První prázdninový víkend, Šenov, 27. - 30. 6. 2008
Dokonalý start prázdnin. Lepší snad být ani nemohl. Sešli jsme se tam jako úžasná pubertální parta v sestavě já, NKSka, Míša, Mery a Toník. Huhaha.
Řidič autobusu nás chtěl asi zabít, protože jel šílenou rychlostí... A my jsme ho musely hrozně deptat našima poznámkama. Divím se, že nás nevysadil :D.
Cestu nám s NKSkou znepříjemnila parta divných lidí. Něco na způsob bezdomovců a lidí z ústavu pro choromyslné. My jsme v polovině cesty nadšeně obsadily prostorná sedadla úplně vzadu a oni si, jakmile přistoupili, samozřejmě posedali kolem nás. Byla jsem z toho tak rozhozená (jakjsem se pořád snažila zadržovat dech, protože nevoněli...), že jsem málem zapomněla na zastávku, kde máme vystoupit. Kdybych si nevšimla mávající babičky, jedem až do Havířova.
"Ty vole, vystupujem!" xD
Noci+ téměř všechen volný čas jsme trávili c chatě, která se nachází asi 100 metrů (bude to tak sto metrů, ne? xD ) pod babiččiným domem, přesněji mezi babiččinou zahradou a lesem.
Během příjemných podvečerů jsme zůstávali pod terasou, chodili jsme na hrášek a na jahody a na maliny (uaa, miluju maliny!), tlachali jmse o ničem a o všem, smáli jsme se, Toník předváděl neuvěřitelné věci s kopačákem (Baník na něho čeká :D ). Při jeho hlášce (která se ozývala každých 30 sekund) "Nebudeš chápat!" jsme si kryli hlavu a skákali pod stůl, protože během nanosekundy se na nás řítil kopačák rychlostí světla vystřelený nůžkama, novým trikem, hlavičkou a tak podobně xD.
V životě jsem ještě nikdy nestihla běhěm jediného prodlouženého víkend uspořádat tolik polštářových bitek, udělat takový bugr v chatě, sníst tolik jídla... Babiččina nejčastější věta "Nemáte hlad?" doplněna výčtem jídla, které má nachystáno, nás provázela na každém kroku :D. Babi je neskutečný workoholik s utkvělou představou, že musíme pořád něco jíst. A je to taky úžasná kuchařka, takže jsme taky pořád něco jedli. Člověk měl v jednu chvíli pocit, že už do sebe nedostane ani kousek toho výborného jahodového štrůdlu, ale za 10 minut do sebe cpal taštičky s masem a sýrem, jahodovou dřeň a zapíjel to dokonale sladkým malinovým čajem babiččiny výroby.
V chatě jsme pak do nekonečna hráli karetní hru BANG (nic dokonalejšího neznám a chci to domů :D), koukali na filmy, chladili pití v rybníku (co na tom, že to potom tak páchlo tím provazem, že se z toho nikdo už nenapil :D ), cpali se brambůrkama a tyčkama ("My už nemáme tyčky?" -"No, ještě tu jsou jedny, velké, navlhlé a asi dost staré." --"Nevadí, sežerem je taky."), báli se jít v noci na záchod a strašili se sousedama ("On ten Ruda jednou honil svojeho syna se sekerou po zahradě..." -"Jedna, dvě, Ruda jde, Ruda si jde pro tebe!"), pouštěli si písničky na mobilu a následně si je posílali...
A matlali jsme po sobě bílý jogurt. Už nevím, kdo to vymyslel (:D :D :D ), ale každopádně to stálo za to. Dvojice si sedla naproti sobě, zavázala si oči a do ruky dostala bílý jogurt a lžičku. A pak se na střídačku snažila nakrmit. Matlali jsme si to po obličeji, po krku, dusili jsme se jogurtem a smíchy... Dokonce máme i video! Ale to se na světlo internetu nikdy nesmí dostat xD.
Dalším výborným nápadem byla žranice na čas. Každý dostal příděl tyčinek, které si po odstartování musel dopravit do pusy bez použití rukou, rychle je sníst a nakonec zapískat. Kdo zapískal první, vyhrál. Samozřejmě to pokaždé skončilo tak, že jsme se všichni mrtví smíchy snažili zapískat :D.
V neděli jsme odpoledne vyrazili do místního centra zábavy- na hřiště xD. Konal se nějaký den rodin, nebo tak nějak... Bylo tam jídlo, pití, klobásky, skákací hrad a trampolína a spoustu trávy a pohoda, houpačky, eko záchodky a cizí lidi a hrály tam písničky z pohádky Princové jsou na draha (tak jmse si s Miškou krásně zazpívaly na kolotoči :D ).
V pondělí ráno jsme autobusem s NKS odjížděly zpátky domů vybaveny svačinou a pitím od babi. Nevěřili byste tomu, ale v tom autobuse jela opět ta parta divných lidí. Měly jsme dost xD. Ale tentokát jsme si sedli z jejich dosahu. Když jsme téměř usínaly (autobus jel brzo ráno), spadly nám batohy a vysypal se nám Filda, což způsobilo hroznou ránu :D. Pak už jsme sice neusly, ale aspoň jsme posnídaly přichystanou svačinu a poklidně (v uvozovkách :D) dojely domů.
Cestu nám s NKSkou znepříjemnila parta divných lidí. Něco na způsob bezdomovců a lidí z ústavu pro choromyslné. My jsme v polovině cesty nadšeně obsadily prostorná sedadla úplně vzadu a oni si, jakmile přistoupili, samozřejmě posedali kolem nás. Byla jsem z toho tak rozhozená (jakjsem se pořád snažila zadržovat dech, protože nevoněli...), že jsem málem zapomněla na zastávku, kde máme vystoupit. Kdybych si nevšimla mávající babičky, jedem až do Havířova.
"Ty vole, vystupujem!" xD
Noci+ téměř všechen volný čas jsme trávili c chatě, která se nachází asi 100 metrů (bude to tak sto metrů, ne? xD ) pod babiččiným domem, přesněji mezi babiččinou zahradou a lesem.
Během příjemných podvečerů jsme zůstávali pod terasou, chodili jsme na hrášek a na jahody a na maliny (uaa, miluju maliny!), tlachali jmse o ničem a o všem, smáli jsme se, Toník předváděl neuvěřitelné věci s kopačákem (Baník na něho čeká :D ). Při jeho hlášce (která se ozývala každých 30 sekund) "Nebudeš chápat!" jsme si kryli hlavu a skákali pod stůl, protože během nanosekundy se na nás řítil kopačák rychlostí světla vystřelený nůžkama, novým trikem, hlavičkou a tak podobně xD.
V životě jsem ještě nikdy nestihla běhěm jediného prodlouženého víkend uspořádat tolik polštářových bitek, udělat takový bugr v chatě, sníst tolik jídla... Babiččina nejčastější věta "Nemáte hlad?" doplněna výčtem jídla, které má nachystáno, nás provázela na každém kroku :D. Babi je neskutečný workoholik s utkvělou představou, že musíme pořád něco jíst. A je to taky úžasná kuchařka, takže jsme taky pořád něco jedli. Člověk měl v jednu chvíli pocit, že už do sebe nedostane ani kousek toho výborného jahodového štrůdlu, ale za 10 minut do sebe cpal taštičky s masem a sýrem, jahodovou dřeň a zapíjel to dokonale sladkým malinovým čajem babiččiny výroby.
V chatě jsme pak do nekonečna hráli karetní hru BANG (nic dokonalejšího neznám a chci to domů :D), koukali na filmy, chladili pití v rybníku (co na tom, že to potom tak páchlo tím provazem, že se z toho nikdo už nenapil :D ), cpali se brambůrkama a tyčkama ("My už nemáme tyčky?" -"No, ještě tu jsou jedny, velké, navlhlé a asi dost staré." --"Nevadí, sežerem je taky."), báli se jít v noci na záchod a strašili se sousedama ("On ten Ruda jednou honil svojeho syna se sekerou po zahradě..." -"Jedna, dvě, Ruda jde, Ruda si jde pro tebe!"), pouštěli si písničky na mobilu a následně si je posílali...
A matlali jsme po sobě bílý jogurt. Už nevím, kdo to vymyslel (:D :D :D ), ale každopádně to stálo za to. Dvojice si sedla naproti sobě, zavázala si oči a do ruky dostala bílý jogurt a lžičku. A pak se na střídačku snažila nakrmit. Matlali jsme si to po obličeji, po krku, dusili jsme se jogurtem a smíchy... Dokonce máme i video! Ale to se na světlo internetu nikdy nesmí dostat xD.
Dalším výborným nápadem byla žranice na čas. Každý dostal příděl tyčinek, které si po odstartování musel dopravit do pusy bez použití rukou, rychle je sníst a nakonec zapískat. Kdo zapískal první, vyhrál. Samozřejmě to pokaždé skončilo tak, že jsme se všichni mrtví smíchy snažili zapískat :D.
V neděli jsme odpoledne vyrazili do místního centra zábavy- na hřiště xD. Konal se nějaký den rodin, nebo tak nějak... Bylo tam jídlo, pití, klobásky, skákací hrad a trampolína a spoustu trávy a pohoda, houpačky, eko záchodky a cizí lidi a hrály tam písničky z pohádky Princové jsou na draha (tak jmse si s Miškou krásně zazpívaly na kolotoči :D ).
V pondělí ráno jsme autobusem s NKS odjížděly zpátky domů vybaveny svačinou a pitím od babi. Nevěřili byste tomu, ale v tom autobuse jela opět ta parta divných lidí. Měly jsme dost xD. Ale tentokát jsme si sedli z jejich dosahu. Když jsme téměř usínaly (autobus jel brzo ráno), spadly nám batohy a vysypal se nám Filda, což způsobilo hroznou ránu :D. Pak už jsme sice neusly, ale aspoň jsme posnídaly přichystanou svačinu a poklidně (v uvozovkách :D) dojely domů.
Tolik báječných vzpomínek, lidí, míst... Dokonalost.
*FOTKY V DALŠÍM ČLÁNKU*
Killi
Komentáře
Okomentovat