Jeden dokonalý ostravský víkend*

Vlastně ten nápad vznikl strašně náhodně. Plakát zahlídnutý z okna, moc skupin za málo peněz, tak že bychom tam i šli. Pak internet, naše nadšení, lístky v předprodeji a bylo to. V sobotu jedem na Ostravar 2009! :)

---

Odjížděla jsem tradičním autobusem v pátek odpoledne směr Šenov. Po práci, po hádce s bratrem, úplně mrtvá. Neuvěřitelně jsem se těšila. Jen jsem zavřela oči a už jsem se tam viděla. Už jsem cítila ten jejich vzduch. Už jsem cítila to dokonalé štěstí, bezstarostnost, pohodu. Tohle se mnou dělá Šenov.

Autobus má 15 minut zpoždění. Na zastávce umírám zoufalstvím. Vím, že vždycky mívá zpoždění, ale takhle dlouho jsem ještě nikdy nečekala. V duchu uvažuju, co jinak budu dělat. Už se vidím, jak sprintuju domů, hledám na idosu vlaky, pak sprintuju na vlakáč přes celé město a s milionem přestupů možná dorážím do Šenova. Ale autobus dojel a já mohla sebevědomě nastoupit, koupit si lístek a najít volné místo. Pan řidič má zelenou košili jako vždycky :).

Cesta trvá hodinu a půl a řidič jede tradičně jako prase, aby dohnal zpoždění. Přečtu půlku jedné Vieweghovky, ale skončím ve chvíli, kdy poznám, že za chvilku mi bude ze čtení v autobuse špatně. Pak už jen koukám z okna a občas se napiju. Ze sluchátek hraje Yiruma a já se nemůžu dočkat, až vystoupím. A dočkám se.

Na zastávce už mě čeká babi a dneska dokonce i děda. Nepřekvapuje mne to, ikdyž jsem je v telefonu stokrát ujišťovala, že dojdu ze zastávky pěšky a ráda :). Oba je obejmu a dám jim pusu. Jsem šťastná a oni myslím taky. Vyzařuje z nás pozitivní energie na kilometry daleko. Za pět minut už vystupuju z auta, otvírám garáž, pohladím psa, leknu se kočky a jsem tam. Do deseti sekund se ozve dupání po schodek a už se objímám s Míšou a Toníkem. A teď je všechno jak má být a já bych zastavila čas. Sedíme u babi v kuchyni, babi donese tuny jídla, má všechno, na co si vzpomenu a ještě chce smažit sekanou, jestli mám chuť. Tak tam všichni sedíme, jíme, pijeme, smějeme se a plácáme jeden přes druhého a je nám krásně. Já pak potřebuju sprchu, klasicky beru Míši vodu, pak se všichni díváme na Cimrmana a opakujem jejich hlášky. Usínám jako ten nejšťastnější člověk na světě.

Strašně ráda se tam probouzím. Když se proberu a až po několika sekundách mi dojde, kde vlastně jsem a tělem se mi rozlije ten příjemný pocit... Obvykle mne budí zvuky z kuchyně, jak babi chystá snídani, šustění papíru, když si děda čte ranní noviny a nebo nějaký jejich rozhovor, když se oba hrozně snaží šeptat. Snídani dostanu skoro do postele :). Ale ubráním se tomu a mnohem radši si sedám k nim do kuchyně. Aspoň vím, která slepice snesla kolik vajec, kdo ráno odjel do práce a kdo byl nakupovat v místním obchodě. Za chvilku už tam mám i Míšu s Toníkem a můžeme pokračovat v našich nekonečných debatách o ničem a ovšem a smát se sami sobě.

Po snídani se umyju a obleču a uvelebím se v obýváku v oblíbeném křesle. Děda vedle mě luští sudoku a já prolistuju noviny. Za chviolku už je ale jedenáct a my musíme vyrazit do Ostravy. teprve teď zjišťuju, že prší :D. Babi nás zaveze na zastávku, dá nám lístky na autobus a chce, ať se vrátíme brzo :). Chvilku stojíme s deštníkama a vyhlížíme autobus, pak úspěšně nastupujem, dozvím se drby na polovinu spolucestujících, zkritizujeme líbající se dvojici a vystupujem. Ostravar nacházíme téměř bez komplikací :D dostáváme růžové náramky a jsme v areálu.

nejdřív trochu bloudíme, pak ale nacházíme hlavní stage. Prší a prší a prší. Koupíme si donnuts a maxxi hot dogy a kofolu, sedáme si do scuha a obědváme. Máme skvělou náladu, trháme Toníkovu kartičku na bus a nakonec odcházíme na první koncert a necháváme tam po sobě hrozný bordel :).

Přestalo pršet!!!

Jdeme k hlavní stage, kde už se chystá Divokej Bill. Postává tam už pár lidí, ale ještě chytáme místo hned v první řadě. Paráda. Jsme nadšení, pozorujeme, jak se kluci ladí a těšíme se na začátek. S Míšou se během chvilku zamilujeme do Adama. Je nejvíc sexy, má úžasný hlas a božsky hraje na housle (víte, on by nám připadal skvělý, ikdyby tam dělal uklízečku :D) :D. A pak už začínají. Jsou skvělí, dokážou nás roztleskat, rozesmát, zpíváme s nimi, skáčeme... Prostě akce. Naše počáteční obavy, že nás tam bude pět a půl, byly zbytečné. Když se v polovině koncertu otočím, vidím davy lidí a nechápu, kdy a jak přišli, že o nich do teď nevíme :D. tak jsme se spoojeně prořvali a proskákali prvním koncertem. Alkohol jako přídavek nás potěšil a podpisy nakonec taky a moc :). Akorát nás naštvala slečna, co před nás nacpala pět tak max. sedmiletých děcek. Prý "Zdovolením, oni nevidí.." - a co jako? My jsme si tu první řadu vystáli, byli jsme tu první, měla taky přijít dřív. A řekněte mi, co mají takové malé děcka z koncertu. A fakt mě dorazilo "Tleskejte, nebo nebude párek v rohlíku." xD.

Po nich se už začíná připravovat slovenská ska kapela (tzv. skapela, jak si říkají :) ) POLEMIC. Opět zabíráme první řadu, tentokrát víc uprostřed. Začátek nebyl nic moc, ale pak se kluci rozjeli a byl to hukooot. Stále jsem vedle nějakých tak v ém věku a ty skvěle pařily, tak jsem se nechala strhnout a přidala se. Super zážitek. A jako přídavek jsme dostali Komplikovanou- jediná písnička, kterou od nich známe, tak jsme byli nejšťastnější. Od prvního do posledního slova jsem ji vykřičela Míši do ucha, protože tahle je prostě *naše*, doslova. Protože tahle slečna je moje "bázicky kubistická" a "senzitívne hyperaktivovaná". Protože prostě... ona ví*.

A taky máme podpisy :).

Ve ska stylu se pokračuje, protože na řadu přichází 100 zvířat. Všichni v černém. A mě naprosto vyděsilo, jak jsou staří! :D Čekala jsem něco jinčího :D. Ale koncert byl fajn, ikdyž podle mě asi nejslabší ze všech skupin. Na můj vkus byli moc "oplzlí" a rádoby vtipní a pražáčtí. fakt nepotřebuju, aby staří, tlustí a plešatí zpěváci chodili po pódiu s podprsenkou na hlavě :P. Ale zahráli nám Nikdy nic nebylo, takže nakonec naše spokojenost :). A při Kanálu jsem nejvíc myslela na NKS a pořád jsem měla před očima to období, kdy to neustále zpívala :).

Pak jsme s Tonckem měli hlad, tak jsme přemluvili Míšu, ať se jdem najíst. Ona totiž nechtěla pustit naši první řadu, aby měla i následující skupinu z první ruky :D. Toi toi sekce vytvořila jeden velký rybník, tak jsme našli nějaké čtyři záchodky úplně v jiné části areálu, které nebyly vytopené, a pak jsme se šli konečně najíst. Gyros byl vynikající :). A pak rychle na další kapelu, už tak jsme měli 5 minut skluz :D.

Další vystupující jsou Mňága a Žďorp. Bohužel jdem pozdě, takže se na naše bývalá místa nemáme šanci dostat, ale i tak se prodíráme tak do desáté řady, takže luxus. Na to, jaké tam bylo množství lidí... Ale Míša nám to myslím do teď neodpustila :D. Skupina je od nás, z Valmezu, jeden člen je dokonce taťkův spolužák nebo tak něco :D (prostě se znají z gymplu), takže k nim prostě máme jistý citový závazek. Během jejich koncertu je také publikum tvořeno nejstarší generací, která se zde během dne objevuje :). A byli skvělí, zase jsme pařili. Akorát Toník je nemusí, tak házel celou dobu znuděné obličeje :D. A nezapomněli na naší oblíbenou Nejlíp jim bylo. Co víc si přát :).

Po skončení nastává masivní odliv starší generace a my se opět dostáváme úplně dopředu. Začíná vrchol festivalu- Vypsaná fixa. Fixu moc neznáme, krom pár písniček, ale od začátku jsme nadšení. Řvem, skáčem, vychutnáváme si pohled na jejich show :). Kluci nemají chybu, včetně zdravení babičky :D. Trampolína a Antidepresivní rybička nás dostává do kolen a zpíváme, co jen můžem. A u Dezolátu zase nejvíc myslím na NKS, protože ta je její. Dokonalý zážitek, nejlepší ze všech. Jsme nadšení a tak rozjetí, že nakonec čekáme i na poslední kapelu. Doma jsem okamžitě stáhla (pirátka :) ) fixácké CD a už tři dny neposlouchám nic jiného. Žeru je :). A tohle slovo teď přesně vyjadřuje to, co cítím (smích :D). A nejlepší je Darling, mmm :). Ne, není! Lepší jsou Ruzyně! A nebo... já nevím! :D Ratata :P.

Oni jsou prostě úplně, uaa, dokonale dokonalí. Chcu na ně znova!

Poslední skupinou večera jsou Horkýže Slíže. Už jsme po celém dnu úplně hotoví, sotva stojíme :D. Ale nevzdáváme se našich skvělých míst vpředu. Slováci nezklamali a rozjeli to výborně. Zase se skvěle pařilo a ikdyž už jsme toho měli dost, tak Malou Žužu nebo Silný refrén jak hovado jsme si vychutnali se vším všudy. A nemůžu nezmínit jejich fenomenální Lesbiens and gay song, který znají všichni lidé z davu nazpamět slovo od slova. Krása :P.

My tři už přídavek vytleskáváme z posledních sil.

A je konec. Celý dav se pohnul a snaží se rozptýlit po areálu nebo už areál opustit. A my se držíme u sebe, hlavně ať se neztratíme a dostaneme se někam, kde to nebude hlava na hlavě. Já nejvíc stresuju, protože těm holkám vedle nás někdo ukradl věci z batohu, tak mačkám svoji tašku před sebou a snažím se kličkovat mezi lidmi. Konečně se dostáváme do většího prostoru a spousta lidí se ještě rozhodla vystát si poslední frontu na pivo.

My umíráme. Necítíme nohy, ruce, neslyšíme, ale pořád se smějem. Ve stánku kupujeme dědovi krygl s logem Ostravaru a pak už opouštíme areál.

Dvacet minut čekáme na parkovišti na odvoz. No, skoro bych řekla, že po fixe to bylo nejlepší z celého dne :D. Prostě my naladěni na stejné vlně. Řešíme všechny kapely, koukáme po lidech, sledujeme policajty, co stojí kousek od nás. Děláme si z nich srandu. Já samozřejmě nejvíc sebevědomí s občankou v peněžence :D. Uvažujem, že budeme předstírat opilost a budem se nejvíc smát, až nic nenadýcháme, protože jsme fakt neměli ani pivo. Prostě my :D.

"A oni řeknou Slečno, můžete nám dýchnout?"
-"A já na to Ne. Nechci."
"Tak nám ukažte občanku, slečno."
-"Neukážu, neukážu, neukážu!"
"Zabila jem Siriuse, zabila jsem Siriuse!"
:D :D :D

Pak jsme řešili rozdíl mezi městskou a státní policií a telefonní čísla.
"Na městskou je číslo 156."
-"Vůbec!"
"Jo, to mají všichni stejné."
-"My máme 112."
:D :D :D

A já jsem celou dobu hučela, že se ještě vrátím pro ty oříšky v cukru, ale nedovolili mi to (ikdyž mi to předtím slíbili, zrádci! :D) :D. Ale jako pochopte, oni v tom stánku měli všechno za 10Kč, taková šance! xD

A pak přijel odvoz a my jsme se rázem stali napůl mrtvými :D.

Babi z nás nemohla, když jsme dojeli. Okamžitě z nás dolovala zážitky a dokonce nám o půl dvanácté večer ohřívala oběd :D. Prostě naše babi k nezaplacení, takovou nemáte. Tak jsme všechno řešili ještě znova s ní a tak. Prostě nejlepší závěr nádherného EMOtivního dne. A pak jsem se šla osprchovat a když se vrátím do kuchyně, Toncek už mi utekl (ikdyž jsem mu důrazně řekla, ať na mě ještě počká :D) xD. Tak jsme ještě chvilku povídali s Míšou s babi, pak loučení s Mišulkoou a slib, že si náramky necháme až do další společné akce (už jsem si ho musela sundat, ale mám ho vystavený!) a do postele.

Ještě něco řešíme s babi- štípance od komárů a tekutý pudr :D- a já definitvně usínám.

Abych ráno vstávala v šest kvůli autobusu do Valmezu.

Definitivní konec.

Nemám slov, neumím vyjádřit dojmy z téhle naší akce. Prostě bezkonkurenční jako vždycky.

***Mám- vás- ráda!!!

Killinková

Omlouvám se za kvalitu fotek, ale je to jen mobil (ikdyž vymazlenýý :D) ;).