You can dance, you can jive...

... having the time of your life*

Pfff. Nemám sílu vás ani nějak originálně oslovit.

Dneska jsem vážně chtěla napsat o plese a ukázat vám ty fotky. Taky jsem chtěla zveřejnit jednu mou poslední básničku a napsat o včerejší technické hodině autoškoly. Ale nezbyl čas.

Teď se chystám zapadnout do postele, protože už doopravdicky usínám. Vstávala jsem ráno po páté hodině ranní, protože jsem od šesti měla jízdy. (Dneska mi to ani jednou nechcíplo, a to jsem jezdila celou hodinu a půl po městě, jupijupijej.)

Tak dobrou noc přeju.

Killi*

P.S.: Nějak jsem se dostala do svého smutného kruhu, ze kterýho nechci ven. A to je asi můj problém. Nejde o to, že bych nemohla. Já tuhle situaci nechci řešit. Radši brečím po nocích (a v posledních dnech už klidně i ve dne) a mám pocit, že se topím. A hlavní roli hrajou ty nezastavitelně se blížíčí narozeniny.

Kolik to dá práce, vypadat přes den šťastně, vesele, bezstarostně a silně...

Měla bych dostat přes hubu.

Díky za to, že vedle sebe mám tu nejlepší přítelkyni pod sluncem. Vždyť čím bych já bez ní byla?*