Pátek, 4. 4. 2008
Vůbec jsem si nevšimla, že že je dneska takové hezké datum...
Dneska jen v bodech, je mi docela zima (což je úplně jasný důvod k tomu, proč jen v bodech, samozřejmě xD).
Obrázek nebude, protože nechci.
- Nechtělo se mi vstávat víc než obvykle. Nevíte někdo, co s tím?
- Na snídani jsem snědla jeden miniaturní kousek štrúdlu. Důsledkem toho bylo, že jsem pak nesvačila. Tak nevim, co je lepší?
- Venku bylo teplo, ale mě bylo nějak zima. Zevnitř (copak mi to připomíná?).
- Celý den se mi shrnovaly černo-bílé podkolenky.
- Ach ty logaritmy... opakovaný vtip není vtipem!
- Pondělní písemka z chemie bude veselá. Myšleno ironicky, jak jinak.
- Zkoušení ze zemáku dneska schytala Pája, chudák. Příště si sednu do první lavice, ze třetí jsem mohla radit jako pako a stejně to nebylo slyšet.
- Dostala jsem dvojku z angličtiny. Z megatěžké písemky. Fakt potěšilo. A v angličtině jedna dobrá hláška...
Prof. (uprostřed výkladu): "Pátek! Děcka, dneska je už pátek! Tak to já půjdu asi na ten bazén!"
Vladan: "Já jedu dneska taky na bazén."
Prof.: "Vážně? Vladane! Ty mě uvidíš v plavkách! Né!"
Vladan: "Tak to si asi vezmu foťák..." - Smažený květák ve školní jídelně chutná docela normálně.
- Nenávidím francouzštinu, a to doslova. Hned po naší francouzštinářce (přezdívka modrooká kráva je nepublikovatelná). Dnešní hodina ale utekla docela rychle, díkybohu. A Alča je úplně nejlepší spolusedící na francouzštinu, chápete?
- Dneska se dělaly přímačky nanečisto. Pohled na budoucí bažanty byl krásný. Počkala jsem na NKSku a (téměř)bez problémů ji ukázala šatnu, třídu i WC. Tedy téměř. Jediné, co ve druháku bezpečně najdu jsou dívčí záchodky, jídelna a utomat. A naše neuzamykatelné skříňky (zámek na zmatení nepřítele navždy a ještě dýl). Ale dokázala jsem to (poplácání po rameni). A hrozně mě potěšilo, že jsi nebyla ve třídě s ním.
Když jsem pak odcházela a rozmotávala jsem v šatně sluchátka, šíleně se mi klepaly ruce. Já stresovala, zase. Tentokrát za tebe. Nebo spíš s tebou. Tak snad to dopadne *. Teda určitě. Jsi přece po mně, smich. A stejně je to jenom na nečisto, takže co... - Vůbec by mě před 2 lety nenapadlo, že teď budu na ty přímačky tak ráda vzpomínat. Fakt jo, dneska mě to docela vzalo, ta atmosféra a tak... Vzpomínky. A snad jediný okamžik v životě, kdy jsem na sebe byla doopravdy hrdá. Jak jsem se našla na tom papíře. Osmá, osmá, osmá v přímačkách na gympl. Jak to tenkrát odstartovalo něco úplně nového. A jak jsme si hned s Kačkou padly do oka, že?:)
Killinka
Komentáře
Okomentovat