JOLKA 2009

-
Upozornění: Vysoce subjektivní článek neobsahující žádná fakta.

Aneb vánoční večírek v režii 4. C & 4. A, GFPVM.

To, co na jevišti nebylo vidět.

Jolka je dlouholetá tradice našeho gymplu. A když píšu dlouholetá, myslím to skutečně vážně, protože právě na nás dopadlo 50. výročí.
V praxi to funguje tak, že se 4 maturitní třídy rozdělí na 2 a 2. Jedni pak pořádají bažanťák- vítání prvních ročníku a druzí jolku- vánoční večírek. Těžko říct, co je lepší a co horší. V obojím jde o to samé, akorát na bažanťáku zabijete část programu ztrapňováním vybraných zástupců z prváku na pódiu :D.

Na nás tedy vyšla jolka. Nebyli jsme proti (i kdybychom byli, není to nic platné :D) a šli jsme do toho s vervou a odhodláním. Tedy, s vervou a odhodláním jsme šli všichni na první schůzku s 4. A. Pak to šlo se vším čím dál více ke dnu :D.
Takže od začátku, ano?

konec října/začátek listopadu
Máme zvláštní pocit očekávání. Je domluvena první schůzka, o volné hodině, v aule. Přicházíme téměř v plném počtu- poprvé a naposled. Je hozeno do éteru několik nápadů na celkové téma, kdo chce, vyjádří se, pronese argumenty. Nehádáme se, posloucháme se. Nenadáváme si. Snažíme se tolerovat a opravdu nám to jde.

průběh listopadu
Během týdne se vybralo téma. Shodli jsme se, že to pojmeme jako celkovou historii gymnázia, od dinosaurů až po současnost (později přidána budoucnost, vyjádřím se později). Odhlasoval se název "Gymnázium v zubu času", začaly se sepisovat první scénky.
Začínáme ostřeji prosazovat vlastní nápady a také více kritizovat to, co se nám nelíbí. První drobné hádky, škatulkování ("to je ta kráva, co..."). Na schůzky chodí asi tak 75% z obou tříd. Ukazuje se, komu je to jedno, kdo s tím nechce mít nic společného. Ukazuje se, kdo nemá žádné nápady, ale klidně kritizuje nápady ostatních. Jednou nebo dvakrát je schůzka spontánně zrušena, protože na sebe nemáme náladu
Na konci listopadu je sepsána většina scének.
Ukazuju áčku text k písničce- chci, aby si přidali vlastní sloky, aby řekli, co se jim nelíbí, aby se vyjádřili. Podívali se na to, někdo řekl: "To se rozhodně musí zkrátit." a to bylo vše.
Nesouhlasíme se scénkou s mimozemšťany, kterou chtějí áčkaři na konci, ale přistupujem na kompromis, že pokud povolíme ufony, oni budou souhlasit s tím, že se bude zpívat písnička.
(Co na tom, že písnička je tradice a ufoni s koncem světa jsou stupidní nápad.)
Áčko si bere na starosti malování kulisů.

prosinec
Začíná to být vážné. Jsou rozdělovány role, mělo by se okamžitě začít zkoušet. Rozdělujeme si role, jsou tu první lidé typu "To já hrát nebudu!". Začínají se objevovat alergie na jedince.
Přichází hádka v naší třídě kvůli plakátům a vstupenkám. To měla na starost spolužačka, bohužel neměla čas a nepovažovala za důležité, před úkol třeba někomu jinému (argumenty typu "Přece nebudu podřizovat soukromí blbé jolce!" nás dostávaly do kolen- jistě, že nemusí, ale ať potom svoje povinnosti přenechá někomu jinému!). Malé plakáty nakonec kreslí áčko, velký plakát je udělán počítačově (a navzdory všemu nakonec vypadá opravdu hezky). Vstupenky jsou nakonec také nádherně udělané, díky spolužákovi.
(Týden před jolkou rozdává áčko malé soukromě vytisknuté pozvánky. Nám bylo řečeno: "Tímto si kompenzujeme hnusné vstupenky a odporný hlavní plakát." -paráda xD.)
Natáčí a stříhají se scénky. Áčko nám odmítá říct, co vlastně natáčí nebo jakou pointu jejich videa mají mít. Jsou milí. Neřešíme už skoro nic jiného než to, jak strašně nenávidíme áčko.

poslední týden
Jolka je v pátek, takže od pondělí jsou přípravy v plném proudu. Ze školy odcházíme za tmy. Hádky jsou na maximální úrovni. Ječíme po sobě, nadáváme si, nejsme schopni se dohodnout na ničem. Jedna slečna z áčka na nás začne uprostřed debaty o nějaké scénce řvát, proč se k nim chováme jak ke kreténům. Přestávají chápat už i někteří áčkaři xD. Zjištění, že do některých hlavních rolí jsou obsazeni lidé, kteří nebyli na žádné schůzce, je k pláči. Hádky jsou nekonečné, nabírají na obrátkách. nejsme schopni normální konverzace. Nechce se nám na schůzky. Některé scénky není možné zkoušet, protože herci se nedostavují na žádné zkoušky. Ke všemu přichází chřipková epidemie a z 28 lidí je nás ve třídě asi 13. Trčková domlouvá áčku, ať jsou na nás hodní- jsme za idioty xD.
Stále se přepisují scénky. Nikdo s nikým nemluví. Je mi zle z 90% áčkařů. Nikdo jolku nechce. Začíná se uvažovat o tom, že by se zrušila z důvodů chřipky. Bohužel jsou již prodané lístky.
Konečně přišla na řadu debata o písničce. O nějakém zkoušení nebo kytarovém doprovodu nemůže být už řeč, ale nakonec je po dlouhém boji schválena (polovina áčka je pro, polovina proti, argumenty typu "To měla být spolupráce a né práce jedné třídy!"- ano, ale nikdo od vás s tím nechtěl mít nic společného!). Máme jen velmi orientační pojem o tom, na jak dlouho náš program asi bude. Nenávidíme se a chceme, ať jolka není. Nezdravíme se, urážíme se. Odpor, který k sobě cítíme, je nepopsatelný.
(Všechny naše nápady jsou smeteny pod stůl, neustále se musí řešit něco, co vymyslel někdo z hrstky velmi vlivných lidí z áčka. Snaha o rozumné debaty je zbytečná.)
Během poslední schůzky dosáhne atmosféra vrcholu. Čekám, kdy se na sebe vrhneme a uspořádáme největší pěstní souboj v historii školy. Nejhorší je pohled na ostatní studenty, jak se na jolku těší. Je mi jich líto xD.

pátek
Tak je to tady. Navzdory všemu přicházím s pozitivní náladou, chodím první dvě hodiny po škole v santa čepici a řvu "JOLKA!" všude kolem, na lidi i na profesory. Snažím se o optimismus. Po dvou hodinách odcházíme do KZ, máme generálku.
Původní plán, že se udělá rozpis, která scénka se kdy bude zkoušet, ať není zmatek, padá. Trvá nám, než se nastěhujeme do kulturáku věci ze školy a pořád se něco řeší s technikama (to se řeší mimochodem celou dobu, i během samotného představení xD). Nakonec se začíná zkoušet.
A přichází další problémy- polovina áčka tam není. O většině nikdo nemá tušení, nekteří jsou "na obědě" (půl dne!!!), někteří až podle původního rozpisu (kdyby přišli aspoň na začátek, věděli by, že se podle něj nezkouší!) a někteří ještě dělají kulisy (kdyby řekli, že chtějí pomoct, mohlo to být hotové dávno!). Skupinka lidí nepřetržitě hulí a všichni se bojí, jestli vůbec dorazí na představení.
Zkouší se alespoň scénky, které mají přítomnu většinu herců. Zjišťuje se, že nic prostorově nevychází, je problém s mikrofony. To, co se předtím řešilo stylem "To satčí, když se vyzkouší až přímo na pódiu...", je v troskách. Třídní je vynervená na maximum a řve po áčkařích (schytal to zrovna ten, který se snažil a zachraňoval to, chudák).
Písnička zní hrozně, chybí k ní doprovod. Selhává technika, nic není domyšlené.
Scénář ke scénce s ufony se na světlo dostává teprve teď (byl sepsán den před jolkou). Nikdo neumí text, všichni po sobě řvou.
Ani jednou jsme si nezkusili projet celý program bez zastávky. Jsme v pr*eli.
Někteří lidé odmítají hrát ufonskou scénku, ke které dostali scénář teprve před chvílí. Autorka z áčka brečí- maximální psychické vydírání :D. "vy jsme to slíbili!!!" :D

půl hodiny před začátkem
Přicházejí první diváci. V zákulisí je chaos jako PRASE. Všude se zkouší, všude se maluje, všude se převlíká. Na pódiu už běží prezentace našich fotek (nepovedlo se vychytat, bylo jich málo a za chvilku už z nich byli všichni znudění, ale v nás to vyvolalo neuvěřitelnou nostalgii, stála jsme tam s holkama asi 10 minut a nemohly jsme ani mluvit... prostě doják, třeba ty fotky z prváku...wau).
Hromadně se stresujeme. Přichází na řadu alkohol.

průběh
A už hrajem. A jsou tu chyby. Po moderátorském úvodu je na řadě první scénka- objeví se několik historických osobností, abychom se rychle dostali k roku založení gymnázia. Hraju Josefa- stojím s Marií připravená, začne hrát Narodil se Kristus Pán, chceme vyjít a najednou vidíme, jak na pódiu stojí kupec Sámo :D. Nebo scénka, do které jsem dodala básničky. Jedna slečna měla říct jednoduchou říkánku:
Co jsem měla k obědu?
To bys neuhodla.
Včelu spadlou do medu!
Mmm, ta bodla!

Ale místo posledního verše řekla "Mmm, ta byla!", takže pointa v háji a já jsem myslela, že jí vykuchám přímo na pódiu :D.
Při jedné krátké scénce nebyla promítnuta fotomontáž s nápisem "Eva a Jašek", takže to nikdo nepochopil. Stejně tak nikdo asi nepochopil scénku s ufony, ale to se čekalo :D :D :D.

Ale co bylo důležité- lidé se smáli. Kdo zrovna nehrál, stál dole v hledišti. Nevěřícně jsme si šeptali poznámky typu "Oni tleskají!" a "Oni se smějou!", dokonce se smáli věcem, které nám už ani nepřišly vtipné... A u jedné scénky jsme viděla ředitele, jak brečí smíchy! :D
Byl to úspěch a nikdo z nás to absolutně nečekal. Pozitivní ohlasy, profesoři byli nadšení a nejvíc samozřejmě potěšily pochvaly typu "Bylo to lepší než bažanťák."- takže cíl byl nakonec splněn :D.

dozvuk
Příjemné pocity. Úklid celého KZ a odnášení věcí do školy. Zakempování v mikulce, sice tam byla rezervace, ale tak sedli jsme si tam a nic se nestalo :D. Poměrně brzký odchod domů a tam nádherný spánek. Vyčerpání bylo znát.


Už to nikdy nechci zažít, ale chci si to pamatovat :D.

Killi

Nvermore, nevermore, nevermore! :D Ale bylo to legendární.

Komentáře

Okomentovat