Měl dědeček kolotoč, sežral mu ho červotoč**

Dneska není můj nejlepší den, co se humoru týče. 

---

Kdybych věděla, že po abrakadabra zmizení z qipu na povel skončím ještě tady, tak... nevím co. Všechny věty nemusí být dokončeny, že?

A to, že jsem šla včera spát v devět, neznamená, že dneska musím zas. Což nepůjdu (klidně si zkontrolujte čas zveřejnění článku, vy pochybovači), protože na mě čeká koupelna, nekonečný fight mezi mými vlasy a meruňkovým kondicionérem a francouzština (tu hloupou narážku na dvojsmysly už znáte i pozpátku, že?).

Meruňky jsou mým zvláštním symbolem erotična. (Prozrazeno!)

Kdybyste potkali slečnu, které padá roztažený deštník na zem, protože se ho snaží zachytit jinak než rukama, kterýma rozmotává sluchátka, a která skáče přes kaluže, protože je jí líto už tak dost mokrých conversek, tak ji oslovte Kláro. Zaručeně to jsem totiž já. Červená bunda.

(Dnešní cesta ze školy.)

Dnes nemám chuť ani mluvit ani mlčet, protože jsem už mluvila (přenesený význam) docela dost a po dlouhé době mi u toho bylo fajn.

Kéž by mi takhle bylo někdy i u rozhovoru face to face.

Ale to ne. Psaní miluji nadevše, ale všechny snahy o nezávazný rozhovor naživo dopadají tak, jak dopadají. Mým pocitem, že jsem nudná. Mou snahou nemlčet před lidmi, co mě ještě tolik neznají.

Miluji mlčení. Chci milovat mlčení ve dvou. Chci mít s kým mlčet.

(A držet se za ruku, já vím, že už všechno víte.)

Příští týden máme čtvrtek a pátek volno kvůli gympláckým přijímačkám. Odjedu do Šenova už ve středu a budu se učit na své přijímačky. TAK. Rozhodnuto právě teď. Musím už začít, jestli chci dobíhat na metro nebo mít meruňky na dosah ruky (Praha vs. Brno). A hned zítra to zavolám a oznámím babi, abych se z toho pak nemohla vykroutit. 

Zítra teprve středa?

abrakadabra; zmizení číslo 2

Killi (bez hvězdičky!)

Zdá se mi to, nebo v článku není žádný milion ani butterflies? Něco je ve vzduchu!

S věnováním.

A otázkou, proč ten pes vzdychá...