Většinu času se nic nedělo jako ve francouzských filmech.

Would you like a cup of tea?"

-"No."

...anarchy in the UK.

---

Já nic nepíšu a vy nic nevíte!:)

Tak jestli jste připraveni a odhodláni zvládnout opravdu velkou dávku chaosu, něco bych tu pro vás měla. (Ale pozor, jestli čekáte novou, ohromující a šokující pointu mého psaní, zklamu vás. Pořád jsem šťastná a zamilovaná a takových dalších 70 let se na tom nechystám nic měnit. Sorry.)

26. 10.

Naše první divadlo. Přes jeho veškerou snahu přenést na mě aspoň částečně svůj nezvladatelný stres se mu to nepovedlo, ani když dva dny v kuse řešil, co teda budu mít na sobě, a já mu řekla jenom, že džíny.:D Ano, jsem trošku zlá. Ale zvládli jsme to, oblečení jsme byli oba adekvátně a vedle buranů v džínách a tričku jsme si mohli aspoň připadat jako nadlidi. Můj milý v obleku aspoň potěšil oči starších paní v kavárně a na tu jednu, co se viditelně potěšeně usmívala, když procházel kolem ní, jsem možná i měla začít žárlit.:)

Hra s názvem Vše o mé matce byla...zajímavá. Herecké výkony byly úžasné, jen jsme nepochopili děj, ale... stane se.:D Neustále se tam objevovaly postavy, které třeba na začátku zemřely, chvilku hráli, chvilku zase herci komunikovali s diváky, no něco pro můj malý mozeček.:D Ale stejně se mi to líbilo!

28. 10.- 31. 10.

Konečně zase společný víkend, tentokrát dokonce prodloužený a ještě víc dokonce u nás na Moravě.:)

Cesta tam ohromná, EC Košičan narvaný místenkama, protože všichni Slováci se rozhodli jet domů. Po chvilkovém úsilí máme dvě místa, ale zase sedíme naproti sobě. Tak hlavně, že máme staženo milion filmů.:D Ve Valmezu jsme odpoledne, zbytek dne se válíme v posteli, venčíme psy a válíme se v posteli. A taky se válíme v posteli.:) A čaj a skvělé sušenky z lidlu a doktor House a zprávy na fejsbuku a dlouhé rozhovory a lečo k večeři a tak.

(Vítám všechny nové čtenáře z bývalé 4. A. Jsem nesmírně potěšena!)

V pátek budíček v šest, snídaně, pedro, odjezd do Ostravy. Můj drahý řídí (a božsky, of course), po pěti sekundách všichni uznáme, že není dobré, abych seděla na místě spolujezdce, tak se střídáme s mamčou. Nevadí, vzadu je nám s bráchou útulno.:D Zvládáme všechno- ortodoncii, nesundání mých rovnátek (ale mám termín na vrchní, šestého prosince, lalalá! teď už jenom odvrátit hrozbu v podobě posledního zápočtového testu z chemie ve stejný den), hledání obchodu, který mamka nutně potřebuje navštívit, nakupování bundy, žádný McD a zpátky do VM. Rovnou do křesla mé skvělé kadeřnice, výsledkem je spokojenost nás obou jak vlastní tak vzájemná, co víc si přát. Oběd s maminkou a pak už je to naše. Nemůžeme vynechat nákupy v tescu, ale pak už domů, nacpat do auta věci, jídlo a psy a hurá pryč, na chatu. Komplikované vyzvedávání klíčů, rozdělávání ohně a zahřívání se, velice romantická noc s psiskama, nevadí, chlebíčky kompenzujou všechno.:D Stres z babičky, velké rodinné poznávání se, naštěstí nejsme v hlavních rolích, přežíváme. A když konečně v-š-i-ch-n-i odjedou, tak my uklidíme a mizíme taky domů, do tepla, do sprchy, do postele.

Druhý den zase na programu Šenov a návštěva babičky číslo dvě, opět bez problémů. Já si totiž umím vybrat, takže mám skvělého přítele, kterého má celá moje rodina ráda, nikomu nevadí, nikdo mi ho nerozmlouvá a naopak on nás taky všechny zvládne a všechno vydrží a dělá nejlepší dojem. A pak nemám být šťastná... :)

A ze Šenova zase domů, sbalit se a na vlak. Ještě nikdy jsem nejela nečím tak plným, že skoro ani nebylo kam nastoupit. Nicméně Anděl asertivně našel a zabral dvě místa, pres spoustu komplikací jsme se k nim oba dostali i s věcmi a konečně jsme si mohli užít cestu vedle sebe, se svačinou, mandarinkama a filmy. Praha- večeře- spánek.

Ne, vůbec jsme to neměli náročné... :D

2. 11.

Jsem sama v Praze, jsou dušičky, nemám žádný program, a venku je moc hezky, takže vyrážím na Vyšehrad. A byl to skvělý nápad. Když jsem vystoupila z metra, sice už byla tma, ale i tak jsem Slavín dokázala najít (mám i světlé chvilky). Bylo tam hodně lidí a dokonce i nějaký slavnostní obřad. Asi hodinu jsem se tam tedy toulala sama a vlastnoručně jsem zapálila 82 svíček, ale pak jsem se přidala k davu, který zrovna spolu se sborem zpíval moji oblíbenou píseň. Bylo to krásné. Pak jsem se ale úplně zmrzlá rozhodla odejít, a když už jsem mířila k metru a šla jsem kolem hřbitovní zdi, slyšela jsem, jak začali další krásnou písničku, kterou znám. Tak jsem si zazpívala s nimi aspoň v duchu.

Celý ten výjimečný pocit mi ale zkazil odporný, starý divný chlap, který mě cestou z Vyšehradu zastavil, aby mě pozval k sobě domů. Myslím, že jsem se na odpověď ani nezmohla a rychle jsem pospíchala dál pryč, zatímco on stál a díval se za mnou. Chtělo se mi křičet, utíkat, brečet, nemohla jsem se nadechnout a strašně jsem se bála. Ještě, že šli kolem lidé.

4. 11.

Divadlo číslo dvě, tentokrát high class Na Vinohradech. A já na opravdických plnohodnotných jehlách. Nikdy jsem takové boty neměla, tak jsem si je prostě teď koupila. v pondělí, tři dny před divadlem, do kterého jsem v nich musela jít. Každý den jsem trénovala a dělala jsem pokroky, první den jsem při pádu brala s sebou i židli ve snaze zachytit se, ale pak už to bylo jenom lepší. Ve čtvrtek jsem už byla schopna se v nich doma relativně bez problémů pohybovat. Vše se ovšem změnilo, když se za mnou zavřely dveře bytu. Schody! A kluzké chodníky! Kočičí hlavy! Tramvaj! Už když jsem na Palmovce vycházela z bytu, měla jsem chuť je strhnout, prohodit oknem a jít bosky. Ale myslím, že jsem to docela zlomila a až na to, že jsem se musela pohybovat šnečím tempem, jsem to zvládla. Takže divadlo, podpatky, šaty, oblek, kravata, raut, čokoládová fontánka, víno, skvělá hra, kterou jsme pochopili, čekání na tramvaj, čínské nudle v posteli a usnutí u Mr. GS. Uaaaaa.:)

"Kam jdeš?!"

-"Jenom si vyčistím zuby..."

"NE."

:D

5. - 6. 11.

Z pátka na sobotu u mě na koleji strávila noc Kačka. Přijela vybavená i s krojem a flétnou :D, užily jsme si večeři v mekáči a Orloj s trubačem, koupily jsme si rum, protože byl v akci a až do dvou do rána jsme otvíraly rum nožem, smály se během telofonátů s našimi příteli, probraly všechno možné a snědly všechno nemožné. Skvělá noc.:)

Nenudím se.

Poslední týden byl ve znamení dvou dalších zápočtových testů, na jeden jsem se učila a byl šíleně težký, na druhý jsem se moc neučila, byl docela težký ale snad jsem ho zvládla tak, jak potřebuju. Konečně mě Anděl vzal do toho parku, jak o něm pořád mluvil, ale nedostali jsme se tam, protože nás vždycky zdržely nějaké... opravdu neodkladné záležitosti.:D A když jsem na něho čekala na Staroměstské, dvakrát se mě někdo ptal na cestu a dvakrát jsem je poslala správně! A tak jsme se pak procházeli tím slavným parkem, mě přestala být zima, viděli jsme spoustu psů, bylo tam nádherně, bylo mi zamilovaně a pan jindy slepý mi i ukázal dvě skoro neviditelná ptačí hnízda a tak. Kouzelná procházka.:)

Domů jsem jela v pátek, asi 30 sekund jsem měla kupé sama pro sebe, než se mi tam narvali důchodci, kteří smrděli a vedli plytké rozhovory o svých příbuzných. BOŽE. Nemohla jsem se dočkat, až vystoupím, tři hodiny utrpení!:D

13. 11.

Skvělá sobota, jako už hodně hodně dlouho ne.

Ráno mě probudila mamka se slovy, jestli chci jet na výlet. Jistěže chci! A všichni ostatní chtěli taky, takže v plném počtu vyrážíme nakupovat do Ostravy.:D Vybírat elektrospotřebiče do našeho nového domu (stěhování přesunuto na březen, definitivně). Prošli jsme tisíc obchodů, obědvali v Ikea (ty kuličky, ach! musím si na ně občas zajít i v Praze!) a prošli dalších tisíc obchodů a skončili v cinestaru.:) Jak to dopadne, když se pět lidí neshodne na jednom filmu? Sestra kouká v sále č.5 na Já, padouch. Táta v sále č.2 na Román pro muže. Já, mamka a bratr v sále č.4 na Saw 3D.:D

Saw nemám ráda a koukám na všechny díly s vypnutým zvukem, tak nevím, proč jsem nešla radši s tátou. Celý film byl ve znamení křečovitě zavřených očí, ucpaných uší a hlavou mezi koleny.:D Nicméně konečný dojem z filmu je fakt super, hlavně jak letěla ta střeva, 3D.:D Zážitek!!

Domů jsme přijeli ve 20:10 a o dvacet minut později už tu byla NKS a po krátkých komplikacích s mým oblečením (chtěla jsem jít v sukni nebo kraťáskách, ale nechala jsem v Praze všechny silonky) jsme vyrazily na místní dyskotrysko (DiskoV) do Hrachovce. Díky úžasné slečně barmance na mě čekaly u vstupu dva lístky gratis, což vlastně fajn zábavu moc hezky odstartovalo. Střídavě jsme blbly na parketu až do úplného padnutí, chladily se venku a vedly nekonečné rozhovory a skákaly si do řeči, s odporem sledovaly kluky, co se venku porvali, smály se dvěma zoufalcům, co nutně hledali slečny na nezávazný sex v autě a neuspěli u nás a chutnaly jsme jablkovo-třešnově.:) Parket jsme si vážně dost užily, pokaždé jsme se procpaly na naše oblíbené místo rovnou pod podium, užily jsme si spoooustu našich písniček a došly až do takového stadia, kdy jsme po skončení písničky doufaly, že už nebude žádná naše oblíbená a my si budeme moct jít odpočinout. Měli byste vidět, jak nám třeba zajiskřilo v očích, když začal Hrobař.:))

Domů jsme dorazily chvilku po půlnoci, ale půl hodiny jsme ještě stály venku na chodníku před domem a nemohly se rozloučit a pořád si měly co říct... Nekonečno.:)

Neumím si představit, kým bych bez ní byla. Ona je jeden obrovský kus mě samotné.

Už přes třináct let spolu? A s kým jiným bych mohla TAKHLE skákat a řvát a smát se u Ewičky Farné? Zavoláááááá nebo přííííjde!!! :D**

A dneska je pondělí a já se stále válím ve své posteli ve Valmezu, protože jsem se rozhodla udělat si soukromé prázdniny a do školy jedu až ve středu odpoledne, napsat si písemku, přespat v Praze a v pátek se s mým drahým přesunout na víkend do Prachatic.:) Ultramegagigasupermoc se těším, potřebuju pořádnou dávku společného usínání a probouzení se a tulení a potřebuju se cítit tak, jak se cítím, když jsem s ním a nic jiného v prostoru neexistuje.

Všechno je skvělé, skvělé, skvělé, skvělé, skvělé. Nesnažím se to už pochopit. Prostě mám štěstí a žiju dokonalý život. A nic mi nechybí... NIC.

Don't stop me now I'm having such a good time!!!

Killinková*