Houf heršpických hokejistů ho hbitě hákuje holemi

Ááá krát milion, protože mám chuť křičet a nepřestat, dokud mi nevypadnou hlasivky z krku, fuj; dnešní trénink docela zoufalství, to už pak ani nejde snažit se chovat profesionálně, přerůstá nám to přes hlavu, ale to už asi tak od září, jenže já to s maturitou, fuj, prostě nemůžu nijak zkombinovat, nejde to; ale aspoň jsem se pokochala borderkou krásně skákající na large a zavzpomínala na ty časy, kdy tohle umělo moje důchodcovské desetileté tele, to byla krásná doba, naše věčné tréninky, já po pár sekvencích úplně mrtvá, on stále akční a stále v tunelu, achjo; teď si dá pár sekvencí na nízkých překážkách a je úplně mrtvý on; já sice za chvilku taky, ale z těch ostatních lidí, pořád někomu říkat, co mají dělat, kam mají jít, jak to mají dělat a snažit se přeřvat štěkající smečku, no krása; byla bych špatná učitelka a byla bych záminkou k další střelbě ve školách, fakt jo; snědla jsem (nechalasirozpustitpodjazykem) nějakou tabletku pro zvýšení psychické a fyzické kondice, takže dneska v noci asi budu lítat, což je fajn, protože z toho zsv ještě neumim skoro nic; můžu jenom doufat, že guarana s vitamínem cé v člověku vážně vzbuzuje schopnost najít ztracenou energii; hahaha; chutnalo to hnusně a zavírají se mi oči; já prostě v současné situaci nemám čas ani jíst, a to je pak krize; kdyby vás to zajímalo, fakt se té maturity děsím; chtěla bych vám toho říct ještě moc, třeba jak je teď večer venku teplo a já mám zase nějaké romantické sklony, ale musim zmizet; čarovat už po třetí; tyhle výkřiky jsou jen důkazem toho, jak mi chybí fejsbuk, kam bych mohla napsat jednu větu, hodit ji na zeď a konec; jenže další žrout času by mě posunul někam k mínus nekonečnu; navíc mám pocit, že už je mi celkem jedno, kdo mám s kým novou fotku, kdo je s kým ve vztahu a kdo s kým už ne a proč, stačí mi ten můj naspeedovaný život, který mě asi po devatenácti letech začal pořádně bavit, tak si to chci vychutnat, než to zase zmizí; protože co se týče mě samotné, moc optimistická nejsem; ale třeba se to naučim, nebo mě to naučí někdo jiný; před nebo se čárka nepíše; já se toho potřebuju ještě naučit spoustu, ale třeba mi to půjde a objevím nějaký skrytý talent; ráda budu doufat, že spoustu věcí teď nepochopíte; musim zítra zaspat aspoň půlku první hodiny, protože naučit se angličtinu už nestíhám, navíc education tak hrozně nesnáším, až jsem si jistá, že si tohle téma vytáhnu; poslední týden v květnu, jo; trochu bordel v omluvenkách, ale co, poslední týden před uzavřením absence!; třeba to ve svém antitřídníprofesorka stavu dotáhnu až k neomluveným hodinám, jee; joke, tohle není můj styl, já jsem ta zodpovědná; a víte co, jdu do sprchy, heč; rozesmála mě mladší sestra; a vůbec, banik pi*o a ceelyy stadion za ra-me-na; jsem na facku, chachacha; DRŽ HUBU a bež se podívat do zrcadla, jestli ses nestala brunetkou; brunetky jsou potvory, zaručeně vždycky nejhezčí; ja nevim, čekáte, že vás překvapim nějakým posunem, jste naivní?; mlčet.

"S tim se nebavim."

-"Proč?"

"Protože je to PRAŽÁK!!!"

-momentka s mou malou sestrou; na reakci jsem se nezmohla, jen na smích-

Když všechna ironie někdy zmizí, zmizí tam, kde začíná duha. Aby si pro ní nikdo nemohl dojít. Nebo vy snad nevíte, že na duhu se nesmí sahat, jinak všichni mravenci na světě explodujou a z žiraf se stanou profesionální pískači a Beatles se dají dohromady a zavřou Yoko Ono do protiatomového úkrytu na dně oceánu uprostřed naší republiky?

To bude dobré.

Smějte se.