Prázdninová Slečna je pryč.

Mám pocit, že letos bude má transformace na Slečnu školní dlouhá a těžká. Snad kolem Vánoc bych už mohla být "all right" xD.

---

Ano, zlehčuju to. Jako vždycky všechno, když se snažím schovat... Co vlastně? Smutek?

Byly to nejdokonalejší prázdniny v mém životě. Vzpomínky, co mi nikdo nevezme, ale je jich tak moc, že mám strach, abych některou z nich nevědomky neztratila. Mám chuť to někam hluboko vyrýt a každý den si to připomínat. Připomínat si ty pocity, nálady a úsměvy... Aby nikdy neubraly na intenzitě. A to je, tak trochu, nemožné.
Jsem pevně rozhodnutá se dnešní noc neutopit v slzách. Jako obvykle, když odchází něco krásného.

"Nebuď smutná proto, že to skončilo, ale buď šťastná, že se to vůbec stalo!"

Tak tomu momentálně ze všech sil věřím. A proto se na konci letošních prázdnin připouští jen slzy štěstí. Vždyť já šťastná jsem, já mám taky na štěstí nárok. (Prosím, ať mi to štěstí vydrží alespoň dalších 10 měsíců!)

Vážně a nevážně.

Není moc těžké předstírat, že se těším do školy. Na každodenní cestu s NKS (konečně na stejné škole, juchuuu), na ty moje holky,na schody, na prázdný automat, na jídelnu- volbu obědů- schovávání stravenek- vyměňování jídel- znechucené obličeje,na obchůdek "odnaproti", na hledání třídy, na změny v rozvrhu,na přestávky, na turisťák, na fronty na WC,na potkávání Jeldy, na zapomínání klíčů, na kopírku, na záchvaty smíchu,na bažanťák a jolku, na maturity, na vánoční koncert sboru (teď už se fakt musím smát :D :D),na Honzu bosse, na jeho zítřejší projev, na tajné schodiště, na trasu "přístavba- druhé patro", na nestíhání zápisů, na školníka (Petr řečený Karel :D ), na videa v zeměpise, na tabla a naši klasickou zmrzlinovou trasu kolem nich, na naše záchvaty smíchu a na to, až to prostě zase "nebudeme hrotit".

Těžší je předstírat, že se těším na ty vedlejší věci. Na hromadu učení, na vytváření/opisování domácích úkolů, na taháky do fyziky, na zkoušení z dějepisu, na biolu a fráninu, na seminář z bioly, na naši novou třídní, na laborky, na odpolední vyučování, na rozvrh, na ranní vstávání, na učením zabité víkendy, na nervozitu před písemkama, na dvě hodiny ZSV týdně, na určité profesory, učení v největším horku a v největší zimě, a na to frustrující koukání z okna, když je venku krásně.

Vidíte to taky? Ten první seznam je delší!
Od zítřka zase všechno dostane svůj řád. Ale co. Vždyť je to jen na deset měsíců! :D

Mám zásobu tužek, propisek, mám dokonce nové barevné propisky a zvýrazňovače, bělítko,

gumu a strouhátko. Dobrý pocit, mít plné pouzdro. Během prvních 14 dnů ztratím větší polovinu z těch věcí :D. Zas budu psát popůjčovanýma propiskama, používat Terčinou gumu, zlomené tužky zahazovat, nadpisy zásadně nepodtrhávat... :D.

Moment, musím přepnou písničku, začlo mi tu hrát Last Christmas xD.

Kdovíproč jsem si vzpomněla na tuhle hlášku z fyziky:
Prof.: "Když na jaře sázíte semínky, tak tu hlínu potom uplácáváte. Víte proč?"
Někdo: "Aby je nevyhrabali ptáci."
xD xD xD

Jo, na ty hlášky, hlody a záchvaty smíchu se taky těším. Doufám, že fyzikář neprodal chatu :D.

Mimochodem vůbec jsem nevěděla, jaký sešit si mám koupit do semináře z chemie. Koupila jsem linkovaný xD. Ooo ano, letos zase nebudu mít žádný nelinkovaný sešit. Hurá. Miluju linky a čtverečky:D.

Přeju hodně štěstí zítra. Držte se :).

Killi

P.S.: Tak a od zítřka zase pravidelně čtu a komentuju všechny vaše články. Omlouvám se, že mi to o prázdninách moc nešlo...