Tell me that I'm special even when I know I'm not

"Give me more loving than I've ever had..."

Strašně bych vám chtěla napsat, jak jsem... jak JSME! se měli, jaké byly prázdniny, jak jsme to zvládli a co všechno jsme stihli, a tak dále.

Ale nejde to.

Nejsem momentálně způsobilá. A netýká se to jen psaní, vlastně, asi se to týká naopak úplně všeho. Jsem tak na milion facek a stejně by to nepomohlo. Jsem zamilovaná.

"Make it all better when I'm feeling sad..."

Stav, kdy já jsem v Praze a on doma, je ten úplně nejhorší ze všech. Připadám si jako rozložená na milion kousků a nikdo jiný nemá návod na to, jak mě složit zase dohromady, jenom On. I těm nejobyčejnějším a nejběžnějším věcem chybí smysl. Moje pitomoučké já nechápe, proč by se ráno mělo vstávat, snídat a jít do školy, když se nemůžu těšit, že ho nejpozději odopledne uvidiím. Proč se usmívat, proč přemýšlet, proč komunikovat? Proč, bez něj?

Cítím, jak se postupně zastavuje činnost všech mých orgánů v těle, jak začínají stávkovat i ty nejmenší buňky. DNA je zmražena. V podstatě už neexistuju. Nejsem.

Cokoliv podniknu, udělám, vymyslím, všechno je poloviční. A možná už ani to ne, možná už jsme sklouzli k nějakým 40%. Cítím se prázdná a nic mě nedokáže naplnit.

"Piece me back together when I fall apart..."

Pět dní v kuse jenom spolu. Nepřetržitě. Mluvili jsme spolu, smáli jsme se spolu, usínali jsme spolu, probouzeli jsme se spolu, vařili jsme spolu, jedli jsme spolu, procházeli jsme se spolu, mazlili jsme se spolu, u kadeřnice jsme byli spolu, nakupovali jsme spolu, cestovali jsme spolu... A pak střih. Žádné pomalé, ohleduplné, pozvolné oddělování se, ale prostě, jednoduše, radikálně. A i když jsem to věděla, i když to tak bylo naplánováno a i když to je jen na blbé dva dny, totálně mě to složilo, podrazilo nohy, zmuchlalo do kuličky, sežvýkalo a spolklo.:D

Sama jsem to nečekala, takže ano, jsem svým aktuálním duševním rozpoložením malinko zaskočená.

"I'm so glad I found you..."

Jsem závislá. Postižená. Divná.

Naštěstí už zítra odpoledne snad dostanu svou dávku. Zase uvidím tu typickou chůzi, to, jak mluví, jak se (mi) směje, jak (mě) zlobí a jak se na mě dívá. Ucítím, jak se mě dotýká, jak voní, jak mě chytá za ruku, jak mě objímá a hladí. Jak mi říká lásko...

A svět bude růžovoučký a ťuťuňuňu a všechno bude skvělé. Ňaf. :D

Nesahejte na mě, jsem zamilovaná.

"I love being around you..."

Tvoje.*

Šílím. Nejsem normální. Nemám to pod kontrolou. Nechápu, co jsem dělala celé ty roky před tím. Před ním.

Nevím, jak je možné, že jsem jeho. Jak se to mohlo stát. Jak jsem mohla mít tak nehorázně gigasticky obrovské štěstí. Ale jsem, stalo se, a rozhodně nechci, aby to bylo ještě někdy jinak. Nevzdám se ho, dokud sám nebude chtít. Tak.

Tralalalalalá, láry fáry, svět je báječné místo k narození.

"It's easy as one, two, one, two, three, four." :)