Nemáme zájem o asociály**

Jsem pořád stejná, žádná změna.

A tady to umírá. A já to vím. A nic s tím nedělám. Nemám chuť. A už bylo dost krátkých vět :).

---

Nestíhám v tom nejhorším slova smyslu, nestíhám se učit, nestíhám spát, nestíhám vypracovávat maturitní otázky, nestíhám se připravovat na přijímačky, usínám s pocitem, že jsem nic nestihla, a probouzím se s pocitem, že nic nestihnu. Nestíhám být s lidmi, se kterými chci být a když už s nimi jsem, je to na úkor toho, že něco jiného prostě nestihnu.

Díkybohu, že stále ještě stíhám jíst, smát se a snít :).

Jsem neuvěřitelným způobem závislá na jogurtech. Alespoň tři denně! A momentálně ujíždím na těch borůvkových. To je taková slast! Skoro jako taková ta obrovská Milka (mléčná náplˇm + karamel+ oříšek v každém čtverečku) a ta je zase jako orgasmus (a teď to vyznělo, jako bych to mohla nějak významně posuzovat, že xD ). Prostě áááách! :D

Někdy mám takový nepříjemný pocit, že jsem trošku zkažená. Třeba teď. A mám radost, že mé myšlenky zůstanou navždy v mé hlavě (alespoň některé).

Musíme změnit téma, začínám psát nesmysly.

Příprava vánočního večírku alias jolky běží. A začíná se hýbat. A já mám stále silnější pocit, že to prostě bude dobré. Hodně dobré, legendární, luxusní, skvělé, neuvěřitelné. Neřekla bych jaké spolupráce jsme s áčkem schopni. Až na to, že kvůli závěru se pokaždé pohádáme a musíme pak rozpustit schůzku těsně před tím, než začne docházet k vraždám. Ale to půjde. To se nějak zvládne. A všichni nebudou chápat (kašlu na skromnost, byla by falešná :D :D ).

Nemůžu se dočkat stužkováku, který máme už od pátku za týden! Hrozně to uteklo... A ten styl 60. let mi příjde jako obrovská výhra. Mám už všechno připraveno, oblečení i doplňky, chybí jenom červené silonky. To je poslední detail. Bude to... pecka :D. Ale trošku mě děsí, že hodně profesorů odmítá přijít. Matikářka třeba... A ta chabá výmluva, že když nebyla kvůli nemoci na stužkováku béčka, tak nemůže ani na náš. Chmmm. Co by tomu prý řekli. My bychom jim to třeba vůbec nemuseli říkat, ne? A dějepisář. Nepříjde i přesto, že stále tvrdí, že jsme jeho nejoblíbenější třída! (:D) Důchodci na stužkováky prý nepatří. To by někdo měl říct i naší třídní (můj kladný vztah k ní se opravdu nezměnil xD ).

Víte, co se honí jádrem každé buňce v mém těle?
PROSÍM, AŤ SE DOSTANU NA LÉKAŘSKOU FAKULTU MASARYKOVY UNIVERZITY V BRNĚ!!!

Myslím, že vezmu psy a půjdu tohle asi stokrát zařvat na kopec na Vrchovinu.
Ale možná by bylo smysluplnější, kdybych se začala učit na přijímačky.

MOŽNÁ.

Je opravdu smutné, že ani ve čtvrtém ročníku neumím otevírat hlavní dveře školy čipem xD. A že v angličtině čtu jmén Julie jako "Žuly" xD. A že nechodím na oběd, když ho mám, a chodím na oběd, když ho nemám. Že nám z Masárny (dnešní beseda se zástupci vysokých škol, víte) rozdávali samolepky, všichni si vzali jednu a já asi tak třicet (všichni se mi smáli, ale pak chtěli, ať jim dám, haha). A tak.

Konečně jsme se dočkali premiéry New Moon, hurá, hurá. Snad se všechno povede a já se po milion letech dostanu v sobotu do kina. S NKSkou, colou a nachoskama :D. Předpokládám, že mě to hrozně zklame, že to budu pořád porovnávat s knížkou (které si nikdy film nevyrovná, ikdyž druhý díl je z celé Twilight sagy můj nejméně oblíbený :D ) a že budu umírat u všech líbacích a romantických scén (komplexy na druhou xD ). Tralaláááá :).

Chtěla bych být krásná brunetka. Nebo jenom brunetka (protože brunetka automaticky znamená krásná). Chtěla bych umět vařit a hrát na saxofon. Chtěla bych umět ovliňovat své nálady a nebýt smutná v nejnevhodnější dobu. Chtěla bych nemít slzy v očích pokaždé, když se s někým hádám a vím, že mám pravdu (to je hrozný problém, já kolikrát brečet vůbec nechci a ty slzy prostě tečou samy; nejhorší na tom je, že toho druhého člověka to úplně rozhodí; a říkejte mu, ať pokračuje v obhajování své pravdy a nevšímá si těch slz; úplně nejhorší ale je, že když brečím, hůř se mi mluví). Chtěla bych, aby další díl Grey's anatomy odvysílali dříve než v lednu(!!!). A chtěla bych mít méně snů a přání, svět by vypadal přátelštěji.

Pokaždé, když slyším Gotta, jak zpívá "Být stále mlád", je mi smutno, mám husí kůži a musím zhluboka dýchat. Dokonale si vybavím, jak jsem u téhle písničky bulela den před osmnáctinama... Myslím, že můžu klidně říct, že nikdy jsem nebyla více v háji než tehdy. Myslím, že jsem nikdy v životě neměla doopravdickou depresi, ale jestli jsem tomu někdy byla nejblíž, tak tenkrát stoprocentně. A jsem ráda, že to mám za sebou.

Nedávno jsem slyšela úplně luxusní vtip... že se gympl zavírá kvůli prasečí chřipce xD.

A už to pořestává dávat smysl, takže končíme :). Zas na nějakou dobu, asi... Znáte mě.

Killi

Kvalita mého psaní klesla už těžce pod nulu. Vlastně už asi píšu jen ze setrvačnosti. Abych si tohle jednou přečetla a vzpomněla si, jaké to tenkrát bylo.

Všichni povinně se na to dodívají až do konce. Tohle je totiž nejlepší videoklip všech dob :).