Páteční večer

Strašně hektický den, zastavila jsem se až teď. Jsem mrtvá. A budu mít žaludeční vředy. Smích. Nejsem schopná se za celý den normálně najíst. Jím buď ve spěchu (během přesunu odněkud někam) nebo ve stresu (svačím ve škole před písemkou). Osobně si však myslím, že žaludek si už zvyknul. Za ty dva roky, co jsem studenkou gymnázia.

Být studentem je děsně stresující, nevděčné a politováníhodné.
Třeba středeční písemky z biologie se bojím už teď. A to jsem se ještě ani nezačla učit. Zítra...
Příštý týden bude patřit mězi ty nejhorší, navzdory tomu, že v pondělí máme volno (přijímačky). Milion testů, zkoušení... Ale jsou to jen 4 dny. A vždycky se to nějak zvládlo. Vidím to pozitivně.
Tak mě napadá, nevíte někdo, jestli mám navolené obědy na příští týden?
Nevím, co za hudbu si mám pustit k usínání. No a co, že usnu během 3 minut. Jde o efekt.
Hlavou se mi hemží spoustu myšlenek na nějakou tvorbu. Zase. Ale nejsem schopná dát dohromady ty správné. Asi to nechám být, teď musím udělat potřebnější, důležitější, nudnější a zbytečnější věci (paradox?). Třeba naučit se tu biologii. Zítra...
Chtěla bych srdíčkové brýle a megabarevný deštník. Nevíte, kde to seženu? A nevíte, kde na to seženu peníze?
Mám boží kalhotky s žirafou. Byla jsem ve škole v minisukni a černých silonkách (nejlepší byly ty pohledy... smích). Venku zase začíná být hezky.
Mám zase hlad. A v kuchyni jsou ještě ty čokoládové koblihy.
Baví mě koukat z okna takhle v noci. A proto už tenhle článek píšu 40 minut. Smích.
Koblihy!!!
Je mi hrozně fajn. Tak nějak... do smíchu. Zní to archaicky?
Nevím, proč jsem si teď vzpomněla na film Zítra vstanu a opařím se čajem. Navíc jsem ho ani nikdy neviděla celý. Smích.
Miluju písničku Holky z naší školky...
4x jsem přečetla TOTÁLNÍ hity, než jsem si všimla, že je tam napsáno TOTALITNÍ.
Koblihy, koblihy, koblihy!
A už vážně necítím tu nohu na které si sedím. A těším se do postele.
Dobrou noc :).
Veselá Killi

Komentáře