Tobě zřejmě ještě nedošlo, jak je to s tebou vážný...

... když jsem zrovna já tvůj anděl strážný :).

---

V posledních dnech jsem ospalejší víc než bývá obvyklé. Snažila jsem se přijít na to, proč tomu tak je, ale prostě nevím. Včera jsem celé odpoledne spala, po probuzení jsem vzala ven psiska, navečeřela jsem se a šla zase spát. Dohromady naspáno nějakých dvanáct hodin a stejně jsem dnes ráno nebyla schopna vstát a zaspala jsem o 45 minut. Tak kde to jako jsme? :D :D

Když spím málo, zaspím, když spím moc, zaspím. Takže otázkou je, proč vůbec vstávat. Škola je tak strašně malicherný důvod... :).

Jsem protivná, když se probudím. Jo, jsem protivná i jindy, ale když se probudím, tak zaručeně vždycky. Takže jsem včera vzala psiska a vypadla navečer ven, abych neměla blbý pocit z toho, že celý den prospím. Bylo to fajn. Měla jsem melancholickou náladu, přemýšlela jsem, neusmívala se. Stála jsem na louce a mžourala do sluníčka, bylo mi fajn a napadlo mě, co mi vlastně v životě chybí. Asi bych tam stála do teď, kdyby do mě čumákem nestrčil pes a nevzal mi z rukou létající talíř. Jakože když ho neházím, tak ať si ho nepřivlastňuju :D. Potvora moje :).

Jo, teď už bych zas byla schopna napsat milion věcí, které mi chybí, patřím mezi ty věčně nespokojené lidi :D. Ale stejně jsem šťastná, třeba proto, že jsem neseděla v tom zmizelém AirBuse. Z toho mám husí kůži, brr. Nikdy jsem letadlem neletěla, bohužel... A neříkám, že po tomhle už po letadle netoužím, vůbec ne, to by se člověk musel bát vyjít na ulici, vyjet na dálnici... Ale četla jsem o lidech, kteří v letadle sedět měli, ale nakonec neodletěli. Protože měli prošlý pas, nestihli odbavení... Maličkosti. Příjde mi směšné, jak málo stačí a... Nic. Konec. Nechci umřít. Nebojím se toho, co bude potom. Jsem věřící, takže to mám trošku jinak než lidé nevěřící, nechci říkat, že to mám jednodušší, ale... Asi ano. Ale nechci umřít, chci tady být. Chci jíst, spát, smát se, dívat se, poslouchat, líbat se. Ještě jsem si nic neužila. Tak :).

A teď trošku odlehčeně...

Tomu, kdo mi zprovozní sms gratis na mobilu, dám cokoliv. Cokoliv si bude přát. Udělám všechno. Fak všechno. Ale potřebuju ty smsky, nemůžu bez toho být :D. Až táta uvidí můj účet, nepochopí :D. Minulý měsíc nějakých 13Kč a teď? Ani radši nechci vědět kolik O:-). Potřebuju smsky zdarma, prostě jo, pomoc pomoooc :). Vodafone mě velice slušnými slovy poslal do háje, takže fakt pomoc na úrovni ("Seznam podporovaných telefonů...bla bla bla... nebo můžete použít k odesílání sms wapovou stránku vodafone live... bla bla bla..." už jen na konci chybělo napsat, ať jdu do háje :D.)

Jáá potřebuju tu svou vymazlenou aplikaci!

Když jsem šla ze školy, zastavil mě divný člověk. Viděla jsem jen, jak se na mě divá a hýbe rty, takže jsem pochopila, že bych si měla sundat sluchátka a zeptat se, co potřebuje (zrovna mi tam řvalo něco, co se do mého mobilu asi dostalo omylem :D začalo to hrát, chvilku docela zajímavé, pak přišel řev, lekla jsem se, hučelo mi z toho v hlavě a ne, stále nechápu metalisty... tohle není hudba do sluchátek, netvrďte mi opak! :D ). Udělala jsem to a pak to přišlo. Uslyšela jsem slovenštinu a málem jsem šla do kolen, to je ták krásně romantický jazyk! Mmm :) :D. A prý "Mužem sa vás opýtat..." (omlouvám se, slovensky fakt bohužel neumím, takže je to mů přepis podle toho, jak si to pamatuju :D). No řekla jsem, že určitě a pak to začalo být zvláštní. Uvědomila jsem si, že se přibližuje víc, než by mi bylo příjemné. Přestala jsem poslouchat. Byl pořád blíža blíž, měla jsem pocit, že se na mě lepí, byl odporný a slizký. A navzdory tomu, že jsem člověk absolutně bez fantazie, v téhle chvíli mi začala pracovat docela živě a já už viděla, jak mě ten člověk znásilňuje za rohem nebo -v horším případě- jak mi chce ukrást můj mobil :D. Začala jsem rychle uvažovat, jak co nejbezpečněji odejít pryč. Pak už jsem jen slyšela "Viete mi pomoct?"... Odsekla jsem, že nejsem odsud, ikdyž absolutně nevím, na co se ptal, obešla jsem ho a modlila se, ať mě nepronásleduje, abych nemusela utíkat. Ale šel jinudy. Fuj. Nasadila jem si znovu sluchátka, ze kterých mě James Blunt uklidňoval, že jsem beautiful, takže pohoda :). Ale jako chápete, zážitek xD.

Můj bratr se někdy umí chovat jako naprostý idiot. Jako třeba dneska. To jsou chvíle, kdy se na něj nemůžu ani podívat, natož s ním promluvit. Nechápu, jak někdo tak arogantní, sobecký, nesnesitelný a egoistický může chodit po světě. A navíc být mým bratrem. Už několik let čekám na okamžik, kdy se nad sebou zamyslí a dojde mu to. Zatím marně. Jsem docela trpělivá... xD.

Zítra a pozítří jsem u voleb. Ooo, budu se cítit velmi důležitě, nebudě mě to bavit, ale budu myslet na ty peníze, které za to budu mít. Tak. Nechce se mi tam, ale tak... Na druhou stranu jsem docela zvědavá, třeba to bude zajímavé.

Co si mám oblíknout? Doufám, že nemusím jít ve svatebních šatech, nebo tak něco xD.

Mám hlad, takže tak :). Směj te se, dětii :).

Killi