Úplně na popel*

Tak nám sněží. Jak báječné. A jakou radost bych z toho mohla mít, kdyby zítra nezačínala *****. Klidně vám budu tvrdit, že se těším. Těším se na to, jak minimálně 2 následující měsíce budu do školy chodit na poslední chvíli a mokrá a zmrzlá. Jak budu celý den koukat z okna, jak tam sněží. Jak budu ze školy chodit mokrá a zmrzlá. Jak přesun odněkud někam bude trvat o 15 minut dýl než jindy. Klidně. Já si totiž umím vymýšlet.

---

Kdyby tak zítra začínaly vánoční prázdniny. Těšila bych se na dlouhé vyspávání, na romantické sněžení, na blbnutí venku, na rozmrzání u horkého čaje (jablko-skořice)... Ale to ne. Sněžit prostě musí až na konci prázdnin.

Je až neuvěřitelné, jak ***** ovlivňuje celý náš momentální život. Neuvěřitelně nehezké.

Vůbec jsem o ***** nechtěla psát. Jenže... mě se tam tak moc nechce. Do pololetí nevydržím. Bude to masakr, horší jak v ten v Texasu motorovou pilou. A všichni profesoři budou mít vražedné sklony. Víc než obvykle. A bude mě to štvát, unavovat, budu se muset učit, budu mít málo času... Já tam nechci!

Dobře. Měla bych tu přestat fňukat a jít si ještě naposled přečíst tu biolu. Jen tak se ještě jednou ujistit, že to nechápu, že je to divné, že jsem si ten seminář neměla dávat, že tu písemku nenapíšu, že bych měla být nemocná a podobně.

Mám takovou zoufale ironickou náladu, jak milé. Jeden den volna... Jeden jediný den! Prosím! Jen jeden den navíc! A slibuju, že budu hodná, že se naučim rozvrh nazpamět, že se naučim rozmístění tříd, že se budu přezouvat i když půjdu jen do obchůdku, že si nebudu odhlašovat všechny obědy, že nebudu hnusná na prváky, že si nebudu zapomínat čítanku ve skříňce, že nebudu vulgární na školní kopírku, že se nebudu smát řediteli, až ho potkám na chodbě, že nebudu lozit chemikáři do kabinetu bez zaklepání (když my tu písemku fakt nutně potřebovali odložit) víckrát než 2x v týdnu, že nebudu usínat v labinách, že nebudu ničit chemické nádobí, že nebudu házet po Páji křídy, že nebudu házet papírky na zem, že si nebudu stěžovat na to, že školník neumí zatopit, že nebudu bouchat do automatu, až nebude chtít moje drobné, že se nebudu ani trošku smát, až bude fyzikář diktovat zápis, že nebudu Kačce čmárat do sešitů, že budu Terce půjčovat veškeré mé psací potřeby bez řečí, že si už nebudu stěžovat, když na celé škole nebude mýdlo, že v tělocviku nebudu všechny přemlouvat, ať nemusim hrát volejbal a můžu dělat maskota (spokojím se s čárovým rozhodčím.... už mi to jde! :D ), že budu do schodů chodit bez nadávek a že si nebudu sedat doprostřed, když nebudu moct, že nebudu chodit vždycky do opačného směru, než jde dav chodbou, že si nebudu představovat, jak škrtím francouzštinářku, že už se fakt nechám vyzkoušet ze ZSV, že si sobí rohy vezmu až zas za rok, že budu doopravdy třídit odpad a nebudu všechno házet do smíšeného, že budu lisovat pet lahve, že se na obědy nebudu dívat s odporem... Slibuju. Na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí, na játra křečka, na plíce slona, na nos tygra, na nohy koně. Na oči buchanky obecné. Jen ať tam nemusím už zítra.

Přeháním? Nepřeháním! Přeháním? Nepřeháním! Přeháním? Trošičku jsem si zapřeháněla... xDDD.

Jo. Těším se na holky. Jenže tím to končí.

Dobře, dobře, dobře. Přestanu s tím. Stejně vás to nikoho netankuje a do školy se nechce nikomu. Já vim.

Tak hodně štěstí zítra. A vytrvejme. Lepší zůstanou :D.

Zítra bude ve škole zima. Nejen, že školník začne topit až zítra 12:20 (čili jakmile nám skončí vyučování), ale venku dost mrzne.

Takže co z toho vyplývá? Miřku?:D Počítám s tím, že si zítra do školy vezeš stopadesátdevět mikin jako vždycky. Zamlouvám si deset z nich. A hlavně tu hoperskou, co jsem měla minule :D. A jestli ti nepojede autobus, pošleš mi ji express :D. Ale ten autobus ti pojede. Nerada totiž lidem závidim... xD.

Je fakt báječné, že máme v pondělí jen pět hodin. Konečně jsem našla ten chybějící pozitivní bod zítřejšího programu xD. Kdybychom nepsali z těch seminářů, mohla bych se pokusit i o úsměv. Bohužel.

Děcka... já tu biolu fakt neumim :/.

Mír studentům!

Killi*