Ve svém paralelním světě toužím po odvetě*

Štědrý večer byl hezký. I když vydržet s babi bylo těžší než jindy... A domnívám se, že to nebylo jen mou podrážděnou náladou, kterou v posledních dnech mám. Prostě babička.

---

Byly to několikáté Vánoce, při kterých jsme k nám pozvali babi s dědou. Ať nemusí být doma sami. Nemůžu se dopočítat, kolikáté už, ale mám pocit, že šesté minimálně.
A za tu dobu má babi připravenou sérii otázek a poznámek, kterými nás obdarovává během těch několika málo hodin. V přesném pořadí:

• Jé, vy máte letos umělý/ živý stromeček! Ale já si stejně myslím, že umělý/živý je lepší. (Mění se podle toho, jaký stromek zrovna v tom roce máme. Vždycky je lepší ten, který nemáme. Samozřejmě xD.)
  
  
• Letos to budeme mít i zdokumentované? To máš nový foťák? (Letos jsem sice ten nový foťák vážně měla, ale fotíme každý rok a podle babi máme nový foťák každý rok xD.)
  
  
• Vy nejíte rybí polévku? To my si dáme, že, dědo? Dědovi dej hodně, on má polívky rád. (Za ty roky jsme si s bratrem vydupali, že tu polívku jíst nemusíme.)
  
  
• A co se u Vás jedlo? Aha, ta sladká omáčka? Hmm. Ne, já nechci. Ale jak se to dělá, řekni mi recept. To je ze štvestek, ne? (U mamky doma se jedla místo polívky taková sladká omáčka. Babi to každý rok neuvěřitelně překvapí. My s bratrem to taky nemusíme xD.)
  
  
• Tos dělal ty, toho kapra? A řekni mi recept. (Tátův kapr, každý rok stejný, recept za ty roky umím zpaměti. Dík, babi. Jednou se mi to bude určitě hodit.)
  
  
• A koření? Jaké koření tam dáváš? (Sůl a koření na ryby. Příští rok to tátovi napíšu na čelo.)
• No já jsem viděla takový pořad s rybářem, a ten říkal, že ryby... (Nevím, kdy babi ten pořad viděla. Ale o tom, co rybář řekl, se nesmí zapomenout zmínit. K-a-ž-d-ý rok.)
  
  
• To je výborné, to víno, k těm rybám, že? (Ano, ano, ano. I to víno je každý rok stejně dobré.)
  
  
• Tak pojďme zpívat koledy. Klárko, zpívej soprán, já zpívám druhý hlas. (Tak u té poznámky, ať zpívám soprán, pěním každý rok. Já zpívám, jak umím. A letos jsem si vydupala rolničky, hned po tom, co jsem demonstrativně mlčela u Tiché noci. Neumím slova a nevyzpívám to, babi sice taky neumí slova, ale je to přece její nejoblíbenější koleda. Místo slov dělala japapapa, nana, lalala. To samé mi dělala u *mých* rolniček, ale tam jsem jí přehlušila xD.)
  
  
• A Co to znamená, co to nového? To neumíte? (Bez komentáře. Ani letos to neumíme.)
  
  
• A už jste chutnali to moje cukroví? Nenoste to vaše, však toho mojeho je dost... (Co na tom, že mám radši to naše cukroví... Babi!!! :D )
  
  
• Nerozdávejte ty dárky tak rychle. To je pro mě? Takový velký dar?
  
  
• Teda, taková krásná knížka, ta musela být drahá, že nám to kupujete, takové drahé dárky, vždyť my už jsme staří... Ukaž, cos to dostal, dědo?
  
  
• Tak my jsme přišli s prázdnou a odcházíme s tolika dárkama. Příští rok musíme slavit u nás, ať to nemusíme tahat. (Jen to ne! xD)

Každý rok naprosto a doslova stejné. Auu! :D

Ale jinak to byl klidný Večer =). A největším dárkem byla vodárna, to se Ježíškovi vážně povedlo. Dostala jméno Agáta. Agátice vodnice =D. Je krásná, slečna naše. Dokonalý dárek. S bratrem jsme to opravdu ocenili xD.

A nejkrásnější stejně bylo, jak odpoledne začalo sněžit. Uuu, nemám slov. Miluju sníh. A ten pocit, že rozbalujete dárky, kouknete z okna a tam sněží. Opravdové Vánoce.

A jinak mám houpačkovou náladu, chvilku se směju a za pár minut bulím. Zajímalo by mě, kdy z toho vyrostu. Kdybych aspoň měla nějaký opravdový důvod k slzám. Ty bezdůvodné jsou ale právě ty nejsmutnější. Mrzí mě to. A protože nechci být ta, co kazí Vánoční atmosféru, tak je to takový ten můj tajný pláč.

Ale právě teď je mi fajn. Dali jsme si s bráchou Agátku, pustili si si v mámině novém megavelkém audiosystému naše písničky, natáhli jsme se v obýváku na zem a bylo nám hezky. Dokonce jsem mu i odpustila, že mi nenechal špagety xD.

"Veškerý slasti pozemský skryl ďábel v zemi španělský..."

Zítra jedeme do Šenova, tak konečně zas uvidím ty zlatíčka... Nemůžu se dočkat. A na babi a dědu, achjo, chtěla bych je vídat častěji a chtěla bych je mít všechny blíž. Hlavně v těch chvílích, kdy je mi strašně smutno a připadám si tak sama...

A přece jen jsem se dneska doopravdy smála. To když v smsce stálo:
Neberte psy, bo Kesina ma kramy. Ale pred babi musime rikat, ze se hara.

Měla jsme dost. Vzpomínky, ty nejveselejší :D :D :D.

A byla jsem se projít s psiskama, to mi bylo taky krásně. I když některými místy teď nějakou dobu nechci chodit... Mají radost ze sněhu asi takovou jako já. Jsem ráda, že je mám. K nezaplacení.

A mám špinavý kabát. Kvůli nějaké mokré lavičce... :D. Nevadí, co už. Byla jsem v tu chvíli možná šťastná a je mi fuk, že třeba jediná na světě =). Pozitivní pohled na věc.

Sice tenhle článek možná nebyl tak úplně skrz na skrz pozitivní, jak by asi 25. prosince měl být, ale potřebovala jsem psát. Právě teď mám opravdu pohodovu náladu, tak třeba se chvilku zdrží, aspoň pár dnů :D.

Už od rána mi zase display mobilu normálně svítí, jupijeeej. Včera totiž celý den nesvítil skoro vůbec. A to se pak po tmě blbě píšou smsky, opravdu :D.

Užívejte Vánoc, děti! =D

Killi

Děkuju NKS že mě nechává mluvit a že mě poslouchá. Děkuju, že jsi. Vím, že víš. <33