Momentka
Nepíšu, já vím. Asi nemám čas =).
-z deviantart.com-
Ale doopravdy. Celé prázdniny pryč, návrat ve středu, ve čtvrtek rychle do školy a v pátek zájezd se školou do Polska (Osvětim+ Krakow). Tak abyste měli přehled, co tady vyvádím x).
Mám přestavěný pokoj a jsem spokojená. Ještě to chce nějaké vychytávky, ale jinak... supr. A mnohem útulnější, už to celkově chtělo změnu a změnám k lepšímu se nebráním, kdo by se taky bránil, že jo.
Začala jsem se v náramcích vyžívat ještě více než před tím a moje barvami hýřící ozdoby na zápěstích mi dodávají spoustu pozitivní energie. Ano, je jich hodně, ale nevzdám se ani jednoho xD.
Když jsem se byla projít s psiskama, dostala jsem zvláštní chuť běžet pryč. Neměla jsem tušení kam, chtěla jsem jen tak běžet, nic nevnímat, utíkat PRYČ. V mém případě je to opravdu prazvláštní, protože kdo mne zná, tak ví, jaký mám vztah k jakémukoliv pohybu xD. Aneb zapřísáhlý vyznavač hesla: "Proč mám běžet, když mě nikdo nehoní?"
Ale celou dobu jsem stejně věděla, proč a kam chci utéct, ale odmítala jsem si to znova připustit a znova do toho spadnout. Chtěla jsem do Lulče.
Ale celou dobu jsem stejně věděla, proč a kam chci utéct, ale odmítala jsem si to znova připustit a znova do toho spadnout. Chtěla jsem do Lulče.
Úžasné místo, dění mých podzimních prázdnin, které byly nejkrásnějšími podzimkami v mém životě a každičký okamžik si stále přehrávám, znovu a znovu to všechno mám před očima a za každou cenu bych to všechno v-r-á-t-i-l-a. Hned. Včera bylo pozdě.
A v tomhle mne nikdo nemůže pochopit, jen těch pár úžasných lidí, jen my, Cizkrajováci.
A vůbec se nestydím za to, že jsem plakala ten večer, kdy jsme se vrátili, při čtení vzkazů, které jsme si navzájem psali na papíry. Vím, že jsem nebyla sama, holky na tom byly stejně, jak mi sdělily v smskách.
Never forget.
Naše hlášky, jak je pořád opakujeme dokola a dokola a všem*vysedávání v našich křeslech*debatování o ničem a o všem*víš jak se hladí kóň a prase*to Libor* ssssyčáci*dobřé, dobřé, jak chceš*povime si zítra*Maruško, jak nás máš ráda, jako sůl*já tě zabiju, ty svině*zavřete ty vrata,ať Monika neuteče*dejte mi napít, nebo se dotknu země*jáá ti prstýnek dám*revolucee*barevná vodní bitka*kdo zlomil naši jedinou tužku na dvě poloviny*záchvaty smíchu, když už nemůžete ani dýchat*parta dokonalých usměvavých lidí*usínání u večerní modlitby*my jsme poslední, my si hrajem na Pepuu*ty hulíš trávu*navlíkání do vest a protivná píšťalka*Omnia mea mecum porto* Banik!*Maňas, ty jsi ještě tupější než tenhle dubovej stůl*tak to je hustý*trpaslík v paneláku (dodnes nechápu xD)*úchyle*ocet v termosce*budíček o půl osmé posunutý na pět*ze všech stran blikající blesk (Víťo? :D)*všudypřítomný smích*Krteček vs. Bob a bobek*zmrzlina zadarmo a scifi s teleportama*Pepa se bojí práááce*sbírání ořechů*noční veslování v lomu*deset tyčinek se za minutu nedá sníst*dokud nesníte polívku, nebudu tousty*kdo neskáče není Čech* MÍRDUCHÁ*předpotopní obchod v Lulči- poslední 4 suché rohlíky*
A v tomhle mne nikdo nemůže pochopit, jen těch pár úžasných lidí, jen my, Cizkrajováci.
A vůbec se nestydím za to, že jsem plakala ten večer, kdy jsme se vrátili, při čtení vzkazů, které jsme si navzájem psali na papíry. Vím, že jsem nebyla sama, holky na tom byly stejně, jak mi sdělily v smskách.
Never forget.
Naše hlášky, jak je pořád opakujeme dokola a dokola a všem*vysedávání v našich křeslech*debatování o ničem a o všem*víš jak se hladí kóň a prase*to Libor* ssssyčáci*dobřé, dobřé, jak chceš*povime si zítra*Maruško, jak nás máš ráda, jako sůl*já tě zabiju, ty svině*zavřete ty vrata,ať Monika neuteče*dejte mi napít, nebo se dotknu země*jáá ti prstýnek dám*revolucee*barevná vodní bitka*kdo zlomil naši jedinou tužku na dvě poloviny*záchvaty smíchu, když už nemůžete ani dýchat*parta dokonalých usměvavých lidí*usínání u večerní modlitby*my jsme poslední, my si hrajem na Pepuu*ty hulíš trávu*navlíkání do vest a protivná píšťalka*Omnia mea mecum porto* Banik!*Maňas, ty jsi ještě tupější než tenhle dubovej stůl*tak to je hustý*trpaslík v paneláku (dodnes nechápu xD)*úchyle*ocet v termosce*budíček o půl osmé posunutý na pět*ze všech stran blikající blesk (Víťo? :D)*všudypřítomný smích*Krteček vs. Bob a bobek*zmrzlina zadarmo a scifi s teleportama*Pepa se bojí práááce*sbírání ořechů*noční veslování v lomu*deset tyčinek se za minutu nedá sníst*dokud nesníte polívku, nebudu tousty*kdo neskáče není Čech* MÍRDUCHÁ*předpotopní obchod v Lulči- poslední 4 suché rohlíky*
Na to se nedá zapomenout a bez nějaké poLulčovské akce nevydžím. Děkuju vám všem, pokud se tu někdo z vás dostal. Však vy víte*.
Přemýšlím, co s večerem, který nakonec zůstal volný (bohužel). Asi už nemám ani náladu někam jít, někoho vytáhout ven. Vidím to na večer s knížkou, ale proč ne, Lolita je dobré čtení na prázdný sobotní večer. Ale ze všeho nejdřív si dám horké kakao <3.
Good night, Killi*
Komentáře
Okomentovat