A tak slzy roní a sportovec je tu pro ni*

Taky někdy necháte místo pro titulek prázdné a doplníte ho až během psaní článku nebo klidně až úplně na konci? Já někdy, ale strašně nerada, protože jsem pak nervózní a pořád musím uvažovat, co tam napíšu. Jako třeba teď.

Takže dávám si 30 sekund na vymyšlení názvu.

Sakra, neumím jednat a přemýšlet pod tlakem.

Stejně tam většinou napíšu slova z písničky.

Dobře, tohle byl trochu trapný začátek, ale nevěděla jsem, jak vás oslovit. Milí čtenáři brakových deníčků ještěstálenáctiletých studentek! :D

---

Od zítřka od 6:15 jsem absolutní jedináček. Přesně v tuhle dobu mi NKS odjede do Alp (vy to nevíte, ona vlastně taky ne,ale nejede tam kvůli sněhu, sjezdovkám, ani kvůli snowboardu, ona tam jede jen proto, aby mi udělala superluxusní fotky hor svou skvělou zrcadlovkou :D) a já tu zůstanu úplně sama. To není fér! Pokračuju ve svém životě trosky :D. Bratr se sestrou si užívají pohodu v Šenově, Raďa si už za pár hodin bude sjíždět ALPY (!!!) na prkně a já, já budu sedět u maturitních otázek dokud pode mnou neshnije židle! :D Jinak jsem úplně v pohodě, žejo.

Snídala jsem o půl jedné a obědvala v pět. Really funny :D.

Ale vstávala jsem celkem v normě, kolem desáté, ale hned jsem začala se 4. maturitní otázkou do ZSV a zařekla jsem se, že se nenajím, dokud to nedodělám. A protože jsem samozřejmě co pět sekund čekovala fejsbuk, blogy a novinky ve světe, protáhlo se to. Takže za rozhozený režim výjimečně nemůže moje vyspávání, ale základy společenských věd!

(Právě teď jsem napsala titulek.)

Asi před hodinou (22:47) jsem si vzpomněla, že jsem měla být dneska ve 12 hodin u doktorky na devatenáctileté prohlídce (to vážně existuje, přišla mi pozvánka! :D). Jsem kráva! :D Teď tam budu muset volat, abych si dohodla jiný termín (nesnáším telefonování, na maximum) a hlavně jsem klesla na nejhlubší dno, když jsem si nechala ujít návštěvu tak dokonalého místa, jakým pro mě nemocnice je (bez ironie!).

Ale jak napsala NKS, můžu být ráda, že jsem si na to vůbec vzpomněla. Osmdesátiletí sklerotici by si na to nevzpomněli třeba do smrti! :D

Mimochodem, už jsem vám říkala, že chci studovat psychiatrii? :)

Co se týče mého obědu, nečekaně to byly špagety (ještě umím párek, kafe, čaj, polévku do hrnečku a vajíčka). A jak mi chutnaly! :D Ale zítra přijde světová krize number 2, musím uvařit brambory. JÁ!!! Naštěstí je na mě maminka tak hodná, že řekla, že to nemusím oškrábat, že si to klidně bude u jídla loupat :D. Díkybohu! Při pohledu na škrabku na brambory mám husí kůži a cítím hlínu za nehty. :D Jsem magor, ale tohle myslím úplně vážně.

Takže zítra, brambory, těšte se. Dám je do hrnce, naliju tam vodu, přidám malou lžičku soli a vařím. (Vypadá to, že si nebudu muset hledat návod na internetu. A to je slibný začátek!)

Jako vy si říkáte, že přeháním, ale v pátek jsem dělala zapékané těstoviny, vonělo to úžasně, ale chutnalo to tak odporně, že to nechtěl jíst ani taťka.

Jsem neschopná, ale snažím se z toho udělat svou přednost :D.

Byla jsem uklidňovat NKSku v domnění, že má děsnou cestovní horečku, ale ona je v takové pohodě, že jsem ty stresy dostala za ní :D. Ona jede na týden do Itálie a vůbec nic to s ní nedělá. Já bych byla obklopená seznamy s tím, co nesmím zapomenout, co musím dát do tašky teď a co až ráno a rozhodně bych neusnula. Jsme opravdu jako puzzle :D.

Ale tak, daly jsme si vodnici, víno, horor a užila jsem si nejlepší konverzaci s ní, protože teď budu mít týden smůlu a budu závislá na smskách. S nikým jiným nepořeším tolik věcí jako s ní. S nikým se necítím tak sama sebou, tak přirozeně (Šenov ještě, samozřejmě! ;)) a s nikým nemám pocit, že můžu plácnout cokoliv a ona to pochopí. 13 let, vážení. Ona je jen jedna :).

Mimochodem byl to jeden s těch skvělých filmů, kdy vás vrahové znásilní (zezadu, dámy! nechutné!), utečete, dostanete se k vodě, plavete, postřelí vás ve vodě, vy děláte, že jsme mrtví, ale pak stejně postřelení doplavete ke břehu, doplazíte se domů, tam vám taťka doktor zavede hadičku přímo do plic a tím vám zachrání život, samozřejmě bez anestezie! Alkohol řeší situaci! :D Ovšem ještě není vyhráno, zjistíte, že skupinka těch vašich vrahů je ubytovaná v domku pro hosty! Jakmile rodiče zjistí, že mají doma nastěhované lidi, co znásilnili jejich jedinou dceru, začne boj. Doktor se ukáže jako největší rambo a jeho manželka jako pěkná mrcha, co si ráda hraje s kuchyňskýma noži. Ultraluxusní fight probíhá stylem "sice jsi mi prostřelil tepnu, ale já se ještě zvednu a praštím tě tou železnou tyčí a umřu teprve až mi prostřelíš oko" :D. Poslední vrah je ale tvrdým oříškem i pro korbu doktora, už je skoro mrtvý, vrah se napřahuje na poslední úder a co se nestane, objeví se za ním jeho syn, který svého otce opravdu nemá rád (znásilnil mu kamarádku!), s pistolkou. Když chce vystřelit- chvilka napětí- nejsou náboje! :D Tatínek si to s ním chce vyřídit, přitlačí ho ke zdi, ale v tom! Tralalá! Doktor vstává z mrtvých a dorazí vraha! Hepyend jako kráva! Ale to ještě není konec! nakonec se ukáže, že vrah to tak nějak napůl přežil, doktor se k němu vrátil (asi tak po půl dni, mimochodem, mezitím odvezl dceru a manželku a syna toho vraha do nemocnice :D), způsobil mu ochrnutí od ramen až dolů, strčil mu hlavu do mikrovlnky a ta mu explodovala. Mozek všude :D. A tak pomstil znásilnění své dcery. :D :D :D

Nejlepší film všech dob, jak jsme to s Raďou prožívaly! :D Zbožňuju všechny akce s ní :D.

Domů jsem dorazila o půl jedenácté a rozhodla jsem se, že se ještě půjdu provětrat s psiskama. Proč ne. jak se tak toulám mezi paneláky, najednou za mnou někdo běží. Otočím se a tam kluk, trochu starší než já, naraženou čepici a kolem obličeje obmotanou šálu. U mě nastává okamžitá zástava srdce- né že bych se snažila utéct nebo mu ASPOŇ uhnout z cesty, já stojím jak debil na místě a nevěřícně na něho čumim. Jak idiot! Z gymplu! Každá buňka v mém těle řve: "On tě znásilní!"... Ale ne, on kolem mě proběhne a běží si dál. V tu chvíli, kdy proběhl, se mi totálně podlomila kolena a já jsem myslela, že se tam na místě sesypu. nevím co za hormon se uvolňuje při povolení strahu, ale uvolnilo se mi ho teda fest. Musela jsem hodně dýchat, abych došla domů. Zážitek!!! (Psiska se za ním pak rozběhla a on se jich leknul a uklouznul na ledě, haha! xD)

Právě volal mamce můj bratr, že zapomněl vypnout budík a vysvětloval jí, jaké tlačítko musí zmáčknout, aby ho vypnula a za ním prý řvala babička: "Odneste ten krám do sklepa!" :D. O čtvrt na jednu ráno! My jsme rodinka jak z nějakého hollywoodského filmu, fakt xD.

Po dnešku jsem se rozhodla, že se chci naučit hodně dobře plavat (abych taky zvládla doplavat domů postřelená) a že chci kurzy sebeobrany.

Zítra jdu plavat a chci navrhnout taťkovi, ať jedem na večerní lyžování (jsou dvě možnosti- buď se pohádáme a já mu nenavrhnu nic, protože s ním nebudu mluvit, nebo mi řekne, ať s ním jdu radši na běžky- a to ani za nic :D). Nevím, jak mé tělo snese takový nával pohybu. Obávám se, že nesnese :D.

Jdu si dát kakao a přežrat se. A pustím si dnešní díly Ulice a možná se hecnu i na Ordinaci :D. Učit se budu zas až zítra.

Mějte se!

Killi**