Nikdo z vás neví, že- jsem revize!

To není únava, to je stav absolutního vyčerpání. Dojezd. Tohle je vážně na doraz. A nemám na to, prostě ne.

---

Včerejší qip dávka pro moje milovaná záda (nejen pro ně, of course) až faktnevímdokdy. Padám do postele před druhou. Odepisuju na pár smsek a zavírám oči u matiky. Limity, nekonečné geometrické řady a matematická indukce. Nechápu nic. Házím sešit z postele dolů a zhasínám. A teď nemám tušení, jestli to byli zas ti butterflies, nebo nervozita, záchvat paniky, strach nebo nějaká jiná změť myšlenek, ale organismus nechtěl vypnout. Poslední pohled na mobil byl o půl třetí. Pak už jen pravidelné trhavé probuzení co hodinu a žádné konkrétní sny, jen nepříjemný pocit v žaludku.

Před šestou budík. Aha. Tak jedem a zkusme si fungovat po třech a půl hodinách dost blbého spánku. (Potřebuju minimálně šest! V lepším případě osm. A v pohádce deset a více...)

Cesta do školy s Klusem ale byla fajn. Měla jsem pocit, že je venku snad tepleji než doma, chtěla jsem HNED sdílet ty příjemné pocity s někým dalším, držet se za ruku a tak. Chvilková nostalgie, ale nedošlo na růžové slony. Jen na balancování po okraji chodníku skoro celou cestu. Nemohla jsem si pomoct.

V obchodě neměli mou značku čaje. Koupila jsem si Dobrou vodu, je hořká, nechutná mi a skoro jsem se ani nenapila. Moje ledviny se dneska musí děsně nudit. 

Zjištění, že na tu nultou hodinu přišli kromě mě jen další čtyři lidi. A nikdo to nehrotil. Mohla jsem spát minimálně o 45 minut dýl (dneska se všechno počítá)! K čemu mi je taková zodpovědnost, eh?

Strávila jsem teda tři hodiny chemie koukáním z okna. Myslím, že neodmaturuju, jupí. A neodolala jsem a prozradila svoje "tajemství". Za chvilku to bude snad na nástěnce a ve zpravodaji města a tak. Ale je mi fajn, tak ať to každý ví! Mám chuť usmívat se na prváky na chodbách a skákat lidem kolem krku. Prostě tak.

Písemka v češtině psána se suplem byla růžová. Naše profesorka by nám nikdy nedovolila takhle brutální tichou poštu. Nádhera! A co na tom, že ty přízvuky hlavní a vedlejší trochu nedávám. Hlavně, že trocheje a jamby a daktyly po mně nikdo nechtěl.

A pak poslední písemka z matiky v mém životě! A to je teprv důvod k nostalgii, ne? Nedostavila se. Spíš pocit neschopnosti, když jsem do té indukce cpala plus místo krát a tak. Moc mi to nevycházelo, ale užila jsem si to, prohlídla jsem si myslící třídu, profesorku, podtrhla pár výsledků a konec. Trojku přežiju, tohle vysvědčení bude stejně trochu zbytečné. Někdy uprostřed hlubokého dumání nad třetím příkladem přišla smska.

Protože žaludek zase protestuje proti jídlu a začíná mě štvát, oběd byl prvním jídlem. A nebyl dobrý. O hodinovce jsme zmizeli na zmrzku a k fotografovi, konečně máme fotky na tablo. Rychlé tour de náměstí a kritizování ostatních výtvorů, ale my zatím ještě nemáme co říkat. A vzhledem k tomu, že nápady se nedostavují plus moje otřesná fotka, nejsem si jistá výsledkem. Demonstrativně jsem třídní neukázala svoje fotky jako zbytek třídy a užívala jsem si chvilkový pocit rebelství. Když už nekouřím na zastávce? Jsem magor.

V tělocviku jsem byla ve stádiu předsmrt. U rozvičky jsem nic nedělala. pak jsem si nalomila dva nehty u ringa (tak hlavně, že jsem si je u qipu důležitě lakovala... průhledným lakem xD) a nejlepší byl stejně badminton, který jsem po pár minutách rádobysnahy  povýšila na para-badminton. Proč bych měla běhat, když se to dá hrát i v sedě a je u toho mnohem víc zábavy? Ještě by to chtělo kolečkové křesla. no nic, rozhodně to opět stálo za ty záchvaty smíchu a pohoršené pohledy třídní. Nesnáším jí a ať mi klidně dá dvojku. Nebo i trojku, noaco. Zarámuju si to.

-"Týjo, mně vyletěla čočka!"

"Z oka?!"

-"Z oběda!"

Nechápu, jak mi může zítra odpadat francouzština, když v úterý žádnou nemáme. Zástupce měl při vypisování změn v rozvrhu očividně dobrou náladu.

To počasí je dokonalost. Takové horko! Myslím, že zítra budu mít hippies náladu.

A jako ochlazení na víkend? Já nehraju!

Musím alespoň částečně dobrdelizovat pokoj. Už se tu pomalu nedá dýchat. Kamkoliv se podívám, tam je hormada  zbytečných věcí. K tomu televize, dva počítače a každý večer dva psi. A pohybujte se, nejlíp po tmě. Navíc asi tak za deset minut přijde nějaký chlap z realitky. Prohlídnout si to tady. Už to tu prodáváme. Na "novém" domě už se dělá střecha, brzo budou okna... A já se tak nechci stěhovat. Cizí lidi v mém pokoji. Tady jsem doma já, haló! Dobře. Podřizuji se názoru většině jen kvůli velkému pokoji a VELKÉ posteli.

Mám na poště dopis z Brna. Super. (jak moc ironicky to teď znělo?)

Ano, už jsem konečně taky viděla Přemluv bábu. A trošku jsem se zasmála, takže dobrý. Lišku nemusím, to už bylo o něco slabší. Každopádně všechno je lepší než Zeman na billboardech. To jsem skoro zapomněla řadit (viz středa).

Fanoušci Baníku jsou v Praze. Cha! Dneska jasné tři body. A až budou hrát o víkendu na Bazalech proti Spartě, budu zase v Praze já, snad. (Nojo, prozrazeno!)

Už je tady asi ten chlap. Vrah domovů. Nemá cenu začít uklízet, ale tak možná se aspoň převleču z toho vytahaného trička, třeba bude sexy.

Potřebovala bych pár otroků, co by mi s tím bugrem tady pomohli. A nějaké mozkové buňky, které by zvládly deset maturitních otázek na zítřek. Rozloha Kanady? Politické dělení Austrálie? Milé.

Už jen tři týdny ve škole. NESTÍHÁM.

A ještě bych potřebovala udržet otevřené oči.

...kofein!!!...

A ticho.

nejKillinkovatější

A řekněte, že to není romantika.

Armagedon, Apollo i ostatní podobné, brečím u všech.

Mám zákaz se dívat do zrcadla. Kde jsem si včera stihla spálit obličej?! To je daň za to naše blbnutí na zahradě? Ta knížka do bioly je zelená od trávy a pořád mi zní vypadávají suché trsy. Ale aspoň je vidět, že jsem ji používala (ke střelbě, ale přece).