Pozdní večer... nebo první máj?

Měla jsem chuť psát.
Ovšem múza si dneska sedla vedle...
Tak se nezlobte. Nejsem dokonalá.

---

Bylo půl desáté. Nestávalo se, že by v tuhle dobu ležela v posteli a koukala na hvězdy ze svého obrovského okna /které každý večer chytalo její pohledy/. Dneska ano. /Ano?/
Čekala na padající hvězdu. Chtěla si něco přát, i když v tuto chvíli sama nevěděla, které přání z těch desítek /desítek dětských přání.../ vybrat. Možná, že jen čekala, až víčka samy klesnou a ona bude bezbolestně prutovat přes říši snů /ačkoliv jí se sny nikdy nezdály/.

Byl pátek a ona byla sama doma. Kolikrát se už tohle stalo? Snad nikdy. Poprvé odmítla rodinný víkend na chalupě. Kvůli plánu, který ji tři týdny udržoval úsměv na rtech a který teď jako by nebyl. Poputuje zpátky do krabičky "sny" /ačkoliv jí se sny nikdy nezdály/. Věděla proč, ale nebylo to důležité. Důvod jako tenhle se vždycky najde, i když i přes to se nechystala někomu něco vyčítat. Jen při představě, že celý víkend stráví sama v obrovském domě, se lehce zachvěla /jako když se za oknem mihne stín/.

Obejmula polštář pevněji a schoulila se do klubíčka. Zavřela oči a snažila se přestat přemýšlet. Přestat hnedat důvody, o kterých stejně dobře věděla, že neexistují. Tvrdohlavý beran... /kolikrát ji už tohle někdo vyčetl/

Probudila se, když do okna začaly bubnovat jemné kapky letního deště /žádné romantické šimrání sluníčka v obličeji.../. Sešla do kuchyně a zatímco usrkávala horké kakao /které po ránu tak milovala/ pozorovala ty tisíce kapek, které znovu a znovu dopadaly na zčeřenou hladinu zahradního jezírka.

Teď stála před zrcadlem. Džíny, tričko, které zvýraznilo její přednosti, ale ona se stydět nemusela /neměla za co/. Pevný culík, který držel její blonďaté lokny pohromadě... Usmála se sama na sebe a vyšla ven. Sluníčko nesvítilo, ale o dešti svědčily už jen ty kaluže na nerovném chodníku. Vrátila se dovnitř a popadla ještě mikinu, co visela na věšáku. Zamkla dveře. Bylo půl sedmé večer.

Procházela se pomalu kolem klidné řeky. Milovala tohle místo. /A nejen ona./ Kolik krásných věcí jí už tady někdo jemně šeptal do vlasů, co voněly kokosovým šampónem./?/
Sledovala mladý pár, co v něžném obětí, které jim nikdo vyčítat nemohl, seděl na břehu. Nikdo jim v tuhne chvíli nezáviděl víc, než ona. A nad hlavou jí prolétl kos.
Odbočila a vydala se známou cestou do centra města. A po chvilce se už opravdu procházela po naleštěných kočičích hlavách /které každý den leští stovky lidí svými podpatky... stovky lidí, co mají hlavu plnou vlastních myšlenek/. Koupila si zmrzlinu a na okamžik nevnímala nic jiného, něž ty slastné pocity, když se její jazky /ach/ dotkl studené sladkosti. Citrónová. I on ji má tolik rád.

Lízala zmrzlinu a culík se jí houpal ze strany na stranu. Možná, že víc než kdy jindy si teď připadala jako dítě.
Zastavila se u zámku. Aniž by si to uvědomövala, sedla si na lavičku. Kolik polibků už tady dostala? Takových těch, když se bojíte nadechnout, aby to neskončilo, které vás šimrají v břiše a mráz z té síly vám přejede až do konečků prstů... Koukala skrz fontánku na starší pár venčící černého pudla /a jeho oranžový obojek jako by nepatřil do toho šera/. Fontánka... kolik triček už měla promáčených z její vody? A kolik smíchu a jiskřivých pohledů...
Rychle vstala.

Zmrzlinu už měla dávno snědenou, když se tmavým večerem vracela domů. Šla tou delší cestou a ještě schválně brouzdala malinkými uličkami, ve kterých možná nikdy nebyla /nebo měla oči pro někoho jiného/. Cítila se sama. Možná proto, že sama byla. Opřela se o strom a zasnila se /ačkoliv jí se sny nikdy nezdály/. Vyčítala mu to. /Co?/ Sama nevěděla co přesně. Možná to, že jí zrovna teď nedrží za ruku. A není tu s ní /zrovna u toho stromu/.
Do ticha jí z kapsy zazvonila smska. Oprosštěná od jakékoliv naivita ji otevřela /a nemohli jste si nevšimnout třesoucích se prstů/.

Proc nejsem s tebou? Chybis mi. Prijed zitra, prosim. Miluju te.

Zastyděla se. Zastyděla se za všechny své hloupé a zbytečné pocity /a výčitky/. Zatočila se jí hlava /štěstím/. Její rty samovolně vykouzlily ten nejkrásnější úsměv a ona se rozběhla domů.