A na závěr

Tak čtu ve zprávách, že v pátek ráno příjde extrémní mráz.

... nejdu do školy. Nevylezu z postele. Sbohem, písemko z dějepisu!

A ještě jsem se rozhodla, že si vezmu normální pyžamo a přestanu spát v tom sexistickým tílku :D. Protože mě bolí v krku z toho, že je mi pak ráno zima. Ale uznávám, že to není tak originální, jako kdybych byla nemocná kvůli tomu, že chodím v rozepnutých botách.

Článek s jedním smajlíkem! Revoluce.

"Sny, který dávají křídla, všechno zdá se býti snadný, některý kytky zvadly, jiný jsou zelený."

Má štěstí definici? Už se nesměju. Škoda.

Proč já jsem já? Někdy bych chtěla být někdo jiný. Někdy?!
Nejsem zas tak složitá a nepochopitelná. Jen nechci, aby mě někdo chápal, aby mi někdo rozuměl. Nechci. A když beran nechce...

Ležet v noci uprostřed fotbalovýho hřiště a smát se hvězdám?

Vzdušné zámky? Nemaluju. Vím, že to neumím.

Killi, ta druhá.

Dodatek: Vyjímečně bez narážek na kohokoliv. Mé vlastní myšlenky, tykající se jen mě. Úsměv.