Středa, 19. 3. 2008

Už dlouho jsem nepsala o životě v ústavu... Asi zase začnu, už mi to chybí.

Probudilo mě rádio, tak jako každý den. Vztekle jsem poslepu hrábla po dálkovém ovladači, ovšem nebyl na svém místě. Rádio hrálo pořád hlasitěji a hlasitěji, takže jsem musela vstát a ztlumit ho přímo.Tedy pokud jsem nechtěla být usmrcena mým bratrem, který vstává až hodinu po mně. Samozřejmě jsem nechtěla.
_{A ovladač zničeho nic ležel tam, kde měl. Po ránu jsem vážně nepoužitelná.}

---

Koukla jsem z okna, s potěšením jsem zjistila, že nesněží, a po tradiční a stereotypní půlhodině jsem rádoby zcivilozavaná dosedla v kuchyni na židli. Za 30 sekund jsem se zvedla, nalila si čaj a posadila se zpátky. 10 minut jsem pak koukala na televizi (a možná není vhodné dodat, že byla vypnutá... bohužel, byla). Myšlenky se mezitím utřídily a já byla schopná pokračovat. Vyvenčit a nakrmit psiska, dopít studený čaj, rozmotat sluchátka a s lehkým zpoždením vyrazit do školy. Klasika. Jen dneska jsem do školy jela autem s našima, ách.

Ve škole jsem zjistila, že nemám klíče a usmála jsem se na svou skříňku, jejíž zámek je pouze na matení nepřítele. Předtím jsem asi 2 minuty stála před školou a čekala na někoho, kdo bude mít čip a školu odemkne. Za chvíli nás tam stálo víc a pak dorazil někdo, kdo čip měl. Asi to byl můj spolužák, ale nepamatuju si to moc přesně... Stále jsem třídila myšlenky.

Počkala jsem na Kačku a vrhly jsme se do prvního patra (u slova VRHLY si představte pět uvozovek a ironický tón), kde nás čekala společná angličtina. Testy opravené nebyly, neumíme přeložit věty typu "Už sis objednal nový oblek? Víš, že se tvá svatba blíží! nebo "Nebudu jíst tolik dortu. Poslední dobou jsem stále tlustší." , pobavil nás předpřítomný čas průběhový a zjistili jsme, že není lupič jako lupič (tudíž burglar jakožto lupič domovní nemůže vykrást banku, to může jedině robber, a když ne robber, tak použijeme thief, což je označení všech lupičů obecně).
Po velikonocích píšeme písemku z 5 lekcí slovíček xD.

Druhou hodinu byl zeměpis, odložili jsme písemku na příští středu a probírali jsme Izrael. Vůbec mě to nebavilo, ale musím psát zápis, aby si ho holky měly od koho opsat, aby byly z čeho dělat taháky, až budeme psát písemku. Poslední tři minuty jsme koukali na video, které bylo ve slovenštině, ale nikoho to nijak zvlášť netrápilo. Pan profesor se alespoň ve vzpomínkách vrátil do staré dobré doby československé (věkem by to i sedělo).

Pak biologie, téměř jsem usnula. Nevím, co jsme brali, tak to necháme bez komentáře.

Volná hodina byla nejlepší. Házeli jsme po sobě čokoládová vajíčka, která jsme dostali na oběd a byla z polské čokolády, tudíž nejedlá. A domlouvali jsme se na akci 28, což bude šílená kalba. Aeiou.
Třídní schůzky jsou v den mých narozenin. Nevím, proč to všem připadá vtipné xD.

Kačka: "Ty vole, co to je... Kaštan. Panebože, proč máme v jídelně na zemi kaštany? Pájo, není to tvůj kaštan?"
Pája: "Jaký kaštan, to není můj kaštan. Doprd*le, můj kaštan! Můj kaštan pro štěstí!"
xD xD xD

Ve fyzice jsme psali písemku. Bylo to snad poprvé, kdy jsem věděla, co mám počítat. Mám to tak na dvojku, což mi stačí. Akorát se mi o odporu, proudu, napětí a bočnících bude zdát snad několik nocí.
Měla jsem z toho skvělý pocit, i když fyziku nemám vůbec ráda. A mám stejné výsledky jako Štěpán, což je slibné.

Prof.: "Kde je Vendula?"
- "Na chatě."
Prof.: "Hmm, na chatě. Taky o velikonocích pojedu na chatu. Už se těším, až si od Vás odpočinu..."

V matice jsem si ovšem náladu poněkud pokazila. Písemka hnusná a odporná, omlouvám se, ale opravdu neumím z hlavy odmocnit číslo 28. Ty logaritmy chápu, umím, ale potřebovala bych asi ještě tři munuty, abych tu písemku tak nějak zvládla. Teď ji mám tak na trojku, ne-li hůř. Ale co... Bylo to prostě trapné (nějak se uklidnit musím).

Prof.: "Aleno, vidím, že vy jste někde v říši snů, kdo ví, na co myslíte. Ale bohužel se musíte vrátit zpátky do reality, která není tak růžová. Tak pojďte radši k tabuli."

Když jsme šly s Terkou domů, začalo sněžit. Normálně sněžilo, jako by se nechumelilo. Jako by nebylo 19. března. Jako by nic ty velké vločky lítaly vzduchem. Pche.

A teď už nesněží. Sedím doma, najezená, spokojená, venku docela pěkně. Vytáhnu psiska na pořádnou prochajdu. A pak budu čekat, jak se zbytek dne vyvine. Budu čekat na nějakou pozitivní smsku od mé slečny dokonalé, která nastartuje skvělé velikonoční prázdniny.

Tak se mějte, hezký den.
Killi

P.S.: A těšte se na reportáž pondělní akce. _{Aneb když někdo pije ve všední dny.}