Divný.

Je to děsně zvláštní.
Třeba ty podezíravé pohledy, když jsem řekla, že jsem luxovala. Dvakrát. Nebo že jsem byla ráno nakoupit, aby doma měli čerstvé pečivo, až z těch hor dojedou. Ale to, že jsem nezalila tu kytku, to si všimli hned. A to tichý a nevyslovený vyčítání, že jsem s nima nejela. Neustálé opakování, jakou jsem udělala chybu, že jsem zůstala doma. Jo. Teď si fakt připadám jak rodinný sabotér.

A já se pořád tak strašně snažím být dokonalá dcera. Tolik jsem chtěla ukázat, že už jsem velká holka a že na mě můžou být pyšní. Že se na mě můžou spolehnout.

Jenže asi dělám vždycky opak toho, co se ode mě čeká.

Že jsem do těch Jizerek nejela s nima. Nemusela bych se teď užírat provinilým pocitem. Ale já se fakt snažila, tolik jsem stála o to udělat vám radost. Dokázat, že těch 17 let se mnou nebylo jen ztrátou času. Že jsem velká a zodpovědná. Záleží mi na tom, abyste ze mě měli radost... Protože vás mám ráda. Protože jste ti nejlepší rodiče, jaké bych si mohla přát.

Omlouvám se. Potřebuju si postěžovat a není komu...

Sss,au. Spálila jsem se o lžičku. A stejně ji z toho hrnku s čajem zas nevyndám. Nepoučitelná.

Dobrou noc. Killi.