**Kdo ví, kam jdem? I sen je ze čtyř stěn!

Prostě jsem dokonalá, přiznejme si to.

:D

---

Ne, bohužel jsem neprošla žádným rychlokurzem zvyšování sebevědomí. Jen jsem během dneška zvládla zpracovat 4 maturitní témata, což je můj osobní rekord a jsem na sebe hrdá.

Protože tato skutečnost znamená co?

Tato skutečnost znamená, že zítra odjíždím do Šenova a konečně budu mít i já prázdniny (fajn, budu se sice muset učit 2 maturitní otázky do češtiny a jednu do chemie, ale to už je opravdu maličkost ve srovnání s tím 5denním vysedáváním u počítače, hledáním informací, vytváření smysluplných vět a podobně).

Volejte sláva a milion dnů se radujte.

(Tu pohádku jsem neviděla roky :).)

Těším se neskutečně. Konečně dojde i na mě a já vypnu. A to v té nejlepší společnosti. Budu posilovat břišní svaly nonstop trvajícími záchvaty smíchu a budu se přejídat babiččinými specialitami. Dneska mi deset minut popisovala do telefonu, co všechno vařila/ vaří/ bude vařit a pekla/peče/ bude péct. Ona je prostě poklad :).

Já jsem tam tak šťastná!

Mám tak euforickou náladu, jak jen mi to můj unavený stav dovolí. Dneska jsem vstávala už (!!!) v deset! :)

A víte, co si myslím? Beru tu školu moc vážně. Jsem si skoro jistá, že minimálně polovina mých spolužáků nedělá celé prázdniny vůbec nic a místo pondělních písemek půjdou k lékaři nebo zaspí nebo to jednoduše vyřeší nevolnost. A žádný stres.

Jenže já to takhle neumím. Můj smysl pro povinnost je někdy absolutně dementní a někdy se mi chce fakt brečet, když vidím, jak se pořád snažím jako trubka (!) a ostatní se tak maximálně vyhecujou k taháku nebo k omluvence a stejně proplouvají... V klidu a s ani né polovičním úsilím.

Je to fér? Není.

Ale já vím. Můj boj. Moje cesta. Vybrala jsem si sama.

Ne, já jsem si nevybrala. Můj hybridní mozek to tak prostě rozhodl. A můžu si třeba milionkrát říct, že se něco učit nebudu, ale stejně si to nakonec ASPOŇ třikrát přečtu. Jsem prostě taková (kráva).

Jenže z jiného úhlu pohledu, je to snad špatně? Chci odmaturovat! A jsem přesvědčená, že pro to musím taky něco udělat. Že to nepůjde samo.
(Ano, mou momentální noční můrou je fakt, že mi začne svaťák a já nebudu mít ani jednu maturitní otázku vypracovanou. Z té představy mám lehký infarkt. )

A kdyby vás to zajímalo, tak mě nejvíc... IRITUJE (:D), že se nestíhám učit na přijímačky. Prostě vůbec. Totálně. Kolaps. Možná odmaturuju, ale co s maturitou z gymplu? Na pracák do fronty.

A ještě ani nevím, kam si krom medicíny Praha, Brno, Olomouc pošlu přihlášku. Super. Do konce února. Jupijajej, opět infarkt.

A už fakt mlčím. Kdo jiný by byl schopný nesmyslně mluvit o škole o prázdninách? Nikdo. Jen ten blonďatý idiot, co moc lítá ve snech během dne. Ňuňuňu.

"Kdo ví, kam jdem? Jenom čas patří všem! Tvůj je každý den, zkus říct, žes nebyl varován! A chápán! Bez výhrad milován... Kdo ví, kam jdem? I sen je ze čtyř stěn..."

26. 2. 2010 v Čez Areně

Nedočkám se.

Nesmím se trhat na kousky,
když slyším tvoje jméno
a přát si tvoje dotyky,
když cítím v létě seno.

(Dotyky nebo doteky?)

No jo. Jdu si vsadit na bitvu moje vlasy vs. meruňkový kondicionér a spát.

Nevím, kdy se zas ozvu. Ale snad si udělám čas i během neprázdninového období :).

Smějte se, děti!**

Killinka