Pozor, tento pokoj je ohraničen zdí.

"Jak mám napsat do anglického CV roznašeč letáků?"

-"Spammer."

---

Od pátku do středy doma, odpoledne vlakem do Prahy, večer a noc na Palmovce, ráno do školy napsat si písemku z výpočtů, odvézt věci na kolej, vyzvednout Toma ve škole, koupit si ultraskvělou dvoubambulovou čepici,večer a noc na Palmovce, vstávání bez budíku, odopledne do Prachatic a do Prahy až dneska, v úterý.

Co z toho vyplývá?

1) Od zítřka se zase začínám učit.

2) Na Palmovce budu vidět maximálně jednou týdně (a už nikdo nikdy neuslyší žádné podezřelé zvuky).

Tak přísahám! :D

Další společný a extra prodloužený víkend. Pokračující a nezmenšující se zamilovanost. Jsem trvale postižená a už nikdy nechci být jiná.

Nedělali jsme vlastně zase nic. Pátek, vodka a whisky a boruvká a spousta(!) kofoly, kouření je selhání, pamatuju si všechno včetně cesty domů a nezvracela jsem, takže mi nikdo nemusel držet vlasy. Historie se tudíž neopakuje a morfova potřeba opíjet moravanky je již uspokojena, jupí.

Sobota, můj pracující muž a já sama doma, oficiální seznámení a oběd s jeho tátou- neuvěřitelné, Anděl je jeho úplná kopie, jen v mladším vydání, a už chápu, po kom je taaak straaašně vtipný.:D A když už jsme byli u toho seznamování, tak mi byl představen pan Husaberg a je skvělý, už teď ho mám ráda tak jako Suzuki, po příjezdu tep tak 300 a akutní potřeba kyslíkové masky. To nebyl strach, ale směs naprosto neuvěřitelných emocí. Uá!

Neděle. Tom se rozhodl, že jsem až moc zamilovaná a je na čase něco udělat s těmi růžovými brýlemi, co jsem si sekundovým lepidlem přilepila na nos, takže na mě byl asi týden vyvíjen nepřetržitý nátlak, že buď začnu vařit a péct nebo... nebo nezačnu, ale on se na mě bude už navždy uraženě dívat a co 30 sekund mi bude připomínat, že nevařím a nepeču.:D Takže romantický den strávený v kuchyni, vepřové nudličky a la Mexico a tvarohové Míša řezy a to vše bez účasti prachatických hasičů, ha!:) A protože to bylo nakonec fakt docela dobré a můj drahý mi to dva dny v kuse kadých pět minut neustále opakoval a taky to jak jsem skvělá a úžasná a nejlepší, tak mě to snad i bavilo a příště do toho jdu zas.:D

Pondělí a opravdu dlouhý spánek, snídaně, nicnedělání, procházka, naše oblíbená večeře a dlouuuhééé společné válení se v posteli, koukání střídavě na film a na klipy a na motorky a spánek až někdy pozdě.

Úterý a probuzení tři minuty před zazvoněním budíku, balení a zapisování předmětů pro letní semestr a meganem do Strakonic aneb tak na mě už taky došlo a byla jsem představena i babičkám. Na to, jaké jsem měla nervy, to asi dopadlo dobře, prý jsem milá a mám hezké vlasy a asi už nikdy nebudu jíst, protože dva úžasné obědy jsou fakt moc.:) A tak. Ale ono je to prostě logické, oba jsme skvělí, takže oba máme skvělé rodiny a všichni nás tak zákonitě musí mít rádi.

Cesta do Prahy autobusem, tak trochu šílený řidič a já spící a přitulená k němu.. achjo.:)

A tak. Fakt ho mám ráda, když mi zrovna v posteli nepředvádí kuře. A on mě snad taky, i když říká, že neví, co je eufemismus, já řeknu že taky ne, on pak řekne, že ví, ale jenom mě zkoušel a já si pak připadám jako dvojnásobný kretén. :D (Ale tak, umocním se na nultou a bude ze mě jednička?) A eufemismus je zjemnění jazykového výrazu označujícího nepříjemnou nebo drsnou skutečnost, kdyby se to někdy někomu v posteli taky hodilo. :)) A přes pět tisíc nepřečtených zpráv.:D

A teď něco, co tu dlouho nebylo... :)

Je tu zase podzim. Sice už dlouho, ale do teď to bylo spíš takové chladné babí léto. No, vzhledem k tomu, že dneska v jižních Čechách doopravdicky sněžilo, mám trochu pocit, že jsme ten podzim nějak propásli, ale tak- je podzim. Sice to letos poprvé není ten melancholický podzim, kdy se procházím sadem, užívám si šustící listí nebo přeskakuju kaluže a chodím v dešti bez deštníku, s psiskama, a sním o princi, ale stejně je to prostě podzim, i když jsem šťastně zadaná.

A já jsem na podzim protivná, potřebuju mnohem více spánku, moc přemýšlím nad nesmysly, jsem přepřepřecitlivělá a mám ještě přehnanější sklony k pláči než obvykle. Z čehož vyplývá, že na podzim jsem opravdu neuvěřitelně milé stvoření. A můj mozek už podzim pravděpodobně zaznamenal, takže se máme na co těšit.

A pravděpodobně mám sklony vymýšlet si problémy. Jako by toho štěstí už bylo na mou DNA moc a rozhodla se mě bránit. A tak. Představuju si věci, co by se mohly stát, a pak kvůli toho nespím. Přirovnala bych to třeba k tomu, jak jsem jako malá holka probrečela celou noc jen kvůli tomu, že jsem si zkusila představit, jak mi asi bude, až mi umře pes.

Jsem magor? Jsem.

A taky dělám kraviny a tak.

No, vítej, podzime!

(Po tomto odstavci už slovo podzim zase rok nepoužiju, limit byl vyčerpán.:D)

Nemáte ze mě tak trochu schizofrenní pocit? :)

A strašně moc chci zkusit opravdické sushi.

Přehodnotila jsem situaci ohledně mých kozaček.

Od pěti hodin se válím v posteli. A jsem medvěd.

Milostný život holek z vedlejšího pokoje je lepší než všechny venezuelské telenovely.

Brunetky jsou vážně o moc krásnější a lepší a víc sexy než blondýnky.

Barva mých vlasů je momentálně opět nějaká myší. :D

Chci ještěěě svézt na motorce.

A máme s Tomem skvělý dárek pro taťku k Vánocům.

Zamilovaná, postižená, závislá.

Killinková*

A koupím energii a temperament a akčnost v tabletkách. Připadám si trochu nudně. Už asi tak 19 let.