Ty, čím bys chtěla být, až budeš velká?
"Ovocem do jogobely!" xD
Volíme si semináře do třetího ročníku. S ohledem na to, z čeho chceme za dva roky maturovat a z čeho budeme dělat přijímačky na vysoké školy. Logické a jednoduché, že? Ale JÁ to vidím jakkoliv, jen ne jednoduše.
Už od základky mám sen. Obrovský sen. Vystudovat medicínu, stát se lékařkou, zachraňovat životy a pomáhat lidem. Nebo ještě lépe- dětem. Jednu dobu se mi tam sice ještě přimíchala veterina, ale nakonec jsem se pevně rozhodla. Medicína. A dělala jsem všechno pro to, abych si sen splnila. Už kvůli toho jsem šla na gympl, dřela jsem na přímačky. A už kvůli toho dělám všechno pro to, abych si udržela vyznamenání. Ale najednou krize. KRIZE.
Nerozumím si s naší novou biologikářkou, kterou jsme dostali ve druháku. Nejen já, ale témeř celá naše třída. Ale to je jedno. Prostě se mi zprotivila biologie a zařekla jsem se, že kašlu na medicínu a půjdu na jazyky. Biologii už nikdy víc... Jsem beran.
Ale za těch pár měsíců se mi všechno rozleželo v hlavě. Já po té medicíně děsně toužím. Je to SEN. A i když trošku dětský, je můj největší. A co teď? Do pátku musíme nahlásit semináře a já pořád nevím, co vlastně chci. Nebo vím co chci, ale nevím,co můžu. Pokud si budu stát za medicínou, musím si vzít biologii a chemii. Chemie je bez problému, baví mě a mám ji ráda. Ale co ta biologie? Riziko, že dostaneme i na semináře tu osudnou biologikářku, je docela velké. A já vím, že s jakýmkoliv jiným profesorem by mě ta biologie tak bavila... Co mám dělat? Riskovat a trápit se s biologií dva roky? Nebo se vykašlat na medicínu. A nechat sen na obláčku... Já prostě nevím.
Leží mi to v hlavě, nemůžu spát, pořád na to myslím, přemýšlím, porovnávám. Neumím se rozhodnout. Potřebuju o tom s někým mluvit. S někým, kdo mě bude poslouchat.
Probírala jsem to s našima, podporují mě v medicíně. Jo. Jenže oni za mě ty dva roky studovat nebudou. Musím si zvolit něco, co mě bude bavit, nechci se tam dva roky trápit...
Potřebuju mluvit s NKSkou. Potřebuju, strašně moc potřebuju. Což bude ale nejdřív v pátek. Ale to už bude pozdě...
Jsem už téměř definitivně rozhodnutá, že si tu biologii dám. Sny se přece mají plnit. Jenže když je tady tolik ALE.
Už od základky mám sen. Obrovský sen. Vystudovat medicínu, stát se lékařkou, zachraňovat životy a pomáhat lidem. Nebo ještě lépe- dětem. Jednu dobu se mi tam sice ještě přimíchala veterina, ale nakonec jsem se pevně rozhodla. Medicína. A dělala jsem všechno pro to, abych si sen splnila. Už kvůli toho jsem šla na gympl, dřela jsem na přímačky. A už kvůli toho dělám všechno pro to, abych si udržela vyznamenání. Ale najednou krize. KRIZE.
Nerozumím si s naší novou biologikářkou, kterou jsme dostali ve druháku. Nejen já, ale témeř celá naše třída. Ale to je jedno. Prostě se mi zprotivila biologie a zařekla jsem se, že kašlu na medicínu a půjdu na jazyky. Biologii už nikdy víc... Jsem beran.
Ale za těch pár měsíců se mi všechno rozleželo v hlavě. Já po té medicíně děsně toužím. Je to SEN. A i když trošku dětský, je můj největší. A co teď? Do pátku musíme nahlásit semináře a já pořád nevím, co vlastně chci. Nebo vím co chci, ale nevím,co můžu. Pokud si budu stát za medicínou, musím si vzít biologii a chemii. Chemie je bez problému, baví mě a mám ji ráda. Ale co ta biologie? Riziko, že dostaneme i na semináře tu osudnou biologikářku, je docela velké. A já vím, že s jakýmkoliv jiným profesorem by mě ta biologie tak bavila... Co mám dělat? Riskovat a trápit se s biologií dva roky? Nebo se vykašlat na medicínu. A nechat sen na obláčku... Já prostě nevím.
Leží mi to v hlavě, nemůžu spát, pořád na to myslím, přemýšlím, porovnávám. Neumím se rozhodnout. Potřebuju o tom s někým mluvit. S někým, kdo mě bude poslouchat.
Probírala jsem to s našima, podporují mě v medicíně. Jo. Jenže oni za mě ty dva roky studovat nebudou. Musím si zvolit něco, co mě bude bavit, nechci se tam dva roky trápit...
Potřebuju mluvit s NKSkou. Potřebuju, strašně moc potřebuju. Což bude ale nejdřív v pátek. Ale to už bude pozdě...
Jsem už téměř definitivně rozhodnutá, že si tu biologii dám. Sny se přece mají plnit. Jenže když je tady tolik ALE.
Ne, už to nebudu hrotit. Už jsem o tom přemýšlela dost, trápila jsem se taky dost. Prostě si budu stát za svým. A zítra třídní nahlásím chemii a biologii. Já to prostě musím zkusit, i když možná narazím. Když něco chci, vždycky jsem toho dosáhla. A teď chci víc než jindy.
Proč po nás chtějí tak závažné rozhodnutí, když je nám teprve sedmnáct?
Ale co, budeme tam s Kačkou spolu :). A už to je pozitivní, no ne?
Já to dokážu!
Já to dokážu!
---
Omlouvám se. Jen jsem na papír zachytila rekapitulaci mých myšlenek za několik posledních dní. Myslím na to pořád, pořád, pořád. Ale teď, zrovna teď ,když jsem to všechno psala, jsem se rozhodla.
Já tu medicínu studovat chci. A pokud to tak má být, udělám všechno proto, abych jí opravdu mohla studovat.
---
Killi
Komentáře
Okomentovat