nurofen ze svých vlastních hypochondrovských zásob, mandarinky a banán a jel se mnou až na kolej a nesl mou malou a lehkou krosnu. Jinak bych se asi zhroutila někde na Florenci a strávila noc vedle toho pána, co hrál na flétnu a nakonec pravděpodobně nebyl slepý.

Neumím si představit, že bych někdy prostě měla být bez něj.

Protože mu nevadí, že stahuju filmy v mizerné kvalitě, rozbaluju a zase zabaluju společné dárky, protože mě rozesmívá, když brečim po divném telefonátě s mamkou a protože mu na otázku Co se stalo? nestačí odpověď Nic. Protože má tak roztomilý pohled, když si k němu ráno vlezu pod peřinu. Protože ví, kdy mě má obejmout a kdy líbat. A protože mě na tom Petříně prvního května nenechal, i když by si to teď někdy přál.

A tak si říkám, že na to, jak jsem ještě v dubnu tvrdila, že láska neexistuje, je to teď docela obrat. Jako bych stála na hlavě, jako bych nikdy před tím neexistovala. A najednou mám pocit, že jsem. A všechno má smysl. A já mám pořád ten výjimečný pocit, když mi na displeji mobilu svítí přijatá smska.

Je to, jako by se můj nejdokonalejší sen umocnil na miliontou a zhmotnil. A tak.

A protože dnešní ráno bylo tak spontánně úžasné!

A snad už konečně usnu. A příště se dočtete, jak skvělý jsem měla Silvestr. A poprvé v životě mám skype a konečně taky vím, že mi funguje webka.

Dobrou, s kobrou! :D

Killi*

s nevydržitelnou chutí na chickenburgera z McD! nebo na dva.. :D

A jestli spolubydlící zase dorazí ve čtyři ráno, stane se vražda v afektu. :)