Nad vodou

Náhodně a nechtěně nalezeno v rozepsaných. Kdybych věděla, jakou náladu to ve mně dnes vyvolá, tak to tenkrát v březnu nenapíšu xD.

Možná jste to už četli, protože mám dojem, že to bylo pár hodin i zveřejněné. Kdo ví, proč jsem to tenkrát vrátila do rozepsaných....
_{Já vím.}

Achjo. A achjo i přes to, že je tak... kýčovité.

_{Kýčovité jako slané polibky v moři při západu slunce.}

---

Pomalým krokem procházím kolem bazénu po mokrých dlaždičkách. Zbytek rodiny už je dávno v páře nebo na dobrodružnějších atrakcích, zatím co já si prohlížím ostatní návštěvníky. Nakonec se očima stejně zastavím u modré hladiny a sebejistě vklouznu po žebříku do příjemné vody.
Užívám si to, ostatně jako vždycky. Pravidelně dýchám, vnímám své pohyby a chladnou vodu.
Z rovnovážného stavu, který by mi kdejaký fanoušek jógy mohl závidět, mne ale nečekaně vytrhne náraz a palčivá bolest kotníku. Automaticky se za něj chytnu, přičemž samozřejmě zapomenu na hloubku pod sebou a během sekundy už polykám chlorovanou vodu. Rychle se vyhoupnu na břeh a pátrám po viníkovi. To ale ani nemusím, protože přímo přede mnou stojí tmavovlasý brýlatý kluk, v obličeji má momentálně rajčatovou barvu a pusu plnou omluv.

"Promiň, já nechtěl..." omlouvá se a upírá na mě své doslova kokršpanělí oči.
"Super, " protáhnu otráveně,stále prskám a probodávám ho pohledem vraha. Držím se za kotník, i když už vůbec nebolí a pohled vražedný se pomalu mění v pohled zkoumavý.

"Opravdu, moc mě to mrzí. Zvu tě na zmrzku, co ty na to?" vypadne z něj a pokusí se o nejistý úsměv.

To je ovšem něco úplně jiného.
"Jahodou a vanilkovou?" mrknu na něj a na odpověď nečekám. Postavím se na nohy a díky šipce se za chviličku vynořuji v polovině bazénu. Otočím se a vidím ho, jak na mě kouká. Užasle a nechápavě.
Na konci bazénu si zase sednu na břeh a čekám, až doplave ke mě.

Na tváři mi hraje ten nejmilejší úsměv a od něj se mi dostane stejné odpovědi...