Pololetní prázdniny

Tak vysvědčení mám. A prosím, jsem vyznamenaná :D. Tákováhle radost :).

Teď se vrhám na belní a odjíždíme. Už od včerejška se nemůžu zbavit toho úsměvu, já se tak těším, že jsem včera skoro neusla. A ten úsměv... už mám křeč.

Čekají mě 4 úžasné, bezchybné, dokonalé a nejvtipnější dny. Já se tak těším, že se mi pletou prsty, chce se mi smát i plakat. Ale štěstím. Protože já jsem vlastně... šťastná. Můj život je veselý. Já si nemůžu stěžovat :).

Dokonce ani ta těžká písemka ve fráíjině a přepadový diktát v češtině mě nerozhodil. I když dělat takovéhle věci v takový slavnostní den (smích) je minimálně nemorální :D. Ale ať si.

Jen malá černá tečka... NKSko moje, víš že tě tu nechci nechat... :(.

Ale prosím, přejte mi to...

Toho úsměvu se snad nezbavím :D. A ani nechci. Proč? Do očí mi svítí sluníčko a bratr už táhne po schodech cestovní tašku... Musím jít zabalit kartáčky na zuby :D.

Vlastně jsem jen chtěla říct, že jsem šťastná. Ale nejen dneska. Už dlouho. Vlastně celý život. Mám všechno co chci a mám i to, o čem se mi ani nezdálo.

Promiňtě... šťa, šťa, šťa... šťastná a veselá, ani Vánoce na mě nemají.

Tududůů... Já už ten pozitvismus nezvládám :D.

Tak se tu mějte. A protože jsem se nestihla rozloučit ve škole s holkama, tak přeju hezký prázdniny a v pondělí... V pondělí, které bude kritické jako obvykle :D.

A NKSce pusu :).

A už pá. Šť, šť, šť. Ano už jdu. Uniká mi smysl článku. Ale pochopte. Já vím. Jsem šť... šťastná :).

Killinka, illinka, llinka, linka, inka, nka, ka, a.

A úsměv :).